Broker z Čechie

V rodných Karlových Varech hrával závodně tenis, ale brzy ho vyměnil za golf. Podobně rychle zavrhl ambice stát se profesionálním turnajovým hráčem a v roce 2010 dal se na trénování jiných. Pět let to fungovalo jako obživa, ale…
Text: Čeněk Lorenc
Foto: Zdeněk Sluka

„Golf už není tak populární, jako býval u nás i ve světě. Byl jsem nucen vymýšlet jiné alternativy obživy. Díky své bývalé ženě, která pochází z fotbalové rodiny, jsem našel footgolf. S kamarádem jsme si rozdělili kompetence a já se stal prezidentem asociace, protože jsem měl vztah ke golfovým hřištím, kde se footgolf odehrává. Dělali jsme turnaje na Botanice, ale nakonec ani tady nenastal takový boom, jaký jsme si představovali.“

Jakub Mareš musel podle svých slov hledat to, co dosud neznal, standardní zaměstnání. „Jako golfový trenér jsem se neuživil,“ říká.

Golf mu ale k zaměstnání pomohl. „S jedním klientem jsme se dali do úvah o investicích do nemovitostí. Začali jsme hledat zajímavé tipy. On byl investorem a já energií. Komunikoval jsem s majiteli, dělal akvizice a zjistil jsem, že tohle je můj směr. Baví mě pracovat s hmotou.“

Odsud už chyběl jen krok k stabilnímu zaměstnání. „Říkal jsem si, že začnu dělat pro nějakou zaběhlou společnost.  Na profesní síti LinkedIn se mi pak sešly nabídky od dvou společností, zabývajících se komerčními realitami.“

V únoru nastoupil golfový trenér jako investiční makléř do pražské kanceláře Arnold Investments. Mimochodem s vynikající polohou, přímo na pražském Můstku, u vchodu do metra na konci Václavského náměstí.

„Je to společnost, která se veřejnosti příliš neprezentuje a spíše působí na základě referencí a osobního přístupu. Třeba přijde klient s tím, že chce koupit činžovní dům a že na to má určité peníze a představu o lokalitě. A my buď nemovitost máme v nabídce, nebo ji začneme pro něj hledat. Jde o neveřejnou nabídku nemovitostí, kde se sděluje spoustu důvěrných informací.“

Absolvent obchodní akademie se začal sebevzdělávat. Čte odborné knihy, hledá informace a uvažuje o dálkovém studiu ve svém oboru. Na golf ale nezanevřel.

„Mám pracovní dobu od devíti do šesti. V Čechii trénuju v pondělí a ve středu po práci a pak o víkendech. Je to celkem honička, ale srdeční vztah ke golfu nezmizel. Už to není primární obživa, ale nechce se mi opustit prostředí, ve kterém žiju dvacet let a které mám rád.“

V současnosti Jakub prý rozdá pět, šest lekcí za týden. „To je norma pro řadu mých kolegů, kteří u golfu zůstali, ale kdo se tím může uživit, když v lepším případě je za lekci osm set korun? Mnoho z nich už taky skončilo, anebo svůj čas štěpí do více aktivit. Mám výhodu, že už nejsem na golfu finančně závislý. Ani dřív jsem ale netlačil na klienty, aby šli ke mně trénovat. Nechával jsem to na jejich svobodné vůli. A oni přišli.“

S golfem začínal Jakub jako jedenáctiletý v Cihelnách, ještě pod dozorem Jaroslava Peterky. Tenis předtím hrál šest let. „Golf mi hned začal jít a extrémně bavit. Bohužel, proti vrstevníkům jsem měl zpoždění a někdy v šestnácti, sedmnácti jsem si uvědomil, že končím ve výsledkovém průměru. Ještě v osmnácti jsem hrál extraligu za Olšová Vrata. Tehdy jsem se přesvědčil, že bych golf raději trénoval. V roce 2010 jsem šel s handicapem 4 k profíkům.“

Po zmíněných pěti letech hojnosti přišel golfový propad, ale zase se objevila příležitost v novince jménem footgolf.

