Skotsko: Pobřežní hlídka

Mezi Edinburghem a městečkem Dunbar najdete bezmála dvacet linksových klenotů, jeden lepší než druhý. Autorovi s poměrně vysokým handicapem 36 připadalo zprvu nepatřičné plánovat cestu do kolébky golfu, aniž by prokázal dostatečné herní umění, ale pak si řekl: No a?
Text: Jiří Rakovský
Foto: Profimedia

Skotsko se svou golfovou tradicí a nadšením napříč generacemi je výbornou volbou pro každého. Nemusíte mít single handicap. Musíte jen mít golf rádi a na místě mu projevovat úctu. Také tím, že budete dodržovat vše, co patří ke golfové etiketě a hernímu tempu, na které si Skotové právem potrpí.

Plán cesty do Skotska vypadal prostě, tři a půl dne golfu v jeho nejčistší formě, ale v jednoduchosti se skrývá krása.

Po příletu z Prahy přímou linkou do Edinburghu kolem poledne jsme měli nachystánu jednu devítku, abychom „upustili páru“. Zamířili jsme na hřiště Dundas, vzdálené asi 20 minut od letiště. Krásné parkové hřiště má mnoho předností a z jeho nejvyššího bodu je vidět slavný železniční most v Edinburghu.

Pokud byste chtěli hrát v rekordně krátké době od příletu, nabízí se svými devíti jamkami hned vedle letiště položený Gogarburn.

 
Na celé čáře

Na druhý den jsme měli naplánována dvě kola v Gullane Golf Clubu – hřiště No. 2 a No. 3. Pokud se ptáte, proč jsme nešli od No. 1, odpověď vězí ve zmíněném handicapu, Hřiště No. 1 vyžaduje maximálně 24 pro muže a 30 pro ženy.

I když jsme hráli „pouze“ druhou a třetí osmnáctku v pořadí, tak šlo o hřiště, která byla uvedena do provozu už před 1. světovou válkou. Tedy v době, když v Čechách se hrálo pouze v Mariánských Lázních.

Gullane sousedí se slavným Muirfieldem, privátním linksem, který hostil The Open šestnáctkrát a naposledy v roce 2013, kdy zvítězil Phil Mickelson. Gullane má velmi podobný ráz.  Hraje se opravdu na lince neboli čáře (odtud anglický výraz „links“) mezi polem a mořem, na zatravněných dunách, které se neustále vlní větrem a kde se v minulosti pásly a povalovaly ovce, aby vznikly bunkery.

Návštěvníci v Gullane mají svou vlastní klubovnu, což je trochu škoda, protože ve srovnání s tou „pravou“ jde o novější budovu, která postrádá genius loci.

 
Devítka na závodišti

To jsme si ale vynahradili následující den, kdy nás čekaly Musselburgh Old Course a Kilspindie Golf Club, nacházející se na druhé straně malé zátoky proti Gullanu.

Devítijamkový Musselburgh Old Course je situovaný dovnitř dostihového závodiště. Není to však žádný malý hráč, šestkrát hostil v letech 1874 až 1889 The Open a nárokuje si titul vůbec nejstaršího hřiště světa, protože kroniky hovoří o golfu na tomto místě již v roce 1672. Nezbývá než věřit, nakonec to byl hlavní důvod, proč jsme zde jeli.

Ukazuje se, že po dvou osmnáctkách předchozího dne je tato devítka ideální volbou na rozpohybování rozlámaného těla. Hrajeme za několika flighty místních penzistů, kteří jsou ve výborné náladě, porůznu na sebe halekají a špičkují se. Celé závodiště je zalité ranním sluncem a člověk se musí štípnout, aby uvěřil, že se mu to nezdá.

 
Srocení flightů

Odpoledne zahajujeme obědem v klubovně Kilspindie Golf Clubu. Stěny jsou obloženy dřevem, hlavní tabule nese jména mistrů klubu od 20. let minulého století s obligátním přerušením v letech 1939-45. Podle příjmení se zdá, že některé rodiny drží golfovou tradici po několik generací.

Na rozdíl od Gullanu vede hřiště v Kilspindie přímo podél moře. Vyrážíme z prvního odpaliště až na konec zátoky, odkud se postupně vracíme zpět. Starobylá architektura se projevu rovněž tady. Jamky jsou velmi kompaktní, takže ve středu hřiště není neobvyklé, že se sebou sousedí dvě odpaliště a dva greeny. Pokud se potkají v jednu chvíli tři nebo čtyři flighty, vzniká překvapivé srocení, pro někoho na golfu věc nevídaná. Ke všemu přispívá i fakt, že je páteční odpoledne, takže v tee timech se nenašel ani jeden volný „slot“.

 
Po whisky na útesy

Další den dopoledne absolvujeme návštěvu palírny Glenkinchie, jediné v Lothianu, než nás odpoledne vyzve hra v North Berwicku na hřišti Glen Golf Clubu. Glenkinchie je velmi jemná whisky, produkovaná jednou ze šesti palíren v oblati Nížiny. Pro svou jemnost může snadno představovat aperitiv a najde si cestu i k ženám, takže pokud budete mít ve skupině golfistky, otevřené novým poznáním, rozhodně návštěvou palírny založené roku 1837 nešlápnete vedle. Leží jen asi patnáct mil od Edinburghu.

Golfoví bohové nám byli nakloněni, protože krásné počasí z předchozího dne vytrvalo, Navíc, leželo-li Gullane na dunách a Kilspindie přímo u moře, tak Glen Golf Club se rozprostírá přímo na útesech.

První jamka prudce stoupá a pak se pozvolna pokračuje až k devátému greenu s výhledem na Tantallon Castle. Cesta zpět vede nad útesy, v dáli leží North Berwick a v moři ční skála Bass Rock slavná tím, že je hnízdištěm tisíců mořských ptáků. Ti ji za odměnu pokryly trusem, a tak září bíle široko daleko. Vítr od moře do nás buší po celou první devítku, na závěr se ovšem umoudří a my jsme opět odměněni neuvěřitelným počasím. Závěr golfové cesty, jak má být. Skotsko si nás naklonilo a doufáme, že to bylo vzájemné.

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS 44/18.