Začalo to u Krumlova

Před pěti lety potkal Tomáš VERNER (33) golf u Českého Krumlova a už ho nepustil. Bylo to rok po skončení krasobruslařské kariéry. Mistr Evropy v krasobruslení 2008 pořád trénuje na ledě a je na roztrhání.

druhe vyrez_M2S_9411_ctverec_vyrezweb

Před třemi lety potkal Tomáš VERNER (31) golf u Českého Krumlova a už ho nepustil. Bylo to rok po skončení krasobruslařské kariéry. Mistr Evropy v krasobruslení 2008 pořád trénuje na ledě a je na roztrhání.

Text Jiljí Kubec
Foto Martin Sidorják

 

Za tři čtyři minuty na ledě jste ze sebe musel vydat všechno, v golfu si naopak síly a soustředění musíte rozložit na několik hodin. Vnímáte rozdíl?
Je to přesně tak. Mně vždycky vyhovovaly kratší tratě, ať to byla atletika nebo plavání. Podobně krasobruslení. Golf, to je naopak celodenní potěšení, u kterého se nestresuji. Tedy do chvíle, kdy najdu míč v bunkeru. Pak začíná těžký boj.

Bruslení a golf mají asi přes rozdílnou délku trati dost společného?
Na ledě jsem měl při závodech v hlavě každičký skok do detailu vykreslený a pak ho jen kopíroval. I v golfu si takhle představuji každou ránu. Bohužel se do těch představ zatím úplně netrefuji.

Co je těžší: čtverný toeloop, nebo daleká rovná rána driverem?
Na tréninku je pro mě lehčí rovná rána driverem, před třemi lety to byl toeloop. Také závodní toeloop byl jednodušší. V golfu se zatím necítím dostatečně jistý při žádném úderu.

U obou sportů je velmi důležitá, a taky složitá, technika. S kterou jste bojoval, respektive bojujete, víc?
Velký rozdíl je v tom, že s bruslením jsem začínal v pěti letech a brzy pro mě bylo naprosto přirozené; je mi skoro bližší než běhání. S golfem jsem naopak začal teprve před třemi lety a musel si zvykat na úplné odlišnosti. Celou kariéru jsem například vstřebával, že kolena musejí pérovat. Teď je naopak musím zafixovat, jinak by to byla golfová smrt.

Když se ohlédnete za kariérou, vyhrál jste ME 2008 v Záhřebu, o rok dřív jste získal evropské stříbro. Nicméně jste měl našlápnuto ještě jinam…
Měl a smýšlel jsem o tom přesně tak, ale bylo to špatně. Neměl jsem tehdy koukat na nejvyšší mety, měl jsem být pokornější. Měl jsem říct: výborná práce celého týmu, pojďme zapracovat na dalším kroku. Jenže v tom byly emoce a já si říkal, že to musí padat… Nepadalo. Dobře vím, kde byla chyba, ale pozdě.

Kde?
V šestnácti jsem zvládal všechny trojáky i čtverný toeloop, ale neměl jsem si říkat, že je to dostatečný arzenál. Měl jsem pracovat na dalších čtverných skocích, nezastavovat se. Kdybych za rok, za dva uměl další čtveráky, byla by moje pozice jiná; mnohem víc bych si věřil a cítil převahu nad zbytkem světa. Jenomže jsme se uspokojili, řekli si, že budeme vylepšovat kroky a piruety a skokansky to zamrzlo. A to byl začátek konce…

Nenapadlo vás někdy…
…že bych se vrátil? Absolutně ne, to je nemožné! Leda by mě někdo vzal do hlavy driverem (směje se). Dneska je krasobruslení úplně jiný sport a mezi ty žraloky už by mě nikdo nedostal. Jako by si profík na tour vzal hole z roku šedesát osm a chtěl něco uhrát. Možná jednu, dvě jamky, ale víc ne.

