Poušť plná života

Městečko PALM SPRINGS se coby symbol bezstarostného kalifornského luxusu a pohodlí stalo dějištěm mnoha literárních, filmových a televizních děl. Své případy sem umístili Ross MacDonald, Erle Stanley Gardner i Raymond Chandler. Svou golfovou detektivku tu ovšem můžete prožít i vy.

web_Firecliff 1 FW

Pověst Palm Springs je založena na unikátní poloze v údolí Coachella. Díky okolním horským masivům je tu příjemnější podnebí než na jiných místech Mojavské pouště. Údolí se táhne od severovýchodu na jihozápad, kde končí jezerem Salton Sea, unikátním jednak slanou vodou a také polohou: 71 metrů pod hladinou moře. Už ve druhém desetiletí 19. století Kaliforňané objevili, že mezi pohořími San Bernardino a San Jacinto se nachází oáza se suchým a teplým počasím, které léčí.

Později byly objeveny minerální prameny a vznikly menší hotely. Boom nastal ve dvacátých letech minulého století: stavbu hotelů Oasis, El Mirador a del Tahquiz následovala první golfová hřiště O’Donnell Course a El Mirador. Městečko objevila hollywoodská smetánka a se zakládáním tenisových klubů a nočních zábavních podniků (včetně kasin) se z něj ve třicátých letech stalo módní místo pro aktivní odpočinek těch (nej)bohatších. Mezi nejslavnější rezidenty patřili Frank Sinatra (jeho dům najdete na většině map), Clark Gable a Bing Crosby.

Developeři začali obsazovat také městečka dále na východ a výsledkem je rozlehlý propojený areál devíti měst nazývaný Greater Palm Springs: táhne se od nejzápadnějšího Desert Hot Springs přes sídla Palm Springs, Cathedral City, Rancho Mirage, Palm Desert, Indian Wells, Indio, Coachella až k La Quinta na jihovýchodě.

Zatímco staré centrum Palm Springs má městský charakter s užšími ulicemi lemovanými malými restauracemi, obchůdky a rezidencemi, ostatní města (s výjimkou La Quinty, kde se také dá najít původní centrum) už jsou zaplněna převážně rozlehlými turistickými resorty. Hotely bývají rozděleny do množství menších nízkých apartmánů s nejméně jedním bazénem, venkovní restaurací a velkoryse pojatými sportovními areály. Na ně navazují nákupní a zábavní střediska: většinou jde o velké parkoviště, odkud návštěvníci míří do obchodů, restaurací či nočních barů. Auto je zde tudíž nezbytností i pro turisty; po svých se tu běhá jen kvůli kondici.

Hlavní klientelu tvoří takzvaní „sněžní turisté“: zajištění Kanaďané a Američané, kteří se sem ze severu stěhují na podzim a zimu za příjemným počasím, do hotelů, rezidencí a bytů. Od října do března se teploty pohybují kolem 15-17 stupňů Celsia, naopak v létě pouštní výheň šplhá až ke čtyřicítkám.

S turisty začaly přibývat i významné události. V lednu se hraje na třech hřištích turnaj PGA Tour, který míval patronát Boba Hopea, a v březnu se koná velký tenisový turnaj v Indian Wells, kde do druhého největšího areálu svého druhu na světě přijde na týden téměř půl milionu návštěvníků. Nechybí zápasy v koňském pólu, říjnový běh do vrchu Tram Road Challenge či listopadová balónová show. Leden patří také mezinárodnímu filmovému festivalu, kterého se účastní i čeští tvůrci, a následují další filmové, hudební i výtvarné akce.

Palmerovy hrátky

Kolem Palm Springs nečekejte vyumělkovaná hřiště bez divoké přírody, naopak, právě tady spatříte nejčastěji divoká zvířata (viz box u tohoto článku). Denně zalévaná tráva, vytvořené vodní plochy, keře, kaktusy a další pouštní vegetace lákají mnoho savců, ptáků i plazů.

Jako v divočině si připadáte na hřišti SilverRock v La Quinta. Navzdory efektnímu, šlechtěnému vzhledu fairwayí, roughů i potůčků je to dáno hlavně blízkostí skalnatého pohoří Santa Rosa. Na čtyřparové čtyřce hrajete přímo proti impozantní skále, podél ní se pak vinou pětka, šestnáctka i sedmnáctka. Idylickou scenérii narušuje jen vybetonovaný zavodňovací kanál, který se z jezera Cahiulla táhne celým Greater Palm Springs. Prochází kolem více hřišť, ale tady přímo vstupuje do hry. Nejvíc na 12. jamce, nejdelším pětiparu (pro profesionály téměř 600 metrů), který kanál přetíná zhruba v polovině. Po sebelepším odpalu následuje rána přes široký pás vody, betonu a písku.

