Tapas z Costa del Sol

Před svou první cestou do Španělska jsem byla pevně přesvědčená, že středozemní jedničkou mého srdce navždy zůstane francouzská Riviéra. Jak jsem se spletla. A to i s golfem.

Calanova

 

Pro dobré jídlo jsem ochotná podniknout cokoli a vydat se do míst, kam jsem nikdy nechtěla. Sjet ledovec, pokud mě cestou čeká nejlepší povidlový knedlík a dokonalý weissbier.  Vyběhnout horský kopec, když na něm dostanu sklenici čerstvého podmáslí.  Vlastně i hrát golf a cestovat za ním!
Text: Hana Michopulu

Jídlo jako základ 

A tak jsem poprvé odjela do španělské Andalusie na pravou golfovou dovolenou. Ještě dlouho poté jsem se cítila trochu smutná a rozčarovaná, jako dítě, kterému dali kousnout do velikého babiččina koláče a po třech soustech nadýchané dobroty řekli: dost. Jenže já chtěla a chci ještě. Další golfové hřiště, další jamón iberico (zdejší sušená šunka), další pohroužení do teplého větru nad mořem.

V plánu šestidenního výletu byly tři osmnáctky. A zatímco před startem se mi zdál program herně nadhodnocený, na cestě zpátky jsem si slíbila, že sem se prostě musím vrátit a hrát dál a víc. Ukázalo se, že okusit jenom tři hřiště v tomhle golfovém eldorádu je prostě strašně málo. Začněme ale popořádku. 

Takže, kam mě vlastně jídlo vylákalo tentokrát? Costa del Sol je nevelké území táhnoucí se od Malagy po Gibraltar v provincii Anadalusia. Nějakých 130 km. Jak uvádí TripAdvisor, v tomto přioceánském pásu se nachází víc než 40 hřišť. Jednoduchou matematikou, na každé tři kilometry jedno!

Celá Andalusie, tj. provincie, kde Costa del Sol leží, pak udává více než 100 hřišť. Nikoho nepřekvapí, že druhé jména Costa del Sol, které uvidíte i na dálničních cedulích, je Costa del Golf. K moři vede ulice pojmenovaná po slavném Severianu Ballesterosovi. Obchod v hotelu je zařízen málem jako proshop na hřišti. V centru letoviska Marbella mají restaurační zahrádky menu boardy připevněné na vyřazených golfových bagách jako stylových podstavcích…

Zpátky ovšem k jídlu. Všichni víme, že golfové restaurace nepatří zrovna k výkvětu gastronomie. Obzvlášť u nás jsme zvyklí, že dokud vysloveně nedojde k pláči a váš club sandwich (burger, míchaná vejce atd.) dorazí aspoň teplé, můžeme si s úlevou za kuchaře i servírku oddychnout. Výjimky existují, pokud máte na mysli ty dvě nebo tři.  Zpravidla ale jídlo na golfu plní jen základní funkci, zatímco o kreativitě se neodvažujme ani snít. Zato ve Španělsku objevíte i nižší patra gastronomie na velmi uspokojivém standardu. Jídlo je přinejhorším dobré, a když se daří, tak úžasné.

A tak bych třeba vysloveně doporučila naplánovat po hře oběd nebo večeři na hřišti Calanova v Mijas. Šéfkuchař Raul má menu promyšlené, a když jsem ráno před nástupem na hřiště viděla malovat křídou na tabuli jako menu salát s mušlemi svatého Jakuba, avokádem a pomeranči, měl můj švih hned lepší rytmus.

Klíčové suroviny

Co si tedy ve Španělsku na golfu i mimo něj dát? Kompletní seznam lokálních specialit najdete v jakémkoliv bedekru, moje doporučení se proto týká spíše klíčových surovin.

