Bernard Gallacher OBE

Bernard Gallacher OBE je bývalý evropský profesionál a kapitán rydercupového týmu. Připomeňte si s námi rozhovor, který naleznete ve vydání GV 18/11. 
Napsal: Tim Southwell

Kdybyste si měl vybrat své nejoblíbenější hřiště, které by to bylo?
Mé nejoblíbenější hřiště je určitě St. Andrews. Když stojíte na prvním odpališti, přijde vám, jako byste kráčeli ve stopách starého Toma Morrise, mladého Toma Morrise, Arnolda Palmera, Bobbyho Locke, Petera Thomsona, Jacka Nicklause nebo Seva Ballesterose. Když stojíte na 18. greenu, vzpomenete si na všechny ty velké momenty minulých let, jako například když v roce 1984 Seve proměnil ten slavný putt, který mu zajistil vítězství. I profesionálním golfistům se stává, že si zde vzpomenou na své předchůdce, a to je právě to, proč je pro mě St. Andrews speciální.

A mimo to si zde může zahrát každý…
Přesně tak, je to veřejně přístupné hřiště a ačkoliv nepatří mezi ty levnější, zahrát si tam může opravdu každý. Vítr vás bude ofukovat nejdříve zezadu a při návratu zepředu, je to prostě úžasná zkušenost. Přilehlé městečko St. Andrews doslova dýchá golfem. Je to jedno z mála míst, kde na vás na hlavní ulici nebudou shlížet skrze prsty, potlačíte-li před sebou vozík s holemi napříč vesnicí.

Jedna z nejlepších věcí na St. Andrews je, že 18. jamka je situována prakticky uprostřed městečka…
Celé městečko žije a dýchá jen a jen golfem. Po odehrání 18 jamek nejdete rovnou do klubovny, ale spíše zamíříte na půllitr piva a něco k snědku do hospůdky na rohu. Je to velmi unikátní místo a není proto s podivem, že se to zde hemží Američany, kteří se o tomto chtějí přesvědčit na vlastní oči.

Které z hřišť považujete za nejlepší na světě?
Nejlepší hřiště všech dob? Upřímně pochybuji, že by se na tento seznam mohla dostat některá z přímořských hřišť, jelikož se na jejich návrhu žádný designér nepodílel, spíše je tvarovaly generace golfistů, které jimi prošly. Pokud bychom se zaměřili na moderní hřiště, bylo by to asi některé z dílny Jacka Nicklause. Muirfield Village se stoprocentně dá považovat za jedno z nejlepších světových hřišť. Jack Nicklaus je určitě jeden z nejlepších golfových designérů. Nad návrhy přemýšlí a vše má detailně propracované. Mimo to si dává záležet, aby Muirfieldu každý rok přinesl něco nového, aby se hřiště i nadále vyvíjelo.

Co dělá toto hřiště tak skvělým?
Asi všechno. Jack to skutečně precizně promyslel a Muirfield se stalo jeho děťátkem. Z odpaliště možná působí hřiště trochu velkoryse, ale Jack tím chtěl podpořit hráče, aby hráli více driverem a byli při odpalech agresivnější. Muirfield je opravdu skvělé hřiště, na kterém najdete jak vodní překážky, tak úžasný layout a pary 5 jsou zde opravdu famózní. Pro mě jsou tedy Muirfield a Augusta ty nejlepší člověkem vytvořená hřiště.

Jaké typy golfových hřišť máte nejraději?
Mám rád hřiště v oblasti SurreyParkland – Wentworth, Sunningdale, Royal Berkshire, New Zealand anebo Woking, mám-li vyjmenovat jen pár hřišť z této oblasti. Zajímavé je, že jsou tato hřiště více jak 100 let stará. Jsou vsazena do krajiny tak, že stromy nepřijdou do hry a všude kolem je spousta vřesu, takže krásně zapadnou. Je to sice krásný pohled na krajinu kolem, ale jakmile vám skončí míček ve vřesovišti, bude vás čekat velká výzva. Dnes podobnou golfovou krajinu jen tak nenajdete, a pokud ano, nedá se to srovnávat se SurreyParkland. Když byla tato hřiště postavena, hrálo se na nich určitě skvěle – perfektní pažit, dokonalé odvodnění, vše je prostě precizní a dohromady to funguje krásně. Zdejší půda je nazývána „back shot sand“, což je typ písku, který se ve zdejší oblasti hojně vyskytuje. Tento písek pomáhá vytvářet relativně suché podmínky, ve kterých vřes a konifery rostou jako z vody a trávě na fairwayi se skvěle daří. Je pro nás opravdu velkým štěstím, že žijeme právě v této části Anglie, kde jsou skvělá vnitrozemská hřiště, která dokážou nabídnout vše, co náročný golfista hledá.

