Rozkoš na zahradě

Panství 2 + 1 + 1

Chvíle potěšení z golfu na vlastní zahradě si dopřává muž-podnikatel, který má dům s velkorysým pozemkem za jižní hranicí Prahy.

Procházíme nádhernou zahradou, která má několik částí. Mineme skleník a bylinky, když za živým plotem u jezírka vykoukne první bunker. Hned vedle spatříme neudržovaný green, první ze čtyř, které zahrada skrývá.

„Přemýšlím, co s ním, ale obnovovat už ho zřejmě nebudeme,“ říká hostitel.

Vejdeme do vzdálenější části zahrady, kde se mezi spoustou zeleně a trvalek otevírá sportovní ráj. Travnaté fotbalové hřišťátko, tenisový dvorec s umělým povrchem a možností zahrát si basket, k tomu trampolína.

Na vyvýšeném valu přímo proti lesu se třepetá žlutý praporek, o kus dál vpravo druhý. Označují dva malé greeny. Pohled západním směrem pak odhalí další, tentokrát putting s umělou trávou, která před třemi lety nahradila přírodní.

„Je tady spousta místa, tak mě při zakládání zahrady napadlo, že do ní umístíme i greeny a nějaký bunker. Hodně cestuju, jsem doma málo, ale je příjemné jít si během dne na chvíli zatrénovat. Profíkovi by tyhle podmínky pochopitelně nestačily, vášnivému amatérovi ano,“ usmívá se pan Jan.

O rozlehlé „panství“ a greeny se starají zahradníci. I tak bylo majiteli po několila letech jasné, že šlo o přešlap. „Udržet greeny v kvalitě podobající se té na hřištích jsme zkrátka nedokázali. Stálo by to tolik práce, že by to nedávalo smysl. Proto jsme místo jednoho greenu položili umělou trávu, která je bezúdržbová. Dá se na ní puttovat i v zimě, koberec si kupodivu zachovává pružnost. Green u jezírka už asi ponecháme vlastnímu osudu a dva menší chceme udržovat v solidní pohledové kvalitě. Ale není to snadné.“

Z malého odpaliště u jednoho z greenů je to na druhý pětasedmdesát metrů. Ideální příležitost pro trénink přihrávek. Před greenem „straší“ písek, kratší rány lze dohrát z překážky jako bunker shoty. A pokud je třeba potrénovat stometrové rány, stačí sejít na odpaliště před fotbalovým pláckem.

„Od začátku jsme chtěli zahradu pojmout multifunkčně a řekli jsme si, že greeny nebo bunkery budou i estetickým prvkem. Myslím, že se to podařilo, i když o jejich údržbě a kvalitě jsem měl při zakládání zahrady maličko jinou představu,“ uzavírá s úsměvem náš průvodce.

Pátého ledna 2009 si Pavel Sládek dopřál první golfovou lekci; v Karlových Varech u Karla Skopového seniora.

V březnu už po podmáčeném pozemku, kusu pole, které bezprostředně sousedilo s jeho zahradou s tenisovým kurtem, jezdil bagr.

A koncem léta už pan domácí, v půvabné vísce kousek od Zbiroha, trénoval na vlastním.

„Tak snadné to pochopitelně nebylo,“ vypráví muž s handicapem osm. „Z močálu vedle zahrady jsme odvezli spoustu náklaďáků bahna a navezli asi tisíc kubíků materiálu. Ale hlavně: pan architekt Velden, kterého jsem oslovil kvůli designu, mi řekl, že (cituji) takové hovadiny nedělá,“ směje se Pavel Sládek.

 „Pak ale architekt zjistil, že nejde o green u nějakého hotelu. Udělal mi projekt a přivedl i svého dvorního shapera Milana Ištoka. V červnu jsme zaseli a v září jsem pořádal první turnaj pro přátele.“

Na golfové zahradě hned vedle tenisového kurtu je fairway zakončená na obou stranách jamkovišti, oběma v perfektní kondici. „Rychlost osm stop,“ hlásí majitel. Kolem greenů leží bunkery, také malé (koupací) jezírko s potůčkem. A na obou stranách odpaliště. Vítejte v Golf & Tenis Clubu Vejvanov!

Klubové logo se skví nejen na tričku hostitele, ale i na malé klubovně. Není divu, Pavel Sládek provozuje na vlastní půlhektarové zahradě také akademii krátké hry. O licenci trenéra III. třídy ani tak nejde, spíš o to, že je skutečným mistrem. Když ho fotograf požádá o bunker shot, předvede jich několik a jeden lepší než druhý. A co teprve chipy! Všech pět skončí do třiceti centimetrů od jamky.

„Krátká hra je moje chlouba. Hrát driverem bych si nikoho učit netroufl, ale chipy a rány do sto metrů jo,“ usmívá se muž, jemuž dal před devíti lety do ruky hůl kamarád. Po první ráně uslyšel tradiční větu: „Vidíš, máš talent, měl bys hrát.“

A tak začal. Žena prý na nějaký rok přišla o společnost, ale pak se přidala. „Ten fanatismus z nás už vyprchal, ale pravá láska ke golfu přetrvává. A přivedli jsme k němu i děti.“

S kamarády hraje Pavel zhruba čtyřikrát týdně, na zahradě tráví spoustu hodin. „Baví mě to. A taky mám pořád radost, že jsem z močálu udělal pěknou zahradu. Myslím, že příroda si nějakou tu investici zaslouží. Udržovat zeleň mi pomáhají zahradníci, na sekání greenů a fairwaye jsem angažoval bývalého agronoma místního JZD v důchodu. Speciální práce jako postřiky, hnojení, prořezávání, děrování a pískování si dělám sám.“

Pro golfové dýchánky s přáteli vymyslel desítky her a soutěží a pořád ho baví koumat. Zdá se, že standardní hřiště by k životu snad ani nepotřeboval.

„Před časem mě navštívil jednaosmdesátiletý pán a po chvíli tréninku povídá: Tohle by mi bohatě stačilo. A proč ne? Nemusíme přece nutně bušit do míčků driverem. V golfu jde hlavně o zábavu, radost, hru, přírodu, počasí a mraky na obloze.“