Zelená Jamajka

Stojíme na jednom z nejkrásnějších hřišť Karibiku. Bylo postaveno na 240 hektarech svěží zeleně ve zvlněné krajině, s panoramatickými výhledy na moře, nabízenými ze šestnácti jamek. V naší bugině je vše přichystáno: hole, míče, skórkarty, týčka, vychlazené nápoje a sendviče. Prohlížíme si první jamku.

TEXT: Andrew Marshall
FOTO: Paul Marshall

„Tak, pánové, vaším cílem je ten velký strom na horizontu. Švihejte hezky a lehce,“ říká nám náš caddie na úvodním pětiparu hřiště White Witch. Dva vybledlí Evropané, kteří během zimy na hole ani nesáhli, se právě ocitli v golfovém nebi.

Neuvěřitelně pestré hřiště, měřící 6 170 metrů a s parem 71, postavili architekti Robert von Hagge a Rick Baril. Jméno dostalo po legendární „Bílé čarodějnici“ Annie Palmer, která v 19. století vládla plantáži, na níž posléze hřiště vzniklo. Krásná dáma postupně zavraždila své tři manžely a několik otroků, než její život ukončil jistý otrok. Baladu o Annie Palmer nahrál Johnny Cash, a i když se v tomto století prokázalo, že šlo o smyšlenou postavu, legenda žije dál.

Hřiště se vine po kopcích nad mořem, mnohé jamky vyžadují dlouhá a děsivá přehrání kamenitých propastí a dva třípary se hrají s mrazením v žaludku, tedy s odpaly z vyvýšených týček na greeny hluboko pod vámi, obklopené vodou.

„Různá odpaliště jamky výrazně proměňují. Hřiště má jedinečnou topografii, díky níž je každá jamka originálem,“ říká zdejší head pro Damion Stewart.

Už driving range je impozantní, a tím to teprve začíná. Převléknete se v nebývale luxusní šatně. Před startem dostanete cínovou plaketu na bag s vyrytým jménem jako potvrzení zaplaceného fee. K dispozici máte skvěle vytrénovaného caddieho v bílém oděvu. Všechno na White Witch je dokonalé.

Právě caddies přidávají na každém hřišti k hernímu zážitku něco navíc a Jamajka v tomhle není výjimkou. Říká se jim tu jako v hotelu „concierge“. Znají všechno. „Od směrů větru přes drastické výškové změny až po kontury greenů,“ dodává hlavní profesionál, když po hře upíjíme vychlazené pivo na verandě klubovny, s prvním odpalištěm před námi a s vířivými vlnami Karibského moře na obzoru.

Elitní kvarteto

Bílá čarodějnice leží na severním pobřeží Jamajky, nedaleko Montego Bay. Patří ke kvartetu nejlepších hřišť spolu s Half Moon, Tryall Club a Cinnamon Hill, jež jsou všechna situována kolem enklávy Rose Hall. Na ostrově najdete i další hřiště, včetně historické devítky Manchester Club, založené v roce 1865 coby nejstarší hřiště na západní polokouli. Tato čtveřice však vyčnívá.

Druhý den ráno máme tee time na Half Moon (Půlměsíc), což je tropické parkové hřiště, které ve stejnojmenném resortu navrhl Robert Trent Jones starší. Jako caddie pro nás pracuje místní profesionál Orville Christie, zde známý coby jamajský John Daly.

„Jamky šest až devět, to jsou tři dlouhé čtyřpary a jeden třípar a představují nejtěžší část hřiště,“ vykládá profesionál, který nám radí s nuancemi greenů, osetých bermudskou trávou. Ani to nezbrání v několika trojputtech, ale zážitek graduje a dojmy jsou excelentní. Caddies nakonec obdrží spropitné, my se občerstvujeme na 19. jamce a pak objevujeme další radosti.

Resort Half Moon je tak velký, že hosté dostávají pro svůj pohyb k dispozici golfový vozík a mapu. K hostům tu v minulosti patřili Clark Gable, princ Charles, David Bowie nebo Wayne Rooney. Po resortu jsou rozesety stavby v jižanském stylu, poskytující elegantní a pohodlné ubytování s mnoha výhledy na moře. K tomu se nabízí 32 vil s vlastním bazénem, komorníkem, kuchařem i uklízečem. Kromě golfu tu lze hrát tenis, jít do fitnessu nebo se projet na koni.

Jídlo a pití představují důležitou součást každého golfového výletu. Pokud jde o Jamajku a její speciality, její pestrá gastronomická škála zahrnuje vynikající národní jídla, jako jsou jehněčí a skopové na kari, ryba pečená v soli, tropické ovoce ackee, oříškový pudink nebo kuřecí či hovězí karbanátky.

