Trenér na svém

Z desítek, ba už stovek českých profesionálních trenérů golfu je poděbradský Jiří Seifert výjimkou. Nemigruje, pracuje na vlastním. Působí totiž ve svém areálu na kraji města, kde musí vykonávat málem pověstné devatero řemesel. Tak jak je to běžné v zahraničí.

84-Seifert J.07.-2013-foto-Zdenek Sluka-0029

 

Veřejný areál Golfové školy Albatros (pozor, píše se s jedním „s“ a byla tu dříve než jeho jmenovec s dvěma „s“) stojí v zatáčce příjezdové cesty ke golfovému klubu Poděbrady a funguje nezávisle na sousedních osmnácti jamkách.

Text: Čeněk Lorenc
Foto: Zdeněk Sluka

Jiří Seifert, bývalý vrcholový hráč stolního tenisu, na poděbradském hřišti začínal, nejprve s golfem a posléze s jeho trénováním, ale nakonec se osamostatnil.

„Tohle stavení jsem koupil v roce 2000. Původně to byla selská stavba, kterou znárodnili a posléze z ní udělali budovu prodejny, kanceláře, a dokonce tu fungovala líheň drůbežárny Xaverov s brojlery,“ ukazuje osmapadesátiletý trenér na dům, v němž se skrývá kromě jiného útulná restaurace s barem a šatnami.

Před ním leží putting a chipping green a vlevo se táhne driving range s krytými odpališti. Vidět jsou stožáry poděbradského hřiště.

Volné místo ve svém rodišti objevil Jiří Seifert v 90. letech po návratu z Rakouska, kde jako řada dalších českých profesionálů trénoval.

„Tehdy trochu drhla spolupráce s bývalým vedením poděbradského golfového klubu,“ vzpomíná Seifert. „Budovu předtím dostal majitel v restituci a já našel inzerát, že je na prodej. Nevěděl jsem, co bude s klubem další rok, a pocit nejistoty mi nedělal dobře. A tak jsme s kolegou Lukášem Martincem začali vyměřovat a vznikl Albatros golf s.r.o.

Místo trička s límečkem začal trenér po koupi zchátralého objektu oblékat hlavně montérky. „Rekonstrukce trvala dva nebo tři roky. Tam, kde je dnes driving, byla louka s vysokou trávou, žili tu zajíci a několik let sem srnka vyváděla mladé, až jsem kvůli tomu musel zavírat psa,“ hladí trenér dnes dvanáctiletou fenu vlčáka.

S Martincem provozovali areál prvních šest let společně, pak zůstal Seifert sám a kolega šel k němu do nájmu, v němž dnes působí jako trenéři také Jiří Holý mladší a Martin Bouda. Vedou tu nejen dětské tréninky a letní tábory, ale také provozují kurzy nebo individuální lekce dospělých, kteří se zde mohou komplexně připravit v golfových začátcích a posléze ve hře zdokonalovat.

To vše pod dohledem Jiřího Seiferta – majitele, head pro, správce, greenkeepera, údržbáře i prodavače v pro-shopu, který sídlí ve druhé budově.

„Začátky to byly perné. Bydlel jsem ještě ve městě a sem dojížděl. Na druhou stranu se žila uvolněnější doba, často jsme tu grilovali nebo dělali různé ‚sranda‘ turnaje, třeba v puttování, když večer kolem greenů plály louče,“ vypráví Jiří Seifert.

S greenkeepingem, radami a organizací všeho kolem pomáhá František Štěpán, tehdejší head greenkeeper Konopiště. „Informací o údržbě není nikdy dost. Dřív jsem si třeba nechával mašiny na sekání seřizovat, ale pokoušel jsem se zároveň něco naučit. Něco jsem občas taky zkazil, ale dnes si stroje promazávám a leštím sám,“ říká majitel, jemuž se sekáním areálu, drivingu i greenů pomáhá místní senior. „Bez něj bych to nezvládl a asi bych se už zbláznil,“ dodává golfový trenér.

V Poděbradech se mezitím vytvořila stálá klientela, která využila mnohých předností místa: Dobré dostupnosti areálu jak z lázeňského města, tak po dálnici z Prahy, také útulnosti, až vlastně domáckosti prostředí a rovněž z toho vyplývajících služeb.

Nejde jen o golf, ale například také o občerstvení. Žádný luxus či menu o mnoha chodech, ale v nabídce baru u krbu nikdy nechybí domácí štrúdl nebo palačinka. A často mlsá sám profesionální golfista a majitel. 

