Já nejsem hloupý. Fakt!

Světlo světa spatřil John Bradley Holmes 26.4.1982 v Campbellsville ve státě Kentucky, v domku přímo u vody, kde se dalo rybařit takřka přímo z obýváku. Rodiče nebyli nijak skvělými sportovci, přesto se v genech malého následníka rodinného trůnu objevilo dostatek sportovně laděných genů. V dětství získal J.B. velice kladný vztah k baseballu a začalo to vypadat, že by se mohl pokusit dokonce o profesionální kariéru. Míčky dokázal házet i odpalovat neskutečně rychle a tvrdě, soupeři, mnohdy o několik let starší, s ním měli hodně práce. Jenže jedno náhodné zatoulání na golfové hřiště rozhodlo o tom, že cesta mladého Holmese se bude ubírat jiným směrem. Svět zelených fairwayí a greenů ulovil novou dušičku a nenechal si velký talent uniknout.
Napsal: Jaromír Bosák

Zaplaťpámbu, musí si dneska říkat jak samotný J.B., tak jeho rodiče, Maurice a Lisa. Golf ho podržel v těžkých chvílích. Od dětství byl totiž trochu jiný než jeho vrstevníci. Nebyl schopen velkého soustředění, domácí úkoly nebo čtení textu mu zabralo daleko více času než jeho vrstevníkům. Otec dnes říká: „Mysleli jsme, že při čtení nebo učení prostě nedává pozor, že se mu nechce a celé to fláká, což nás pochopitelně hodně zlobilo. Stejně jako to, že mu všechno trvalo hodně dlouho.“ Matka dodává: „ Jediným místem, kde byl opravdu sám sebou a vyrovnaný, bylo golfové hřiště. Na něm se dokázal plně kontrolovat a koncentrovat. Na rozdíl od školy, kterou upřímně nenáviděl. A to tak, že vždy. Dneska se tomu nedivím. Když vám všichni dávají najevo, že jste hlupák, to vám dvakrát nepomůže. To by asi otrávilo každého.“

Až po několika letech školní docházky jednoho z učitelů napadlo, jestli náhodou nemůže jít o dyslexii. S touto myšlenkou se svěřil i rodičům, ale protože nikde v okolí nebylo možné nalézt žádného odborníka na danou problematiku, nekonalo se žádné vyšetření a Holmesova situace se nikterak neměnila. Přitom na střední škole neměl vyloženě špatné známky, nepatřil k repetentům ani k adeptům na vyhazov. Ovšem to jen díky tomu, že mu někteří více osvícení učitelé poskytovali větší časový prostor pro přípravu i samotné úkoly či písemné práce. Někdy i dvojnásobek toho, co potřebovali spolužáci.

Přes všechny potíže dostal stipendium na Univerzitě of Kentucky – pochopitelně i díky dobrým výsledkům v golfu. První rok se jeho studijní průměr zastavil na 2,3. Chybělo málo a Holmes ze školy velmi záhy odešel. „Už jsem prostě nemohl dál, bylo tam tolik knih k přečtení a já si s tím nevěděl rady,“ říká dnes s lehkým úsměvem. Jako dobrá víla se přičiněním osudu zjevila pedagogická pracovnice, slečna Craiglowová. Té došlo, jak se věci mají a poslala kluka z Kentucky na důkladné psychologické vyšetření. To s definitivní platností potvrdilo jednu z forem dyslexie. „Na jednu stranu je to trochu k smíchu,“ upřesňuje Holmes. „ Když čtu horse (kůň) nebo house (dům), stane se mi, že nerozeznám, jakému pojmu přináleží které slovo.“ Podobné to má i s číslicemi, takže dodnes má jeho kedík, dlouholetý kamarád Brendon Parsons povinnost navíc. Musí vždy důkladně zkontrolovat všechna čísla zapsaná ve skórkartě, aby nedošlo k nepřesnostem a tedy k případné diskvalifikaci. Dalším problémem je obtížnější přiřazování skutečného obsahu k vyřčeným, tedy nepsaným, slovům. Ale díky tomu, že J.B. poctivě navštěvoval rehabilitaci a psychologická cvičení, jeho situace se postupem doby přece jen zlepšila. Díky tomu mohl jednak zůstat na škole, druhak se mohl do sytosti věnovat golfu a tréninkovému programu univerzitního týmu. „Byla to úleva,“ dodává J.B., „dlouho jsem si myslel, že jsem opravdu hloupý, že za nic nestojím. Dneska už vím, jak se věci mají a stal jsem se díky tomu i sebevědomějším člověkem.“

Co se ale v průběhu let rozhodně zlepšilo velmi výrazně, to je golfová hra v Holmesově podání. V roce 2003 dokázal vyhrát Kentucky Championship, ve stejném roce skončil druhý na U.S. Amateur, díky čemuž si zahrál i US Open, svůj první turnaj na PGA Tour. Cutem sice neprošel, ale získané zkušenosti se hodily. O rok později obhájil titul na Kentucky Championship a o dalších pár měsíců se rozhodl přejít k profesionálům, což znamenalo, že opustil univerzitu semestr před promocí. Byl to velký risk, ale vyšel. Poté, co si v barvách USA zahrál Walker Cup, nastoupil do Q school, kterou bezpečně vyhrál a hned při prvním pokusu se kvalifikoval na vysněnou PGA Tour.

