John DALY: Šortky, rychlost, řízky

Když John DALY nastoupil k tréninku před European Tour na Albatrossu v šortkách, bylo třeba vyslat do světa foto s komentářem. Prokletý básník golfu pak na síti zareagoval: A proč ne? Tím začal rozhovor Golf Vacations s americkým zlobivým géniem, který pár velkých turnajů vyhrál, ale spoustu bitev na hřištích i mimo ně bohužel ztratil.

Text Čeněk Lorenc
Foto Zdeněk Sluka

Nemyslel jsem si, že někdy uvidím Johna Dalyho v krátkých kalhotech. A ono se to stalo, zrovna při vaší první návštěvě Česka. Říkám si ještě teď: Fakt je něco takového možné?

A proč by ne, kamaráde? Jsem moc rád, že European Tour uvolnila pravidla a umožnila profesionálům nosit šortky při tréninkových kolech a turnajích Pro-Am. To je něco, co bych rozhodně doporučil americké tour. Můžeme se od Evropy v tomhle hodně učit. Stejně jako v trestání pomalé hry, kterou mimochodem nesnáším, což se dobře ví. Je taky dobře, že v Evropě za to lítají pokuty. V Americe se o pomalé hře pořád jenom mluví, ale nedělá se nic.

Díky za reakci na Twitteru, kde jste nošení šortek v tomhle duchu obhajoval. Je to pro profesionála vážně tak důležité?

Když musíš dennodenně nosit na hřišti dlouhé kalhoty, tak ti taková věc udělá radost. Dokonce si myslím, že šortky můžou pomoci setřást únavu z dlouhého přeletu a změny časového pásma. Kdo ví? Každopádně jsem se po prvním dnu v Praze cítil líp než kdekoli jinde mimo Ameriku po tak krátké době. Muselo to být díky šortkám. Vážně.

Pro tradicionalistu je pohled na profesionální golfisty v kraťasech divný, ale budiž, pokud zůstane u tréninků. Nebo by se mělo jít ještě dál?

Byl bych rád, kdyby šortky zavedla také Champions Tour (americká série pro seniory od 50 let, kde Daly od letoška hraje, pozn. aut.).  V pondělí a v úterý při cvičných kolech stejně nejsou na hřišti žádní diváci a ani Pro-Am vlastně nikdo nesleduje. Na olympijských hrách v Riu byl golf asi jediným sportem provozovaným v dlouhých kalhotách. Proč nehrát olympiádu v šortkách? Proč to trochu neodlehčit a nepřiblížit lidem, kteří třeba golf zatím vůbec neviděli?

Jaké další výhody má Evropa pro Johna Dalyho? Vyhrál jste tu jeden ze svých dvou majorů, The Open 1995, a také před patnácti lety turnaj BMW International Open v Německu. Čím to je?

Mně bylo v Evropě vždycky dobře. Lidi jsou tu fajn. Neříkám, že Američani fajn nejsou, ale po těch letech na tour vidíte pořád stejné lidi a stejné prostředí. V Evropě je to osvěžení, potkávat různé příjemné chlapíky, jako tady v Praze třeba Thomase Björna nebo Leeho Westwooda. Škoda, že tu nebyl můj kluk, (Španěl) Pablo Larrazábal, s ním se vždycky hodně pobavím. Taky mám v Evropě větší klid na driving range, větší soustředění na práci. Ve Státech jde na drivingu při turnajích o show a televizi, pořád tam po vás někdo něco chce. Celkově vzato ale v Evropě panuje uvolněnější atmosféra turnajů než v USA. Teda s výjimkou Champions Tour, kde je to podobné a kde mě to hodně baví.

Turnaj D+D Real Czech Masters vás trochu očekával už dřív, ale nakonec to s vaší účastí vyšlo až na třetí ročník. Hrajete poprvé ve východní Evropě. Co vás sem přivedlo, pokud nepočítám startovné?

Mě Evropa vždycky zajímala. V Praze jsem nikdy nebyl, slyšel jsem samé dobré reference o městě i o hřišti a už teď můžu říct, že nelhaly. Bože, tady je tak krásně! Stačila první procházka s přítelkyní od hotelu na Staroměstské náměstí, abychom si řekli, že něco takového jsme ještě neviděli. Super! Hned jsem si taky dal na rohu zdejší pivo. Na mě ale má plzeň přece jen moc silnou dochuť.

Kam se rád vydáváte kromě Evropy?