Samozřejmě, že se v resortních restauracích Half Moon najíte bezvadně, ale objevili jsme také další způsob stravy, a sice v místních podnicích, kde servírují báječně grilované a pikantní kuřecí nebo hovězí. Hledejte „jerk centres“, jak se tato místa jmenují, respektive ona si najdou vás, v každé vesnici, městě, zkrátka na každém rohu.

Masová záležitost

Když v pátek odpoledne dorazíme do jedné z legendárních restaurací Scotchies na kraji Montego Bay, zjišťujeme, že fronta uvnitř je pořádně dlouhá. Vzduchem se linou delikátní vůně, do toho hraje nezbytné reggae. Směsice místních obyvatel a turistů se tlačí u starých stolů a otevírá krabičky s alobalem, které skrývají lahodné kuřecí a vepřové pokrmy spolu s grilovaným ovocem a sladkými brambory. Jídlo je nutné zapít dalším ostrovním pokladem, pivem Red Stripe.

Řetězec Scotchies založil před lety podnikatel Tony Rerrie, který začínal s jídelním byznysem na korbě svého pickupu. Postupem času se z toho stala národní instituce.

„Scotchies zná každý a není pochyb, že jde o nejlepší koncentraci grilovaného masa na Jamajce,“ říká manažer Kim Cooper, který nám ukazuje zázemí restaurace. Jsme tam, kde se kuřata grilují a porcují po řadách a kde jsou marinované vepřové kýty opékány na nízkém ohni, na dřevu z jamajského pepře, který masu dává jedinečnou chuť.

Zdejší „jerk“ kuře vzniklo zřejmě tím, že původní obyvatelé Afriky, kteří unikli americkému otroctví, představili svou kuchařskou techniku Jamajčanům. S přidáním jamajských ingrediencí a koření vznikla tato lahůdka. Metoda pomalého grilování masa měla dva praktické účely: jednak odháněla hmyz a jednak konzervovala maso na delší dobu. Stejně jako na většině takových míst je recept Scotchies přísně střeženým tajemstvím, ale obyčejně se pokrm neobejde bez směsi pepře, cibule, papriky, zázvoru a chilli.

Další skvělou možností, jak se najíst, je restaurant The Native v Montego Bay. Servírují se tu jedny z nejlepších jamajských jídel, od božského uzeného mečouna přes proslulý talíř boonoonoonoos, který obsahuje od všeho něco, včetně kořeněného masa, ryb a zeleniny. Doplňte svůj oběd či večeři o kokosový koláč nebo duckanoo, což je sladký knedlík vařený v banánovém listu.

U Johnnyho Cashe

Po dobrém jídle je třeba vrátit se ke golfu. Čekají nás poslední dvě hřiště ze čtveřice na severu ostrova – Tryall Club a Cinnamon Hill. První se nachází dvacet kilometrů od Montego Bay. S délkou 6 192 metrů bylo postaveno v roce 1960 architektem Ralphem Plummerem. Zahrnuje spektakulární oceánská panoramata, fairwaye obklopené exotickými stromy a dvě rozdílné devítky – jednu na rovině a druhou v kopcích.

Hřiště hostilo 13 mezinárodních turnajů včetně prestižního Johnnie Walker World Championship a exhibice Shell’s Wonderful World of Golf. Těšte se na drajv mířící mezi kamenné sloupy historického akvaduktu, který patřil k někdejší cukrové plantáži.

Kontrast k Half Moon a Tryall Club představuje hřiště Cinnamon Hill. Hřiště s délkou 6 216 metrů a parem 71 (design Robert von Hagge a Rick Baril) se jemně vine svou první devítkou směrem k oceánu. Pátá a šestá jamka leží tak blízko moře, že úplně cítíte kapky vody. Čtyřparová pětka, klesající dogleg jménem Majestic Blue, vás přiměje odpalovat čelem k oceánu, který lemuje posledních dvě stě metrů úzké fairwaye, zatímco podél greenu spatříte pláž.

Druhá devítka vás naopak zavede do kopců mezi porost, do úzkých průrev, k hlubokým roklím, s mnoha vyvýšenými odpališti. Někdejší sídlo Johnnyho Cashe stojí hned vedle čtrnáctého odpaliště a obsahuje mnoho památek na tohoto výjimečného zpěváka. Následující tříparová patnáctka padá dramaticky ke greenu, vedle něhož zurčí scénický vodopád, kde se natáčely scény bondovky Žít a nechat zemřít.

Na poslední green dopadá stín a podvečerní slunce na Cinnamon Hill zvýrazňuje všechny nerovnosti, kopečky a prohlubně jamkovišť. Po závěrečném kole golfu na Jamajce přišel čas vrátit se do Scotchies na další kolečko s kuřaty a pivem…