Chobotnice – ještě jste se neodvážili, nebo máte pořád trochu odstup?  Tohle je země, kde se vyplatí právě s chobotnicí začít. Vždy je měkounká jako kuře. Na grilovanou s bramborovou kaší nezapomenu, byla dva dny po sobě.  Pomeranče – rostou do plné zralosti, takže máte špičkový produkt na saláty s dary moře nadosah.

Sázíte se při hře? Tak o talíř sušené šunky, ideálně bellota nebo jabugo, které mají specifickou texturu a tedy hlavní součást chuti díky krmení vepřů žaludy. Maso je tmavé a příjemně sladké i slané zároveň. Na Calanově jsme hrály tak pěkně, že jsme si daly talíř za odměnu.  Na Costa del Sol k mání opravdu v každé restauraci.  Avokádo – tady se avokádo na chléb nekrájí, ale maže. Tím je řečeno vše a snězte jich, co se do vás vejde. Doma bude na co vzpomínat.

Vybraná trojice

Na hřišti v Alferini můžete ztratit tolik míčů jako málokde, na druhou stranu se tak děje ve žluté záplavě kvetoucích mimóz kolem fairwayí. Všimněte si mužů kolem plotu hřiště. Jsou to sběrači míčků. Vašich míčků. Rádi vám je prodají zpět. U svých kempinkových stolků nabízejí hrané balóny přesně na místech, kde hráči nejvíc krvácí.  Na Alferini jsou konkrétně první tři jamky vodou protkány tak mocně, že se živí jen tak nevyhrajete. Buď mějte s sebou dvacet euro v hotovosti na náhradní míče, nebo pořádnou baterii vlastních, které oželíte.

Pražský Černý Most. To mě napadlo, když jsme dorazily k novotou vonící klubovně hřiště Callanova. Z terasy vidíte na dálnici a nějaký ten sloup vysokého napětí se tu také mihne. Botanické i golfové srdce ale později cestou po hřišti zaplesalo. Hřiště zdařile kopíruje přirozený terén okolních kopců, porostlých lesy z korkového dubu. Potěší také občerstvovací domeček, umístěný strategicky na křižovatce mezi jamkami, takže jej míjíte hned několikrát.

Inspirovat se jménem slavného kalifornského místa je dost odvážné, ale v případě La Quinta zřejmě to přináší štěstí. Dokonce 27 jamek pomáhal v roce 1989 navrhnout slavný španělský profesionál Manuel Piňero, který tráví penzi v blízké Marbelle. La Quinta vás celou dobu nezbaví dojmu, že tady to je tedy „něco“.

Blízkost přilehlého pětihvězdičkového hotelu je cítit na každém kroku a od chvíle, kdy zaparkujete auto, už kromě švihání holí nemusíte udělat nic. Vozík vám přistaví a ani bag se na něj nesluší připevnit vlastnoručně. Na všechno jsou tu zaměstnanci klubu, vy jste tu od toho, abyste hráli a kochali se. Ostatně, všechny tři devítky jsou dokonalé, panoramata mají dechberoucí, a i těžší úseky se vám musí líbit. I přes velkou vytíženost hřiště umí personál efektivně, ale přitom laskavě korigovat provoz, takže nikdo nikomu nekazí zážitek.

Teetime si rezervujte ještě dřív než předem. Ne všechna hřiště na Costa del Sol jsou tak skvělá, abyste na ně chtěli vzpomínat, a v sezoně je o ta lepší velký zájem. Začít s rezervacemi s dvouměsíčním předstihem, jako jsme to udělaly my, není vůbec zbytečné. A kdy vlastně vyrazit? Nikoli v pravém létě, jelikož v červenci a srpnu překračují teploty 40 stupňů Celsia. Mimo tyto měsíce se ale hraje pohodlně, od února do listopadu. Takže dobrý čas je skoro vždy!

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V GOLF VACATIONS Č.41/17

 

autorka_kpodpisu
autorka_kpodpisu

Hana Michopulu je majitelkou bistra Sisters v Praze, autorkou kuchařek a publicistkou v gastronomii.

Mohlo by Vás zajímat

Sdílet:
###message