Do Austrálie. Tam se mi moc líbí, ale bohužel jsem tam nikdy nehrál dobrý golf. (Po incidentu, kdy Daly při Australian Open 2011 vystřílel všechny své míče do vody a odešel ze hřiště po 11. jamce, prohlásila Australian PGA, že hráče už na turnaje nikdy nepozve, pozn. aut.). Chtěl bych to ještě někdy napravit.

Jak se cítíte herně? Krátce po padesátce a, pardon, pětadvacet let od vašeho přelomového vítězství na PGA Championship, kam jste jel na poslední chvíli, autem přes noc několik set kilometrů, jako osmý náhradník?

Pětadvacet let… To je výdrž, co? Herně… Nehraju v posledních týdnech špatně, jen se mi nedaří líp skórovat. Nechybí mi přitom moc, je to možná otázka jednoho dobrého kola, kdy si všechno sedne a pohne. Vždycky jsem potřeboval odehrát víc turnajů za sebou. Jakmile jich mám jen pár a mezitím pauzy, skřípu zuby a kámo, fakt to není žádná zábava, když se ti nevede. Jiným to jde, mají sebevědomí a ty jenom koukáš. Momentálně potřebuju hodně široké fairwaye, ale nedokážu si ani přesně přihrát a ke všemu puttuju jako slepec.

Nepřeháníte?

Vůbec ne. Opravdu z toho už šílím, protože se špatným skóre se sebedůvěra vytrácí, jakkoli trefuješ míč dobře. Můžeš zasáhnout jen polovinu greenů za kolo, ale když přineseš 65 ran, tak jsi v sebevědomí nahoře. Jenže když trefíš všech 18 greenů a zahraješ přitom 36 puttů, říkáš si: Co dělám špatně?

Jak dnes trénujete? Pořád podle citu, nebo snad využíváte kouče či technických pomůcek, videa?

Kdepak, je to pořád stejné. Nejsem technický typ. Sice jsem v minulosti pár koučů vyzkoušel, ale ne, vždycky budu pocitový hráč. U mě jde hlavně o opakování věcí. Dneska jsem si dal v tréninku možná pět set ran wedgí, jen abych se dostal do správného pocitu, pokud jde o rytmus a přesnou délku.

Počkejte, pět set ran wedgí? To je legrace?

Ne. Dneska ráno. Pět set wedgí. Fakt.

To mi tedy prosím vysvětlete.

Možná se to nezdá, ale snažím se, aby všechny rány vypadaly stejně jako u wedge, i když shafty jsou u jiných holí delší. Jde o stejné tempo a rytmus.

Co byste v golfu změnil, kdybyste mohl?

Přál bych si čtrnáct jamek místo osmnácti (smích). Škoda, že Skotové kdysi nevypili sedmičku whisky tak rychle jako já, aspoň na čtrnáct loků místo osmnácti! (Podle pověsti byl počet jamek na hřišti určen počtem loků nutných k vypití láhve whisky, i když ve skutečnosti je standard 18 dán podle počtu jamek na Old Course v St. Andrews, pozn. aut.).

To prosím říká vítěz The Open 1995 právě z Old Course v St. Andrews? A co změnit nějaké golfové pravidlo?

Předem chci říct, že to není vůbec nic proti golfu a The Open. Jestli si něčeho vážím a jestli jsem něco dokázal, tak to byla právě výhra v St. Andrews. Nic většího neexistuje a budu na to do smrti pyšný. Jak zněla otázka? Jo… Myslím, že by se nemělo hrát z řízků. Takové pravidlo by se mělo přezkoumat. Divot, to je vlastně taková půda v opravě. Trefíš sice perfektní ránu na fairway, jenže pak zjistíš, že balon leží v řízku, který tam někdo zanechal? To není dobře.

Už několik let je vám životní oporou a také caddiem přítelkyně Anna Cladakis. Nelezete si na nervy, když jste pořád spolu, včetně dlouhých turnajových kol?

Na hřišti je to něco jiného než v běžném životě. Na hřišti se možná víc chápeme a uznáváme vzájemně svou profesi. Dělat caddieho Annu baví, po těch letech dnes už golfu hodně rozumí. Taky už dávno ví, že nesmí vstupovat jiným do dráhy puttu. A ráda uhrabává bunkery. Je v tom dobrá a má vedle mě průpravu, protože v poslední době už zase něco vážím a dělám velké stopy (smích).

Máte čtyři děti a z nich jednoho jmenovce. Jak se má váš syn John junior?