Vstup mezi smetánku měl Holmes úžasný. Hned při svém prvním turnaji v roli regulérního člena túry – Sony Open – obsadil desáté místo. A aby se to moc nepletlo, svou čtvrtou účast proměnil ve vítězství. Viděla ho Arizona při FBR Open, konkurenci nechal za sebou o sedm ran. Stal se zároveň nováčkem, který nejrychleji nasbíral milion dolarů a vystřídal na tomto postu Retiefa Goosena. Udivoval délkou ran, pravda, přesnost nebyla jeho druhým jménem. V roughech, outech, vodních překážkách a dalších nepříjemných místech končily jeho míčky daleko častěji, než by bylo zdrávo. Premiérovou sezonu i tak zakončil na 59. místě finančního žebříčku. V další sezóně se třikrát vešel do Top Ten, podle statistik byl druhým nejdelším hráčem po B.Watsonovi. Z této dvojice by musel mít radost sir Artur Conan Doyle, chybí už jen pes baskervillský. Zajímavou skutečností je to, že se na posty dvou největších ranařů dostali muži, kteří nikdy neměli trenéra (nepočítáme-li Holmesovu univerzitní dobu). Holmesův švih je hodně odlišný od vycizelovaných pohybů Scotta, Westwooda či Villegase, ale fungoval.

Ale o tom, že „nikdo nikdy nic nemá míti za definitivní“ se Holmes i golfoví fanoušci mohli přesvědčit roce 2008.

J.B. sice dokázal zopakovat výhru zpřed dvou let na FBR Open, ale tentokráte to měl poněkud komplikovanější. Sice vedl před čtvrtým kolem o čtyři rány, ale nakonec musel být rád, že díky birdie na poslední jamce šel do play off s Mickelsonem. Zkoušku nervů ustál a velkého favorita dokázal porazit. Řeklo by se, že vše jde podle plánu. Ale skutečnost byla trochu jiná. Holmes totiž před tímto triumfem přestal být spokojen se svým švihem a hrou vůbec. Po čtvrtém kole na Buick Open, když zahrál 75, se na sebe hodně naštval a zavolal Mattovi Killensovi. Klukovi o tři roky mladšímu, spolužákovi a chvilku taky trenérovi velezkušeného Kennyho Perryho. Zrodilo se nečekané spojení, o němž Killens řekl: „Když trefuje míče dobře, jsme největší kamarádi, samé žertíky, prostě pohoda. Jenže jakmile se dařit přestane a míček nelétá podle představ, začne být pěkně husto. Kolikrát na sebe pěkně ječíme…“ Zbrusu nový trenér si po příletu do Phoenixu okamžitě mohl připsat spolupráci při zisku titulu na FBR Open. Komu by se to nelíbilo. Zvlášť, když se váš svěřenec dostane do týmu pro Ryder Cup, v němž se potká s vaším svěřencem bývalým – konkrétně dalším rodákem z Kentucky, Kennym Perrym. A jde-li o vítězný Ryder Cup, vůbec není co řešit. Mimochodem, v tomto roce byli oba zmínění hráči vyhodnoceni jako nejlepší sportovci Kentucky.

Na další výhru J.B. Holmes čeká. Poslední dvě sezóny se pokusil stabilizovat výkonnost a zbavit se nálepky hráče kategorie „Grip it and rip it“. Chce dokázat, že nehraje jen systémem driver – wedge. V letech 2009 a 2010 vždy ukořistil po jednom druhém místě. Loni to bylo na ATaT national Pro-Am v Pebble Beach, přidal ještě jedno třetí a páté místo, celkově se posadil na 31. místo money listu. Dokázal dokonce zahrát kolo za 60 ran – na Greenbrier Classic. Ale to hlavní je celková bilance. Z 26 turnajů dokázal 24x projít cutem. Při srovnání s minulými sezónami je postup patrný. 2006 – 26/16, 2007 – 24/10, 2008 – 31/22, 2009 – 25/13.

Holmes se stále s Garrigusem a Watsonem pere o titul největšího bombarďáka. Průměrná délka jeho loňských drivů činí 281 metr, s přesností je to trochu horší – 54,45 procent. Na druhou stranu zlepšil patování, ale hra okolo greenu stále ještě není podle představ. I proto J.B. Holmes v čase zimní přestávky tvrdě pracoval. Cílem pro letošní sezónu je uspět na některém z Majorů a urvat třetí turnajové vítězství. Proč by se to nemělo chlapíkovi, který jako svůj nejoblíbenější film s jistou ironií uvádí komedii „Blbý a blbější“, podařit ? Svůj hlavní životní boj už vyhrál.

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V GV 15/11.