Bunkerů je na hřišti požehnaně, každé jamkoviště jich obvykle ověnčuje až pět. Písek tu ale mají jemňoučký, takže ani pro ty, kteří bunker shoty ovládají jen průměrně, není problém se z překážek uspokojivě dostat.

Kompletní název hřiště zní SilverRock Resort Arnold Palmer Classic Course. Jednak připomíná, že slavný golfista (či spíše jeho architektonická kancelář) hřiště navrhl. Za druhé naznačuje, že stávající osmnáctka z roku 2005 nebude jedinou. I tady se hrála PGA Tour, než se přestěhovala na sousední PGA West.

Obtížnost SilverRock roste od odpališť směrem ke greenům, stejně jako s čísly jamek. Tříparová sedmnáctka (pro profesionály přes 210 metrů) se hraje přes jezírko, jehož přítok ji lemuje z celé pravé strany a vzadu se nachází bunker. Závěrečný pětipar opět přetíná potůček a u greenu čeká s písky další jezírko.

SilverRock Resort není v soukromých rukou, ale patří městu La Quinta a jako takový je běžně přístupný rekreačním hráčům. Nabízí vždy šest odpališť pro různé výkonnostní kategorie. Ze stříbrných mistrovských měří 6,7 km, průměrný golfista hraje z bílých odpališť proti vzdálenosti 5,5 km. Green fee kalkuluje systém Dynamic Pricing podle aktuálního vytížení hřiště. Ceny se tak mohou lišit o desítky dolarů: v zimních měsících je nejdražší dopolední hra (až 170 USD), kolem poledne fee klesá pod 100 USD a odpoledne, kdy je spíše nepravděpodobné, že hřiště dohrajete, se cena může snížit k 60 USD.

Nicklausova pomsta

Resort PGA West patří k největším a nejvyhlášenějším. Zabírá rozlohu přes 800 hektarů, na níž je vedle sebe umístěno hned ŠEST osmnáctijamkových hřišť. Tři z nich jsou širší veřejnosti uzavřena (lze se ale na ně dostat zakoupením časově omezeného členství v klubu) a tři jsou volně přístupná.

Navrhovaly je ty nejslavnější designérské kanceláře v čele se jmény Arnold Palmer, Greg Norman, Tom Wiesskopf a Jack Nicklaus. Poslední byl autorem dvou zdejších designů, přičemž Nicklaus Tournament Course, na němž se také koná PGA Tour, je bez potíží přístupné. Ceny se opět liší, dopolední fee stojí až 160 USD, odpolední vyjde kolem 90 USD.

Typicky americké hřiště vybízí k pořádnému odpalu a všemožně ztěžuje přístup na green. Obvykle se hraje z vyvýšených odpališť a fairway má podobu kaňonu mezi umělými kopečky, z nichž se jen mírně nepovedená rána vrací do přijatelných poloh. Komu to do strany ulétne více, toho už čekají potíže – buď končí v pouštní vegetaci, anebo v hustém a překvapivě vysokém roughu. I ty rány, jejichž dopad byl z odpaliště jasně vidět, mohou končit rozčarováním. Zažloutlá bermudská tráva míček pohltí a nešťastní golfisté pátrají marně.

A není to poslední obtíž. Nicklausovy bunkery jsou rozsáhlé, hluboké a běžně z nich hřiště nevidíte. Vedle fairwaye vede obvykle ještě jedna paralelní, ovšem o půl metru níž a s hůř střiženým porostem; místy připomíná travnatý bunker. Od osmé jamky (poloostrovní nazvaná Lilly Pad) nastávají potíže s vodou: jamkoviště nejen na tříparech jsou z několika stran ohrázděna, takže tvoří zrádný prostor bez roughu, kde se neudrží krátká, dlouhá ani plochá rána.

Názvy jamek svědčí o tom, že nic lehkého tu hráče nečeká: Jack’s Revenge (Nicklausova pomsta je dlouhý čtyřpar s druhou ranou přes jezero a fairwayí skloněnou k vodě), Moguls (podle kopcovitě modelovaného terénu) či Bear Trap (Medvědí past tvoří dogleg doprava podél vody lemované pískem). Je tedy dobré zásobit se míči (v mnoha obchodech včetně PGA Tour Superstore nabízejí vedle nejnovějších modelů také „lake balls“) i trpělivostí a vychutnávat vynalézavost i krásu skvěle udržovaného hřiště. Pro profesionály měří 6,5 km, rekreační hráči mohou zvolit odpaliště, která hřiště zkrátí až o kilometr.

Nejlepší public

Jestliže je La Quinta díky rozsáhlému komplexu PGA West městem s největší plochou i největší koncentrací hřišť v Greater Palm Springs, druhým v pořadí je Palm Desert. V těsné blízkosti tu máte naskládáno ŠESTADVACET hřišť.