V čem je největší rozdíl? Ve skocích?
V extrémní fyzické přípravě. Aby tělo vydrželo desítky čtverných skoků v tréninku, musí být enormně dobře připravené z tělocvičny. Ten trénink je až brutální a riziko zranění značné. Je mi jedenatřicet, mám za sebou pětadvacet let sportování, z toho patnáct vrcholově. A taky už neregenerujuitak rychle jako dřív. Ty dávky bych prostě nezvládl, neměl bych skokanskou jistotu. A ani z povahy české mentality bych neměl šanci; nedostal bych se k tomu přesvědčení, že můžu předvést nejlepší výkon. Američani, Kanaďani, ale i Rusové to mají jinak, ti by si věřili. My jsme ale jiní.

Ještě v něčem jste před pár lety udělal chybu?
Mrzí mě, že jsem nezačal dřív spolupracovat s Danem Landou. V posledním olympijském roce mi hodně zjednodušil život, když mi vysvětlil, že cílem je ta cesta, po které se ubírám. Mnozí si možná řeknou: Klišé, to už jsme slyšeli! Ale mně najednou každý trénink něco přinášel. Bavilo mě to, měl jsem radost z každého zlepšení, studoval jsem a cítil, že pro sebe každý den něco dělám.

A do té doby?
Koncentroval jsem se jen na výsledky, takže na dva krasobruslařské vrcholy roku, a podle toho hodnotil sezonu. Svazovalo mi to nohy – jedna chyba v krátkém programu a bylo vymalováno. V tomhle je to v bruslení jako na PGA, tam se taky chybná rána neodpouští. Já si v té době ale vůbec nevšímal toho, že jsem zlepšil skluz, výraz, němčinu i angličtinu, udělal charitativní akce pro děti. Prostě jsem nevnímal život. Jenomže chvíli trvá, než tohle člověk pochopí.

Od doby, kdy jste skončil s bruslením, jste v pořádném zápřahu. Co všechno děláte?
Na zimáku v Praze – Vršovicích jsem trenérem Vysokoškolského sportovního centra, spolupracuji s Českým olympijským výborem, moderuji. Přednáším na seminářích bruslařské federace i jinde, mojí specializací je technika skluzu. A od nového roku rozjíždíme naplno Czech Skating Academy. Fungujeme už tři roky, organizovali jsme pro děti prázdninové kempy, ale teď začneme v nové hale ve Strašnicích se vším všudy. Chceme přivést k bruslení co nejvíc dětí a zkusit jiný přístup, než je ten obvyklý – bez křiku. Moc se na to těším.

Také pořád objíždíte exhibice.
Je jich čím dál méně a asi skončím. S Jevgenijem Pljuščenkem vystupuji v jeho show Kings on Ice a Sněhový král, což jsou Andersenovy pohádky. Chystáme ryze český projekt pro rodiny s dětmi – Sněhurku. Poběží od září a zřejmě to bude moje rozloučení s aktivním bruslením. Začínám mít příliš mnoho jiných aktivit, takže fitko a dvě hodiny denně na ledě do diáře nenacpu. Taky koleno už mi některé věci znepříjemňuje.

Jak často trénujete? A stačí to?
Nestačí, bruslím málo. A většinou jako trenér. Kvůli sobě jsem byl za poslední dva týdny na ledě tak čtyřikrát. Na show to stačí, ale už tam vidím ten zdvižený prst. Nedávám tomu, co je potřeba. I riziko zranění je tím pádem větší.

Kolikrát jste v minulé sezoně hrál golf?
Cha… Zvládl jsem čtyři turnaje a asi dvakrát jsem byl na drivingu. Bída. Za ty čtyři turnaje jsem ale vděčný. Golf mě moc baví a rád bych přesvědčil všechny, že nemají pravdu, když říkají, že to je snobská hra a ne sport. Mít čas, tak hraji dvakrát týdně.

