Jarní počasí je vlídné a Prestwick Golf Clubem se prohání nejmírnější bríza z těch, které zde převážně foukají od zálivu Firth of Clyde. Modrá obloha slibuje dokonalé podmínky pro hru, ale my tu nejsme proto, abychom hráli, nýbrž proto, abychom se odsud vydali na cestu z jedné strany Skotska na druhou. Z Prestwicku na západním pobřeží do St. Andrews na východě, jak to už před 150 lety udělal Old Tom Morris.
Text ROBIN BARWICK
Foto LEON HARRIS
„Snažím se upozorňovat návštěvníky, kteří hřiště neznají,“ říká Ken Goodwin, tajemník Prestwick Golf Clubu, „že když stojí na odpališti a vidí vpředu před sebou vlajku, nejsou pravděpodobně natočení správným směrem.“ Taková je podstata tohoto historického hřiště. Podle moderních standardů by bylo označeno za excentrické, ale když sem v roce 1851 přišel Old Tom Morris, aby hřiště navrhl, vytvořil tím standard stavby linksů pro všechny budoucí generace. „Hřiště v klubu Prestwick bylo prvním, které Tom projektoval, a jeho přístup byl typický tím, že nejprve hledal dobré místo pro green,“ dodává Goodwin. „ Jakmile je určil, hledal další dobré místo pro green, a tak to pokračovalo dál.
Pokud na cestě ke greenu náhodou byla písečná duna nebo prohlubeň, pak bylo na golfistovi, aby ji zdolal, takovým či onakým způsobem.“ Hřiště v klubu Prestwick, které
začínalo v roce 1851 s 12 jamkami a bylo o 30 let později částečně přebudováno a rozšířeno na 18 jamek, zahrnuje vzácný poklad designu – třípar hraný naslepo a nazývaný Himalayas. „Na jamce Himalayas je mezi odpalištěm a greenem velká písečná duna,“ vysvětluje Goodwin. „Dnes by vám tam nikdo nedovolil vybudovat jamku. Současní profesionálové by ji v turnaji nenáviděli, ale když se hraje The Open na hřišti v Troon nebo v Turnberry, zavítá jich sem spousta, aby si zahráli jen tak pro zábavu, a považují ji za skvělou. Golf se ve svých raných dobách týkal zvládání takových překážek, jako je naše pátá jamka.“ Morris byl jako mladý a ne dlouho ženatý výrobce holí a míčků v St. Andrews tak posedlý rozšiřováním svých zkušeností, že učinil odvážné rozhodnutí a přijal práci jako „Keeper of the Green“ v Prestwicku. Byl to nový klub na úplně opačném pobřeží Skotska, na „místě v sousedství města Ayr, které se jmenuje Prestwick“, jak o něm v roce 1851 psali v jedněch novinách, vycházejících v oblasti Fife.
Cesta ze St. Andrews do Prestwicku, z východu na západ, dlouhá skoro 180 kilometrů, znamenala tehdy v mnoha ohledech výpravu do neznáma. „Morris byl v St. Andrews velmi oblíbený, a já si myslím, že spoustu lidí překvapil, když se přestěhoval do Prestwicku,“ vypráví Andrew Lochhead, člen Prestwick GC a klubový archivář. „Neměl k tomu městu žádné vztahy z dřívějška a cesta z domu byla dlouhá: celodenní jízda zahrnující vlaky a koňský povoz. Podnikl ji se svou mladou manželkou a právě narozeným
dítětem – ‚Young‘ Tom byl jen pár měsíců starý. Byla to tak trochu sázka do loterie, opustit všechny dosavadní přátele a zákazníky kvůli velké neznámé v Prestwicku.“
To, že Morrisův krok byl správný, se nakonec potvrdilo při inauguraci The Open Championship v roce 1860 na skutečném pobřežním hřišti, které vybudoval vlastníma rukama. Členové klubu Prestwick zorganizovali první The Open s nadějí, že se ukáže, že jejich člověk, Morris, je nejlepším golfistou své doby.
Ovšem Willie Park z klubu v Musselburghu – Morrisův velký rival – se odmítl podřídit očekáváním a poprvé v historii získal Challenge Belt – Pásek šampiona. Ale to už je jiný příběh. Morris byl v klubu Prestwick „správce greenů, výrobce holí a míčků“ s ročním platem 36 liber (i když jeho mzda byla skvěle doplňována exhibičními a vyzývacími utkáními a prodejem holí a míčků). Právě jeho práce položila základy role klubového profesionála. Morris v Prestwicku také objevil, že rozhazování písku po greenech zlepšuje jejich stav. „ Jakýkoli"problém s hřištěm řešil ‚pískem, pískem a ještě větším množstvím písku‘,“ říká Goodwin. „To stále platí i dnes.“ „ Je úžasné, jak se golf rozvinul od okamžiku, kdy sem Old Tom Morris přišel, vybudoval hřiště a pracoval jako správce, klubový profesionál a výrobce holí,“ říká David Fleming, který v roce 2004 převzal štafetu klubového profesionála v Prestwicku a stal se teprve osmým profesionálem v tomto klubu od roku 1851.
