Šárka Seifertová: Marshallkou v SYDNEY

Česká golfová holka žijící v Sydney. Tak se v profilu na Instagramu představuje Šárka SEIFERTOVÁ.

shot

Přední amatérská hráčka a dcera známého poděbradského trenéra vyrazila v roce 2017 do Austrálie. A po počátečních strastech se dostavil úspěch.

PROČ AUSTRÁLIE. „Loni v červnu jsem dokončila magisterské studium v Praze a upřímně, cítila jsem se tak nějak ztracená. Uvědomila jsem si, že ačkoliv jsem pět let studovala marketingovou komunikaci, není to asi právě to, čemu bych se jednou chtěla věnovat. Potřebovala jsem nutně změnit svůj život, udělat něco, po čem jsem svým způsobem dlouho toužila… Odjet někam daleko, a tak nějak najít svou cestu a něco, co mě bude jednou naplňovat. Nezávisle na sobě mi po konci studia loni v létě hodně známých vyprávělo o Austrálii. Jak je to tam skvělé, nádherné, perfektní lifestyle, surfování, pohoda a jak mají „Ozíci“ v oblibě neustále říkat „no worries“. A když mi můj nejlepší kamarád oznámil, že by s jeho přítelkyní jeli taky, padlo finální rozhodnutí a zažádali jsme prostřednictvím agentury o studentská víza. Naštěstí jsme je všichni dostali.

START V HOSTELU. „Kamarádi letěli asi čtrnáct dní přede mnou, měli jiný nástup do školy a já chtěla ještě 7. ledna doma oslavit pětadvacáté narozeniny. Odlétala jsem 20. ledna, což už bych nikdy znovu neudělala. Uprostřed hlavní sezony bylo nemožné najít bydlení podle představ. Kamarádi zatím bydleli u jejich známé, která také pochází z Poděbrad jako my. Nakonec jsme se museli stejně rozdělit. Když jsem odlétala, neměla jsem nejmenší tušení, kde strávím první noc. Bylo to v šíleném hostelu, kde měli asi tak 45 stupňů, pár švábů, hodně plísně. Celkem rozdíl po cestování business třídou. Vystřídala jsem ještě další dva hostely, než jsem po nekonečných dvou týdnech našla spolubydlení.“

NÁSTUP DO ŠKOLY. „Škola mi začínala 27. ledna, studuji Certificate III in Fitness. Vybrala jsem si tuto college, protože tady v Sydney se na odborné školy chodí třeba jen dvakrát týdně, miluju sport a myslela jsem si, že bych certifikát mohla nějak uplatnit při hledání práce tady v Austrálii. Na začátku jsem musela jen složit test z angličtiny a projít interview. Škola je zábavná, polovina výuky praktická, kdy cvičíme ve fitness centrech, nebo v parcích na čerstvém vzduchu, s výhledem na Opera House. Mám moc fajn spolužáky s celého světa.“

HLEDÁNÍ PRÁCE. „Práci jsem hledala už před odjezdem online. Rozeslala jsem kolem stovky životopisů, odpovědí jsem dostala asi pět, z golfových hřišť dvě. Frustrující pocit. Smířila jsem se s tím, že si budu muset najít nějakou práci v hospitality, jako všichni studenti, abych tady přežila, protože je to tu velmi finančně náročné a další splátky školného se blížily. Chodila jsem dva dny po restauracích a barech se životopisy a ptala se na práci. Druhý den, v poslední překrásné restauraci mi manažer hned řekl, ať přijdu druhý den na zkoušku – a práci jsem dostala. Studenti jsou tu limitováni oficiálně 20 hodinami práce týdně. Bohužel z toho vyžít a ušetřit peníze školné a cestování se nedá.“

ČERNÉ MYŠLENKY. „Našla jsem si ještě druhou práci v kavárně a můj první půlrok podle toho vypadal. Do školy, z ní do jedné práce a pak do druhé, pět hodin spánku, a tak pořád dokola. Říkala jsem si, jak je sakra možné, že lidi o Austrálii tak básní? A tak se střídaly dny, kdy jsem to chtěla zabalit a jet domů, s dny, kdy jsem nacházela poslední zbytky motivace to ještě nevzdat. Upřímně řečeno, kdybych tu nepotkala mého přítele, Australana, který taky hraje golf, bývala bych v červenci jela zpátky domů. Celou tu dobu jsem se přitom nevzdávala hledání práce kdekoli na golfu. A pak se to stalo…“

KONEČNĚ TREFA. „Jedno ráno otevřu počítač a vidím v mailu nové pracovní pozice z golfových resortů a hřišť, které jsem si nechávala posílat. Přítel Benjamin mě moc podporoval a pořád mi opakoval, ať to nevzdávám. Jelikož má svůj recruitment business, upravili jsme můj životopis a průvodní dopis, všechno jsme změnili a já vnitřně cítila, že tentokrát to už musí vyjít. Šlo o hřiště St. Michael´s, které patří do Top 10 v Novém Jižním Walesu a do top 50 v celé Austrálii. Hledali tam marshalla. Poslala jsem životopis a za dvě hodiny už mi zvonil telefon. Šla jsem na interview – a další týden už jsem začínala.“