Skvěle, v létě vyhrál několik žákovských turnajů. Je mu třináct, chodí do golfové školy v Orlandu, má tam dobré trenéry, hlavně na krátkou hru. Daří se mu víc, než jsem si uměl představit.

Co vaše hudební kariéra? Nechystáte nové album, nebo koncerty?

Je fakt, že probíhají diskuse a hodně lidí mě k tomu přemlouvá. Poslední song Hit It Hard (Prašti do toho tvrdě, pozn. aut) z alba I Only Know One Way (Znám jen jednu cestu, rok vydání 2010, pozn. aut.) byl šokujícím způsobem úspěšný. Dostal se až do Top 10 country hitparády Highway 65… Pro mě je hudba velké hobby. Miluju to. A uznávám hudebníky. Když se podaří složit a otextovat dobrou hudbu, je to velká věc. Hudba pomáhá každému.

Vozíte po turnajích kytaru?

Ne. Ještě se to dá, když jezdím svým obytným vozem po Státech, ale do letadla nástroj vzít nelze a jamile ho pošlu se zavazadly, skončí obvykle na maděru. Když mi ale kytaru půjčí, rád si zahraju. (Daly vystřihl po Pro-Am vlastní úpravu Knocking On Heaven´s Door, výsledek najdete na YouTube, pozn. aut.)

Bydlíte pořád v Arkansasu?

Ano, mám tam golfové hřiště, ale bydlím taky na Floridě, v Clearwater.

Psalo se, že hřiště Bay Ridge jste už prodal?

Na prodej sice pořád je, ale ještě se neprodalo a možná si ho nakonec nechám. Stále hřiště udržuju ve slušném stavu, dobře se na něm trénuje a jezdí tam za mnou hodně kámošů a celebrit. Vezmeme si vozíky, naplníme je plechovkami s pivem a jedeme hrát. Tuhle tam byl Jamey Johnson (zpěvák country, pozn. aut.) a ztratil se na hřiště asi na devět hodin. Když se konečně vrátil, říkám mu: Cos tam, proboha, dělal? A on: Co bych dělal? Bavil jsem se!

Máte tam také hudební studio?

Jistě. Je komplet vybavené a kdokoli z kamarádů hudebníků tam může přijet a v klidu nahrávat. Na to je studio přímo stavěné.

Jak se vidíte za deset let? Jaký bude John Daly v roce 2026?

To jako až mi bude šedesát?! Můj nejlepší kamarád Fuzzy Zoeller (vítěz Masters 1979, pozn. aut.) kdysi tvrdil, že se nedožiju ani padesátky! Podívej, jestli si nechám své hřiště, tak bych tam chtěl mít vyučovací zařízení. Prostor by byl, pozemky mám. Jasně, není nejjednodušší se tam dostat, je to hodina cesty z Little Rock a hodina taky z Fort Smith, ale když už tam někdo dorazí, tak se mu tam bude líbit. Rád bych otevřel vlastní golfovou školu, ve které bych učil mladé. Mohli by pomoci další profesionálové, přispět radami. Myslím, že sám jsem docela slušný učitel golfu. A byla by to samozřejmě výuka podle pocitu.

Žádné přístroje?

Ne. Žádný TrackMan, žádná elektronika, jen výuka, jak se postavit k míči a zamířit. Učení golfu se vzdálilo od podstaty a přirozenosti. Lidi se moc spoléhají na stroje. K čemu puttovat hodiny z jednoho místa do jamky jako robot? Během dne se přece podmínky mění, tráva roste, slunce putuje po obloze. Nevidím rád, když se děti vzdalují od přirozených schopností a hrají golf mechanicky.

Co říkáte dostupnosti a rozšíření golfu po světě?

Mohlo by to být lepší. Budoucnost golfu byla vždycky na veřejných hřištích a vůbec na místech, kam mohl přijít každý. Kde začínal hrát Seve Ballesteros? Na pláži. Já taky nehrál golf poprvé na hřišti, nýbrž na stadionu původně pro footbal. Hrajte golf, kdekoli to jde. Není důležité, kde začínáte, ale jak a s kým.

Vyhrál jste dva majory, na PGA Tour, ale určitě to mohlo být lepší, ne?

Co jsem vyhrál, to jsem vyhrál, co jsem prohrál, to jsem prohrál. Nezměním to.

Něco podobného říkáte ve své skvělé knize Můj život v roughu a mimo něj…

CELÝ ROZHOVOR VČ. FOTOGRAFIÍ BYL UVEŘEJNĚN V GOLF VACATIONS Č. 37/16