Jak jste se s golfem setkal?
Dostal jsem pozvánku na turnaj do Českého Krumlova. Líbil se mi flight, prostředí, společnost, ale kdybych míčem házel, asi bych hrál líp. Tehdy jsem si hole půjčoval, hodně jsem zdržoval a občas mi bylo trapně. Tak jsem si slíbil, že se za rok vrátím a tu osmnáctku důstojně obejdu. Trvalo to o rok déle, ale pak jsem to splnil: našel jsem trenéra, na Konopišti udělal zelenou kartu a jel.

Kdo vás trénuje?
Martin Lípa na Konopišti. Je to ten nejlepší možný trenér, jakého jsem mohl najít, protože mi řekl, že švih sice někdo rozdělil do šestnácti fází, ale on ho pro mě zjednoduší na dvě. Tím pádem mě u toho udržel a já byl schopen už po dvou lekcích hrát obstojné rány. Pořád ale se svým handicapem 30 nosím v bagu zbytečné hole. Třeba lob wedge. Chybí mi hlavně solidní krátká hra, protože ji v zásadě netrénuji. Jenže, když už se dostanu na trénink, chci si hlavně švihnout.

Které hřiště na vás udělalo největší dojem?
Krásné je Radecký na Konopišti. Mým zamilovaným jsou Terasy v Ústí nad Labem. Mám tam silnou vazbu – velkého kamaráda, výborného golfistu. Někdy za námi z Drážďan přijede i bratr, a když se takhle sejdeme, nejde o výsledek, ale hlavně o radost ze společné hry. Terasy jsou hezké, tak akorát obtížné, jenom ta skládka v sousedství nic moc… Čím dál víc si zamilovávám Beroun. Karlštejn jsem bohužel hrál v osmatřiceti stupních a nesl bag na zádech. Ten den mě utvrdil v tom, že golf je sport.

Jaký ty hřiště máte nejraději?
Členitější, kde je na co koukat. Nemusím...

CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS č.42/17.

Zasílání magazínu ZDARMA

Moje osmnáctka

1. Oblíbené hřiště
„Terasy v Ústí nad Labem.“

2. Oblíbená jamka
„Pětiparová sedmička na Karlštejně, protože jsem tam napodruhé zahrál par. Bez driveru. To je vzpomínka nadosmrti.“

3. Oblíbený turnaj
„Edikt Cup v Českém Krumlově, můj úplně první.“

4. Oblíbený hráč
„Jordan Spieth. A nosíme stejnou značku – Under Armour.“

5. Nejlepší skóre
„ 98 ran na Terasách v Ústí.“

6. Nejlepší rána
„Rovný drajv 250 metrů na zbraslavské sedmičce. Bohužel do písku.“

7. Největší počin
„V Krumlově je jamka, kde se hraje přes rybník. Když se mi před dvěma lety prvně povedlo ho přepálit, tak jsem si připadal jako golfista.“

8. Oblíbená hůl
„Pětka železo.“

9. Neoblíbená hůl
„Lob wedge.“

10. Nejtěžší věc
„Bunker shot.“

11. Největší soupeř
„Já sám.“

12. Vysněný flight
„Klára Spilková, Petr Koukal a můj kamarád Jiří Vavřina.“

13. Dovolená na golfu
„Ještě jsem žádnou nezvládl, ale díky bruslení jsem si zahrál kousek od Tampy, 32 jamek za den.“

14. Exotika/extrém
„Červenec, Krumlov, sedm ráno, zima, déšť. Byla to skoro jediná možnost za celé léto si zahrát. Recepční se mě ptala, jestli to myslím vážně. Myslel.“

15. Oblíbená kniha/film
„Legenda o slavném návratu s Willem Smithem, který tam hrál caddyho.“

16. Nejlepší rada
„Nesnaž se být dlouhej.“

17. Největší zážitek
„Pro-am na Zbraslavi s jedním výborným amatérem, který nám skvěle radil.“

18. Golfový sen
„Dovolená, kde budu ležet u bazénu, hrát golf a večer popíjet s přáteli.“

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message