Jaká je vaše oblíbená jamka na Wentworthu?
Asi 365metrová čtyř parová sedmička. Je to jamka typická pro Harryho Colta. Musíte zamířit driverem k levému středu fairwaye, protože pokud skončíte moc vpravo, nebudete mít čistý průhled na jamku, jelikož je pravá strana chráněna keři a stromy. Spousta lidí zde hraje trojkou dřevem, aby si byli jisti přesností odpalu. A pak přijde druhý odpal, kterým zamíříte na dvouúrovňový green. Zde je velmi důležité, abyste trefili správnou část greenu. Pokud je vlajka vzadu, rozhodně nechcete hrát na spodní část greenu, to mi věřte! Pokud odpálíte špatně, míček vám sjede dolů a čekají vás alespoň 3 putty. Před greenem jsou obrovské bunkery, které trestají stejně přísně jako vše ostatní na hřišti. Tato jamka vyžaduje absolutní přesnost a spoustu zkušeností, proto pro mě představuje to, co je pro všechna hřiště Harryho Colta typické. Tato sedmá jamka se dá určitě považovat za jeho „signature hole“!

Zajímavý fakt: golfové hřiště Sunningdale vzniklo na písčitém území původních tří farem, které byly obklopeny borovicemi a vřesovišti. Pozemky byly ve vlastnictví St. John´s College v Cambridge a na přelomu století zde bylo vybudováno toto golfové hřiště.

A co další hřiště v Surrey, například Sunningdale nebo Buckinghamshire?
Buckinghamshire je relativně nové hřiště. Navrhoval jej John Jacobs a je to velmi dobré hřiště. Sunningdale je starší než Wentworth. Je to skvělé hřiště a skvělý klub. Přestálo zkoušku časem a dnes na tomto hřišti můžeme hrát ty největší turnaje. I pro své členy je toho hřiště velmi zajímavým, jelikož může být upraveno na velmi těžkou úroveň, která potrápí i ty nejlepší profesionály, ale dá se upravit i tak, aby si jej užil i amatér. To je to, co na tomto hřišti cením – velká flexibilita a možnost ztížení hřiště v situacích, které to vyžadují.

Jelikož často hrajete po celém světě, jak vnímáte změny podmínek a jak se jim musíte přizpůsobovat?
Ta hřiště nejsou od těch evropských moc odlišná. Prostě jdeme za sluncem. Ale čím dále cestujete, tím více rozdílů je patrných. Například pokud navštívíte Čínu, nikdy si nemůžete být jisti, co vás tam čeká. A to se na Dálném východě hraje mnoho turnajů. Musíte hlavně věnovat dostatek času domácí přípravě a ujistit se, že budete mít s sebou to správné oblečení. Jedním z triků moderních profesionálních golfistů je, že mají švih, který nepotřebuje mnoho přípravy. Jelikož jste tak často na cestách, stává se pro vás odpočinek prioritou, tudíž váš švih by měl být konsistentní a vryt pod kůži, aby nevyžadoval před turnaji moc pilování na cvičných odpalištích. Domácí příprava, správné oblečení a spokojenost caddyho – to je to nejdůležitější, protože caddy je pro vás nenahraditelnou podporou, která se při turnaji stará, abyste byli v pořádku a řádně vybaveni a mohli myslet jen na hru.

Hrál jste někdy v Singapuru?
V Singapuru jsem hrál opravdu hodně. Je to hřiště s vysokou vzdušnou vlhkostí a teplotami kolem 30 stupňů. Občas během hry sprchne a to dokáže hodně zkomplikovat situaci. Z nějakého důvodu jsem v horku nikdy moc dobře nehrál. Jelikož pocházím ze Skotska, tak není čemu se divit! Singapur je docela těžký, protože kolem greenů je úplně jiný typ trávy. Jako hráč se určitě zaměříte na trénování hry kolem greenů, jelikož tato tráva je zde mnohem hustší a vyžaduje jiný přístup ke hře, než na evropských hřištích. Jedná se o velmi odolný typ trávy, který dobře snáší velká vedra. Singapurští a malajští hráči zde dokáží hrát velmi dobře, takže technika na zvládnutí této trávy zde zajisté je. Jde jen o to se jí naučit.
Myslím, že je tato odrůda trávy nazývána Cow Grass (Axonopus Compressus) a míček se do ní doslova ponoří. Občas sice zůstane ležet na vrchu, ale většinou se zanoří hluboko dolů. Není to Bermuda, je to typ trávy který mívali v Jižní Africe a velmi těžce se z ní hraje, obzvlášť v okolí greenů. V těchto situacích přijde vhod lob wedge, protože nezáleží, jak tvrdě odpálíte – pořád můžete být ve stejné pozici. Je to hlavně o krátké hře a ovládnutí tohoto zvláštního typu trávy. Strávil jsem chipováním a puttováním kolem greenů v Singapuru všechen svůj čas vyhrazený pro trénink, protože dlouhé odpaly vám zde výsledné skóre nezachrání.