„Našel jsem to na YouTube, založil jsem asociaci, dostali jsme mezinárodní licenci. Zpočátku to běželo docela dobře, ale pak jsme narazili na limity. Tenhle sport je pořád postaven na nízkém počtu lidí. Loni už členská základna nerostla. Podpora od státu, či jiných institucí je vyloučená, zvlášť na takové úrovni a v případě, že je zde mnoho dalších více populárních sportů, které počítají s každou korunou. Tak jsem si řekl, že se budu věnovat běžné práci a výkonnou funkci prezidenta jsem předal kolegovi Jakubu Hladíkovi, s kterým jsme asociaci zakládali. Vloni ještě proběhl event World Tour, kdy jsme hostili ty nejlepší hráče na světě, ale letos se začal footgolf odvíjet částečně odlišným směrem. Momentálně máme v Česku pět hřišť a dva kluby a další připravujeme.“

Mezinárodní úroveň českého footgolfu, to je podle Jakuba jeden reprezentant Josef Němec. „Loni na mistrovství světa v Maroku obsadil 82. místo ze 450 účastníků. Jde o šikovného fotbalistu, který hrával v Německu, provozoval také futsal a teď jde naplno právě do footgolfu.“

Také tenisu se Jakub stačil v dospělosti znovu věnovat. S třetí trenérskou třídou vedl hráče na pražském Ekonomu a také pomáhal tenistce Tereze Martincové.

„Přečetl jsem hodně knížek o psychologii sportu, meditačních technikách, vědomí. K Tereze jsem se dostal přes kolegu Ondřeje Vaňouse a půl roku jsem s ní pracoval na mentálním tréninku. Spadla na 224. místo na světě, ale spolu jsme se dostali na 150. příčku. Dnes jsme už každý jinde, ale v budoucnu bych měl zase zájem pomáhat sportovcům v této oblasti.“

Na sebe v golfu Jakub tak trochu „kašle“. Nic jiného mu ani nezbývá. „Sám trénuju minimálně. Zahraju třeba pár míčů za lekci, a ještě ne svou holí.“ Ani jeho účast na pondělních turnajích Czech Pro Am Teaching Tour už není valná.

„První turnaj ve Mstěticích jsem ani nepřihlašoval, protože jsem byl ve zkušební pracovní době. Pak bylo dvoudenní květnové mistrovství v Berouně, ale mohl jsem hrát jenom první kolo, protože jsem druhý den musel do práce. Sem tam si zahraju s klienty o víkendu. Ve všední den si na turnaj většinou beru dovolenou, ale ve firmě jsou velmi tolerantní k tomu co dělám.“

Práce investičního brokera je Jakubovým prvním oficiálním zaměstnáním. Předtím pracoval na živnostenský list. Všechno má svoje, tedy i současný stav, kdy při kombinaci práce pro firmu a golfu najde Jakub možná dva volné večery v týdnu.

„Zavedený model pracovní doby ve firmě respektuji, ale je to rakouský zvyk. Dnešní dynamická doba má jiné požadavky. Čas tlačí, všechno je rychlejší a nejde dělat osm hodin v kanceláři nonstop. Nejsem na to ani zvyklý, a tak si třeba schůzky sjednávám venku, abych se aspoň prošel, jak jsem zvyklý z golfu. Z kancelářské židle se dají jen těžko najít optimální příležitosti pro obchod.

Jak vidí profesionál golf s nynějším odstupem?

„Jsem golfu hodně vděčný. Naučil mě hodnotový systém, disciplínu, být sám se sebou, pracovat s myšlenkami a emocemi. Je to velké plus při stýkání se s lidmi z jiného prostředí. Rád golfu něco vrátím, třeba tréninky, či jinou formou v rámci rozvíjení footgolfu, kde stále pasivně působím a možná se k němu časem vrátím. Golf považuji za geniální hru, kterou vymyslel osvícený člověk.“

Především faktor času vnímá Jakub jako nevýhodný pro golf. „Když chce člověk něco dělat, nejsou problémem peníze. Učení ale není jednoduché a zabere spoustu času. Na druhou stranu, golf prolamuje ledy při jednáních. Většina klientů ho hraje a díky golfu najdeme vždy společné téma. Bavíme se o cestách, které kdo kam podnikl, doporučujeme si hřiště.“

A jak je Jakubův odhad současného stavu mezi profesionálními golfovými trenéry?  „Myslím, že dvacet nebo třicet procent z nich má nějaké zázemí a stabilní příjem. Zbytek buď jen nějak přežívá, nebo musí hledat alternativy.“