Vrtulníkem do katedrály

Skvost, který zatím mělo možnost navštívit jen pár desítek lidí, leží na jihovýchodě Austrálie ve státu Victoria, asi 130 kilometrů na severovýchod od hlavního města  Melbourne. Cestu autem jako možnost dopravy toto nové soukromé hřiště příliš nezmiňuje. Je tu totiž jiná varianta.

Z heliportu v centru
Ranní kroky centrem Melbourne s bagem na zádech nebudí příliš pozornosti, přece jen jsme v golfově náruživé zemi, ale přesto cítíme trochu chvění. Na břehu řeky Yarra čekáme spolu s bývalým fotbalistou Patrikem Bergerem a jeho ženou Jarkou u heliportu na stroj, který nás dostane za půl hodiny někam úplně jinam, do těžko přístupných míst australské divočiny. V sousedství pohoří Cathedral Range loni otevřelo hřiště, jaké nemá obdoby svým designem ani konceptem. Společnost nám dělá Paul Sheehan (41), australský profesionál, který vyhrál třikrát na Japan Golf Tour včetně tamního Open a dvakrát na Australoasijské tour, a který byl dokonce v top 100 světového žebříčku. Nyní je členem právě v Cathedral Lodge Golf Clubu a bez jeho pomoci bychom se do přísně soukromého prostoru nedostali. Paul se s Patrikem už nějaký čas přátelí, a tak je tato cesta výrazně jednodušší.

Osmimístná helikoptéra konečně přistává v Melbourne. Byly to docela nervy, protože navzdory pečlivým plánům nemusí tento spoj vůbec vzlétnout. Někdy je totiž na cestu vzduchem příliš zataženo, jindy zase moc horko. My jsme kvůli mrakům museli odložit start o hodinu a půl, vše se domlouvalo až den předem. Nakonec ale počasí vychází a vzlétáme směr katedrála.

Přistání na jedničce
Mobily s kamerami frčí na maximum, ale víme, že svými videi se nemůžeme pochlubit jinde než v soukromí. Žádné posty na sociální sítě – to je jedno z pravidel
přísně privátního hřiště a klubu, který tak pečuje o svou exkluzivitu a tajemství. Hřiště si vysnil australský investiční bankéř David Evans, když se svým otcem navštívil Augustu National v roce 1997 při Masters. Roku 2003 koupil pozemky a devět let poté se o svém nápadu zmínil golfové legendě a také architektovi Gregu Normanovi. Velký bílý žralok se nabídl, že se na místo podívá. Po světě už Norman postavil více než stovku hřišť, ale tvrdí, že Cathedral s pořadovým číslem 103 je mezi nimi naprosto
jedinečné. Leží v širokém kaňonu, rozděleném hřbetem na dvě poloviny. Norman podle svých slov chtěl postavit jamky, na nichž si zahraje jak ten, kdo hraje carry třeba jen na 80 metrů, tak ranaři pálící na tři sta. Nechával plynout terén a příliš do něj nezasahoval. Jde prý o nejkrotší Australanův design, bez výstřelků a umělotin, mající jen něco málo přes třicet bunkerů. Další překážky tvoří přírodní potoky a horniny. Respekt k přírodě je znát na každém kroku. Vrtulníkem přistáváme přímo u prvního odpaliště, které tu slouží jako heliport. Pilot zamává a zase odlétá. Tísnivý pocit ale netřeba mít. Helikoptéra se zase podle předem domluveného scénáře vrátí. Než začne hra, jdeme se občerstvit do klubovny, kde čeká jednoduchá, ale vydatná snídaně. Vločky, toast, džus. Netřeba spěchat, nemáme žádný tee time, něco takového tady možná ani neexistuje. Teprve až budete mít čas a chuť, jděte hrát – tak zní uvítání.

Vlastní tempo
Ten den jsme na hřišti úplně sami, jinak tu hraje v průměru jen asi šest lidí denně. Pouze a jen kvůli nám přijela do klubovny obsluha, takže zatímco slečna chystá jídlo,
mladík vyřizuje záležitosti spojené s hrou. Na prvním týčku dostává každý hráč markovátko s logem klubu na jedné straně a svým monogramem na druhé.
Každou čtvrtou jamku je přichystán chladicí box s občerstvením. Jde o nejvýlučnější hřiště současné Austrálie, které otevřelo loni v říjnu, poté, co se prvně koplo do země 1. března 2015. Vizí majitele je klub s méně než dvěma stovkami členů. Vstupní poplatek činí 50 000 australských dolarů a základní roční fee 12 000. My coby hosté jsme byli pozváni v podstatě za symbolickou cenu, zahrnující jak let vrtulníkem, tak samotnou hru.

Více se dočtete ve vydání Golf Vacations č. 43/18.