Má zdejší vzdušná vlhkost podle vás vliv na let míčku?
Míček určitě letí trochu jinak než za jiných podmínek. Je to docela těžké, protože zde je mnoho vodních překážek a golf se zde musí hrát trochu jinak. Jsem si ovšem jistý, že mi singapurští a malajští čtenáři potvrdí, že dobrý hráč si poradí se všemi podmínkami, za kterých golf hraje.

Mohl byste mi prozradit vaše nejvyhledávanější hřiště?
St. Andrews jsem už zmiňoval, takže ještě doplním o pobřežní hřiště v Británii. Royal St. Georges je jedno z mých nejoblíbenějších hřišť a hrál jsem zde už mnohokrát. Následují pak vnitrozemská hřiště. Overseas, Valderrama je úchvatné hřiště a pak následují ta americká, kde jsem sice mnoho nehrál, ale velmi jsem si oblíbil Muirfield Village.

Kdy naposledy jste si zahrál s přáteli a s kým to bylo?
Zrovna včera jsem byl hrát s mladíkem Archie Cottingerem, s jehož otcem se přátelím. Studuje na univerzitě a letos si vzal rok volna na cestování po světě. Chtěl jsem jej trochu proškolit a změřit s ním síly na hřišti. Má dobrý handicap a hráli jsme spolu New Course v Sunningdale, což jsem si velmi užil.

Co musí splňovat dobré hřiště pro Ryder Cup?
Dobré hřiště pro Ryder Cup je spíše o divácích než o hráčích. Royal St. Georges je skvělé na Open Championship, ale pro Ryder Cup se nehodí. Belfry bylo perfektní pro Ryder Cup, protože mělo velký hotel, do kterého se vešli všichni hráči i funkcionáři – a skvěle tam vařili. Tribuny jsou dobré a je tam i několik skvělých jamek, jako dělaných na velké finiše, což diváci oceňují. Kopečky a náspy kolem greenů z tohoto hřiště dělají pastvu pro oči diváka, což je přesně to, co na Ryder Cupu čekají. Ono i v televizi působí hřiště velmi esteticky.
Je zde několik klíčových jamek jako například 10. Ryder Cup potřebuje také trochu divadla a zde jsou hráči v pokušení jít při prvním odpalu přímo na green. Všichni si ještě pamatujeme na ty krásné odpaly, jako například ten Seva Balesterose, který skončil 3 metry od jamky – ale i ty horší odpaly, které green minuly. Je to skutečně jamka, která dělí slávu od zatracení a je jako dělaná pro televizi.
A pak zde máte jednu úžasnou finální jamku, kde první i druhý odpal musí jít přes vodu. Hráči jí možná tolik neocení, ale diváci jí milují.

Proč nebylo třeba St. Andrews nikdy navrženo pro pořádání Ryder Cupu?
Nemyslím si, že by hřiště na pobřeží bylo vhodné pro Ryder Cup. Už jenom proto, že vnitrozemská parková hřiště jsou mnohem více fotogenická pro oko kamery. Tato hřiště jsou hlavně lepší pro nalákání více diváků. St. Andrews je pro golf domovem, je to historie golfu a právě zde vše začalo. Na pozadí stojí Royal & Ancient klubovna a hřiště hostilo v minulosti nespočet Open Championship. Je zde 17. Jamka, zvaná Swilcan Burn, na kterou odpalujete přes stodoly a hotel – což je právě typické především pro Open Championship. Ale není to „to pravé ořechové“ pro Ryder Cup. Když myslíte na Ryder Cup, vybaví se vám Belfry, protože zde již proběhlo nespočetně Ryder Cupů. Pamatujete si Belfry pro 10. a 18.Jamku, což se vám u hřišť pro Open Championship asi nestane.