Omán: Sultanát ze známek

Díky cestě lodí Costa neoRiviera po Perském zálivu jsem si mohl vybrat, která hřiště v oblasti si zahrát. O resortu Muscat Hills v Ománu, vyskytujícím se mezi nabízenými možnostmi, jsem pranic nevěděl. Jenže něco mě trklo a přinutilo ukázat právě tam. Onomu vnuknutí můžu být vděčen, protože jsem objevil hřiště, které patří k těm vůbec nejlepším, jaká jsem kdy navštívil.

Text Jaromír Bosák

Pozvání na čaj

Muscat Hills je jiný než hřiště v dostupném okolí Zálivu. Ostatně to platí pro celý Omán ve srovnání se Spojenými arabskými emiráty. Ani ne tak pro to, že Omán je sultanátem. Mít šejka nebo sultána vyjde prakticky nastejno. Ale… najednou jste v kopcích!

Omán je hornatý stát a kombinace skal, kamenů a písku vytváří dojem, jako byste stáli uprostřed Arizony. Ostatně i teploty tomu odpovídají. Po nekonečné rovině Dubaje či Abú Dhabí je pohled na obzor, tvořený vrcholky skal, velmi příjemný a osvěžující. Pro turisty, kterých zatím ze Střední Evropy do Ománu tolik nemíří, znamená velké lákadlo také výlet do okolní přírody. Ta se od pouštních krajů také hodně liší.

Strach z cest na vlastní pěst netřeba mít. Omán je hodnocený jako 21. stát ve světovém pořadí podle kritéria bezpečnosti – co bychom za to dali. K vidění toho kromě fauny a flory není málo. Známá mešita sultána Kábuse, moderní Opera, kterou nechal zbudovat současný sultán, velký milovník tohoto žánru, skalní pevnosti, kaňony… Pro golfistu je však zásadní návštěva na nejstarším ze tří ománských golfových hřišť – Muscat Hills.

Polohu má výtečnou, jen pět minut jízdy od letiště. Z přístavu, pokud tedy pojedete lodí, vás čeká cesta zhruba tři čtvrtě hodiny dlouhá. A budete-li mít štěstí, poveze vás stejný řidič jako nás. Skvělá angličtina, hrdost na svou zemi, vstřícnost – ještě se mi nestalo, aby mě šofér pozval na čaj. A ten místní, silný a se zázvorem, je chuťovka. Zároveň jsme se dozvěděli spoustu informací o minulosti i současnosti Ománu. Málem došlo i na klípky z královské rodiny.

Na první pohled působí resort Muscat Hills jako oáza. Kolem písek, kamení, skály a mezi tím ostrov zeleně a vody. Kolem něj vyrůstá rezidenční oblast, staví se krásné vily a co je důležité, přímo u hřiště začala stavba velkého moderního hotelu, v němž by měli najít místo nejen turisté, ale i olfový klub. Současná malá klubovna zatím vyhovuje, ale počítá se s nárůstem zájemců o hru.

Nahoru a dolů

Hřiště má za sebou sedm let existence, podobu mu vtiskl architekt Paul Thomas. Jde o osmnáctku par 72 a s délkou od 5220 do 6380 metrů podle zvolených odpališť. Pozor, na všech jamkách je vzdálenost měřena od odpaliště do středu greenu, tedy tak, jak tomu obvykle bývá jen na tříparech.

Vzhledem k tomu, že stoupání a klesání se hřišti prakticky neustále střídají, je pro většinu hráčů lepší, i vzhledem k teplotám, osedlat motorový vozík. Tady se jezdí na benzín, nikoli na elektřinu, což při cenách ropy v těchto končinách nepřekvapí. Převýšení je důležitým faktorem při hře, stejně jako vítr.

O kvalitu hřiště se stará 25 lidí a odvádí skvělou práci. Fairwaye snesou velmi přísné měřítko, stejně jako greeny, připravené pro rekreační provoz na rychlost deset stop. Dostatek vody k zavlažování zajišťují velké retenční nádrže, výhledy do širokého okolí zase potěší romantické povahy.

Na první devítce čekají dva třípary (162/130 a 150/115metrů), na nichž odpaliště od greenů dělí hluboké strže, takže špatná rána je okamžitě trestána. Hodně zabrat určitě dává pětka, nejtěžší jamka na hřišti. Čtyřpar 425/358 metrů vede do relativně prudkého kopce, vlevo číhá na nepřesné údery po celé délce fairwaye proláklina, chytře rozmístěné bunkery na fairwayi i kolem jamkoviště také nejsou nezanedbatelné a když ještě fouká protivítr, máte před sebou hodně těžký úkol.

Následující krásná šestka vede hráče kolem další strže po levé straně. Tvář jamky dokreslují nízké zídky nedaleko odpališť a palmový háj po straně pravé. K vylepšení skóre vyzývá pětiparová třináctka (465/370 metrů). Vítr duje do zad a pomáhá míčkům, takže par by měl být dosažitelným výsledkem.

Tisíc a jedna noc

Trocha geometrie je připravena potrápit na patnáctce a sedmnáctce, protože jde o čtyřpary s doglegy o úhlech 90 a více stupňů. Když je potřeba k posazení míče na výhled drajv okolo 230 metrů a proti větru, začínáte přemýšlet o pomíjivosti života. A to ještě na sedmnáctce zeje před fairwayí propast. Ta ráda lapí míč, který chce jeho majitel udeřit opravdu, ale opravdu velkou silou…

Krásný pohled se otevře na odpališti závěrečné jamky. Hraje se z výrazného převýšení, v cestě stojí tři jezera, ale dopadové zóny jsou dobře vymyšleny, takže tento čtyřpar (405/316 metrů) vám na poslední chvíli můžu zlepšit výsledek i náladu. O ni bych ale strach neměl.

Cesta hřištěm Muscat Hills totiž připomíná pohádky Tisíce a jedné noci. Každá jamka přináší svůj příběh, kořeněný okolní krajinou a atmosférou nevšedního zážitku. Tím spíše, že na hřišti můžete sem tam potkat i člena královské rodiny, což se hned tak někde nepovede.

Pro návštěvu skvostu ukrytého mezi kopci je v letošní zimě ten pravý čas. Moc se o něm ještě neví, na hřišti nevznikají žádné tlačenice, hra je plynulá. Příjemným zjištěním je i to, že Omán představuje levnější zemi než sousední Emiráty. Přičtěte perfektní servis i chování lidí působících kolem hřiště a klubu a asi nenajdete důvod, proč se nevydat právě na Muscat Hills.