SLUŽBA U PACIFIKU. „Marshalla dělám čtvrtky a neděle, kdy máme turnaje. Čtvrtky jsou mnohem plnější, protože mohou hrát i nečlenové a startuje se z první i desáté jamky, kdežto v neděli jen z jedničky. V podstatě jsem osm hodin venku. Jezdím v kárce po hřišti, sleduju tempo hry hráčů, zapisuji časy. Pokud někdo hraje pomalu a zdržuje, musím ho upozornit, aby zrychlil. Mám při tom nádherný výhled na Pacifik, delfíny, velryby, dechberoucí útesy, východy a západy slunce.“

ZA PULTEM SHOPU. „Mají tady Pace of play policy, konkrétně 4 hodiny a 10 minut na to, aby se odehrálo hřiště. Když je potřeba, jsem na krizových jamkách a dělám, jak říkají, „spotting partnera“, hlídám míče a snažím se to tam urychlit. Také jsem začala pracovat v pro shopu na pár hodin týdně, ale jsem pořád v začátcích, spoustu věcí se ještě musím naučit. Beru telefony, dělám rezervace, pracuji se zbožím.“

KONEČNĚ HRANÍ. „Na golfu jsem pracovala už tři měsíce, když jsem teprve skončila se svou druhou prací v restauraci. Už jsem nemohla, byla jsem strašně unavená a taky jsem se chtěla naplno věnovat práci na golfu. Jelikož jsem z golfu vždy pospíchala do restaurace, to poslední, na co bych myslela, bylo jít ještě trénovat. Popravdě jsem byla trénovat jen jednou. Ostuda, ale byla to taková malá oslava kvůli tomu, že jsem už nemusela jít do druhé práce). Každopádně perfektní pocit, hrála jsem jako nikdy. Vidělo mě tam pár lidí z vedení klubu. Vedoucí dámského klubového týmu mě pak chtěla vidět hrát i na hřišti. Každopádně motivace něco tady dokázat je zpátky. Hned, jak mě přestanou trápit zdravotní problémy, opřu se do toho. Jinak, členem našeho klubu je Travis Smyth, který letos vyhrál NT PGA Championship a v golf shopu pracuji s Bree Arthur, která u nás hrála Ladies European Tour.“

POSLEDNÍ STĚHOVÁNÍ? „Koncem srpna jsem se opět stěhovala, doufám, že už naposledy. K svému příteli, s výhledem na moře a město. Bohužel je to na opačné straně města než moje práce, takže dojíždím téměř hodinu a půl. Je to sice pouhých 17 kilometrů, ale cesta v Sydney hromadnou dopravou je noční můra. Nebyla jsem si jistá, zda prodlužovat vízum, a tak jsme čekali s koupí auta, které by mi hodně pomohlo. Nyní jsem ale rozhodnutá vízum prodloužit. Raději bych taky šla na hodinu trénovat, než seděla v autobuse.“

CESTY VE VOLNU. „Mám volno jeden den v týdnu, soboty. Snažím se hlavně odpočívat, jak mě trápí zdraví, což asi byla daň za poslední půlrok. S Benem rádi objevujeme nové restaurace a bary v Sydney, jezdíme na výlety. Letěli jsem na pár dní do Cairns do Queenslandu, chystáme se do Brisbane a v plánu je také Melbourne, Fidži, Nový Zéland a cestování po Novém Jižním Walesu.“

PLÁNY NA LÉTO. „V Austrálii chci rozhodně zůstat do příštího května. Zažít tu oslavy nového roku a užít si pořádně léto, protože když jsem sem přijela, nebyl na to čas. Na pláži jsem byla asi tak desekrát. V květnu poletíme s Benem do Evropy, já chci určitě na pár týdnů domů, a co se stane, to ukáže čas.“

CO JE NEJLEPŠÍ. „Denně je tady pro mě něco nového. Každý den se o sobě dozvídám nové věci. Zatím jsem pořád ve stádiu, kdy si to tady ještě moc neužívám, ale jsem na správné cestě začít. Konečně jsem začala mít nějakou rovnováhu, pokud jde o školu, práci a život. Nejlepší je, že jsem si toho spoustu uvědomila, o sobě, o rodině, o přátelích. Naprosto jsem změnila pohled na svět a svůj domov. A hlavně na sebe. Začátky tady byly pro mě hodně těžké, byla jsem na to vlastně sama. Když je člověk sám, to pak hodně přemýšlí. O dobrém, ale i o špatném, co se mu v životě přihodilo. A když tohle všechno překoná, je silnější. Já se teď tak cítím a nehledě na to, jestli se mi tady podaří začít znovu hrát golf a něco v golfu dokázat, tak už jsem tady sama sobě dokázala hodně.“

CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 41/17

 

hristeStMichaels
hristeStMichaels

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message