Trenér kdysi zkoušel mít otevřeno také v zimním období, nechat aspoň na víkend otevřený driving range. „Napadlo sněhu, že jsem ani nemohl vyjet autem ze dvora. Ráno jsem tedy odklízel sníh dvě hodiny, udělal jsem pěšinku z parkoviště a odmetl rohožky, ale nepřišla ani noha,“ rekapituluje zimní zklamání.

V sezoně tu ale mrtvo nebývá. Lidé přijíždějí třeba i na kole, půjčí si hole a zkoušejí golf. Často tu spatříte celé rodiny. To vše díky muži, který se ke golfu dostal kvůli nemoci.

„Hrával jsem stolní tenis, byl jsem dokonce v širším výběru reprezentace, ale ve třiadvaceti letech jsem na půl roku onemocněl hyperfunkcí štítné žlázy a dostal předepsané vycházky,“ vykládá Jiří Seifert. „Kamarádi mě začali brát na golf a mě to strašně chytilo. Jako kluk jsem přitom chodil na poděbradské hřiště hledat balony, hráli to tátové mých kamarádů, ale tehdy mě to ještě neoslovilo. Denně jsem hrál ping-pong dvě nebo tři hodiny. Najednou mě ale začalo lákat, jak golfový míč letí proti obloze – a pinčes šel stranou. V práci, kdy jsem dělal v konstrukční kanceláři v Nymburce, jsem si začal na rýsovací prkno psát tréninkové plány.“

Golf znamenal v 70. letech na jedné straně nepreferovanou zábavu, ale na druhé také možnost ve zdejší konkurenci brzy vyniknout. „Dostat se do reprezentace v ping-pongu bylo těžké, v golfu naopak docela snadné. Za tři čtyři roky jsem v národním výběru také byl a s tím přišla jedna z mála šancí podívat se tehdy za totality přes hranice. Takže jsem s golfem mohl vyjet do Rakouska, do Západního Německa nebo třeba do Walesu,“ vzpomíná Jiří Seifert, zatímco v dáli třiceti kilometrů v Čáslavi hřmí startující stíhačka.

Do revoluce hrál golf coby amatér, pak se profesionalizoval a několik let působil jako trenér v Rakousku. „Hráčské ambice jsem neměl, ty trenérské ale ano,“ vysvětluje profesionál, který na vlastním působí už devatenáctou sezonu, vždy podle počasí od března až do listopadu.

Zažil už lepší časy, ale kdo ne?

„Když děláte na svém, má to spoustu výhod i nevýhod. Je tu hodně věcí, které musejí fungovat po technické stránce, a není týden nebo spíš den, aby se něco nepokazilo. Člověk si mockrát řekne, že to zabalí a prodá, ale co by jinak dělal?“

Boj je to také s pro-shopem. Lidé už nejsou po golfových věcech tak hladoví jako dřív, pečlivě zvažují každý nákup, a navíc mají srovnání se světem i možnost nákupu na internetu. „Jenom Callaway měl u nás 45 prodejců, ale ustoupilo to,“ vzpomíná Seifert, který se nyní snaží pro změnu distribuovat hnojiva a další prostředky na údržbu hřišť od italského výrobce.

K jeho pro-shopu patří ještě mini indoor, kde se dá jak odpalovat do sítě a zkoušet hole, tak třeba krátit dlouhou chvíli v zimě. Byť vytopení prostoru znamená nemálo času i peněz.

Na driving range v blízkosti řeky Labe padá tma. Trávu brázdí stará fordka, která sbírá míče. Za volantem najdete Jiřího Seiferta. Auto umí jezdit už jenom na první rychlostní stupeň, ale když je potřeba jednou za rok vyrazit do servisu na výměnu oleje, řidič odmontuje sběrák míčů – a s rachotinou hurá na silnici.

„Jsme vedle Labe, ale máme štěstí, že v těchto místech rozlití řeky nehrozí. Ani stoletá voda sem nepřijde, na rozdíl od hřiště. To leží níž a v roce 2002 tam jezdili na lodičkách. I letos měli bohužel záplavy,“ připomíná Jiří Seifert a znovu přehlíží své království, které mu působí radosti i starosti, ale pořád je to království, pro které se žije a které se neopouští.

 

Profil

84-Seifert J.07.-2013-foto-Zdenek Sluka-0057
84-Seifert J.07.-2013-foto-Zdenek Sluka-0057

Jiří Seifert

Profesionální trenér. Člen PGA Czech od 1991.
Dosažené odborné vzdělání: GP1.
Nejlepší výsledek: 68 ran (Bad Ischl).
Hole-in-one: 2 (Poděbrady a Štiřín).
Působnost: Golfová škola Albatros Poděbrady (www.albatrosgolf.cz).

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message