Nejvyhledávanějším je resort Desert Willow neboli „pouštní vrba“, což znamená poněkud protikladné spojení, avšak početné vodní plochy skutečně nabízejí vhodné podmínky i pro tento druh stromu. Nacházejí se tu dvě osmnáctijamková hřiště: Mountain View a Firecliff. Druhé jmenované bylo místním časopisem Desert Golf & Tennis Magazine vyhlášeno už třikrát za sebou nejlepším „public“ neboli veřejným hřištěm v Greater Palm Springs.

Firecliff zachovává některé přírodní prvky, neosekávají se tu uvadlé listy palem, takže stromy mají původní, „chlupatý“ přírodní vzhled. Nabízí výhledy na vzdálené vrcholky pohoří San Jacinto a pocit hry v poušti střídá s malebnými meandry (nerozeznatelně) umělého potoka a oněmi vrbami z názvu, které se mísí s palmami.

Hřiště opět patří městu. Palm Desert je nechalo postavit v roce 1997, Mountain View je o rok mladší. Design, který obstarali John Cook a Eric Johnson, ocení spíše hráči s delšími ranami. Nemá tolik efektních překážek a nástrah jako PGA West, greeny jsou menší, zato tu potkáte víc než stovku bunkerů a „waste areas“. Množství vodních překážek dominují jezera, u tříparových jamek 8 a 17 a také u čtyřparové devítky a pětiparové osmnáctky.

Hrát lze z pěti odpališť, od nejvzdálenějších černých (6,3 km) přes bílá pro střední handicapy (5,5 km) až k nejkratším dámským (4,5 km). Ke skórování vyzývá zejména na pětiparech, kratších než obvykle. Jinak se kvůli okolní pouštní vegetaci vyplatí spíše uvážlivá hra. Ceny fee kolísají od 150 USD v nejfrekventovanější době mezi jedenáctou dopoledne a polednem až po 60 USD v odpoledních hodinách.

Květiny a borovice

Vrby rostou také podél jamek dvou hřišť Indian Wells Golf Resortu, spolu s palmami a poněkud nezvykle také borovicemi. Luxusní areál v samém centru města nabízí jednak přívětivější a květinovými záhony nazdobené hřiště Celebrity a pak také náročnější Players, kde oproti neškodným palmám znepříjemňují hru nízké borovice.

Čeká vás tu SEDM sad odpališť, a to pro handicapy 0-2, 3-6, 7-10, 11-15, 16-22 a 23 a horší. Z červených hřiště měří 4,6 km, z nejdelších je to 6,6 km. Players, výrazně modelované hřiště architekta Johna Foughta, bylo otevřeno v roce 2007. Neobvyklý dojem mezi písečnými dunami vytvářejí jak vodní plochy, tak vegetace – vedle zmíněných borovic i listnaté stromy. Kaktusy střídá vysoká tráva jako z linksových hřišť. Hru ztěžuje elevace a také nakloněné fairwaye, naopak třípary jsou příjemné krátké – pokud tedy nemáte handicap 2.

Podobně jako na většině hřišť v Palm Springs, i zde zapomenete, že hrajete uprostřed civilizace. Jamky byly postaveny tak, aby pohledy hráčů mířily na nedaleké hory, na jezírka nebo na velkorysou klubovnu. Celkový dojem trochu kazí jen široké koryto odvodňovacího kanálu, který je nutné přejet mezi jamkami 17 a 18 (na naprosté většině hřišť v Palm Springs se jezdí ve vozících, jež máte v ceně základního fee). Kanál se opět táhne celým údolím a sbírá vodu z dešťů, které zde sice nebývají časté, zato však velmi prudké.

Návštěvu resortu zpestří vypiplané puttovací hřiště. Devět modelovaných jamkovišť protíná potůček s můstky, hrát se dá i po setmění díky četným lampám. Rekord drží s obdivuhodnými 17 ranami americký profesionál Rocco Mediate. Celkový luxus Indian Wells se ovšem odráží i v cenách fee,  od 199 USD po nejméně 80 USD v odpoledních hodinách. V nabídce pro rychlé dopolední hráče jsou ovšem i dvě rundy naráz dohromady za 289 USD!

Zmíněná hřiště jsou jen malou ukázkou toho, co Greater Palm Springs golfistům nabízí. Na rozloze 17 000 čtverečních kilometrůdohromady jako Středočeský a Plzeňský kraj – se nachází neuvěřitelných 130 hřišť, až na výjimky osmnáctijamkových. Včetně onoho úplně prvního: původní devítijamkový O’Donnell Course v centru Palm Springs je ovšem otevřen pouze pro členy.

CELÝ ČLÁNEK VČ.FOTOGRAFIÍ NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 36/16. NAPIŠTE SI O JEHO ZASÍLÁNÍ ZDARMA

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message