„Moc rád bych věděl, jak Old Tom organizoval svůj čas. Hrál také exhibiční utkání a upřímně řečeno, nevím, jak to všechno zvládal. Musel být neobyčejně nadaný, aby mohl být takovým skvělým architektem hřišť, hráčem, greenkeeperem a výrobcem holí. Dneska by nás všechny zahanbil.“ Morris vyhrál, počínaje rokem 1861, čtyři z následujících sedmi Open Championships, všechna v Prestwicku. Byl tak úspěšný, pokud jde o všechny práce a povinnosti, že ho aristokratičtí členové Royal and Ancient Golf Clubu chtěli získat zpět do St. Andrews. Nabídka 50 liber ročního platu a možnost návratu domů zněla tak lákavě, že ji nebylo možné odmítnout. „Myslím, že Morris byl vždy předurčen k tomu, aby se jednou do rodného města vrátil,“ dodává Lochhead. „Předpokládám, že mu St. Andrews chybělo až do jeho návratu v roce 1864. Prestwick
Golf Club mu ale byl vděčný za to, že mohl těžit z výhod jeho služeb po dobu 14 let.“ „V té době existovaly dvě odlišné společenské třídy,“ připojuje se Goodwin, „a přesto aristokratickým členům Prestwick Golf Clubu nebylo zatěžko uspořádat večírek na rozloučenou jako poctu Tomu Morrisovi před tím, než odejde, což naznačuje, jak vysoce si ho cenili.“ Cesta zpět na východní pobřeží Skotska zabrala Morissovi a jeho mladé rodině celičký den, protože museli jet vlakem z Prestwicku do Glasgow, z Glasgow do Edinburghu, z Edinburghu do Grantonu, potom železničním přívozem do Bruntislandu a nahoru do Leuchars Junction a St. Andrews. To jen pro ilustraci, jak
komplikovaná může být cesta dlouhá 177 kilometrů. Železnice už tyto spoje neprovozují, takže abychom mohli sledovat Morrisovy stopy z Prestwicku do St. Andrews, uchýlili jsme se k jízdě autem po dálnicích M77 a M8. Morris byl velice progresivní myslitel, takže by určitě schvaloval pokrok, k němuž došlo v dopravě za posledních 150 let. On při cestě využíval parní stroj, my šestiválcový vznětový motor. Tu cestu, která Morrisovi trvala od svítání do soumraku, jsme my zvládli za dvě hodiny a kousek. Trošku to připomíná srovnání Morrisových ručně vyráběných péřových míčků se čtyřvrstvými míčky ze současnosti.
Takže 14 let poté, co Morris opustil St. Andrews, ho Royal and Ancient Golf Club přivábil zpět. Naprosto jednoznačně byl nejkvalifikovanějším a nejosvědčenějším mužem pro péči o Old Course a pro služby golfistům v St. Andrews. Jak podrobně popisuje kniha „Tom Morris of St Andrews, The Colossus of Golf“ (Tom Morris ze St. Andrews, Golfový velikán), noviny The Fifeshire Journal oznamovaly ve vydání z 24. listopadu 1864 Tomův návrat takto: „Tom Morris dorazil, aby se ujal svých povinností jako ,Restaurátor linksu‘ a my nepochybujeme o tom, že jeho návrat mezi nás přispěje mnoha způsoby k popularitě národní hry.“ Pochopili to správně. Morris se s rodinou nastěhoval do domu a obchodu v ulici Golf Place v St. Andrews a oficiálně nastoupil do nové práce 19. prosince 1864, ačkoliv kniha píše, že byl až na Nový rok 1865 „vybaven nástroji patřícími k jeho úřadu – kolečky, rýčem a lopatou“. Dobře zavedený Morris se v roce 1866 stal poprvé vlastníkem nemovitosti a přestěhoval rodinu do většího domu v ulici Pilmour Links na čísle 6 a přesunul obchod do nových prostor v ulici The Links.
Obchod Tom Morris otevírá i v současnosti. Je z něj výhled na green 18. jamky na Old Course a stojí jen pár kroků od hotelu MacDonald Rusacks, v němž naše cesta z Prestwicku skončila. Hotel nabízí takovou úroveň komfortu a luxusu, jakou si Old Tom prostě ani nedokázal představit, ale zároveň by si ji určitě užil, kdyby dostal příležitost.
Devět let po Morrisově návratu do St. Andrews se na Old Course poprvé hrálo The Open. Největší zásluhu na tom mají Morrisovy odborné znalosti ve funkci „Restaurátora linksu“. Historie nejstaršího turnaje kategorie major by bez něj byla naprosto odlišná. Obyvatelé St. Andrews si toho byli vědomi. Když Old Tom zemřel, golfové kluby ve městě spolupracovaly na zadání tvorby Morrisova bronzového reliéfu. Ten byl umístěn pod hodiny na klubovně R&A, v příhodné velikosti a nadčasové majestátnosti. Odsud Old Tom shlíží na první odpaliště svého milovaného Old Course.
