Jiří MARTINKA: Nový život starých holí

Sběratel a zakladatel českého hickory golfu Jiří Martinka.

Text a foto Antonín Ebr

Kde se vzala myšlenka sbírat staré golfové předměty? „Sběratelská vášeň mě provází celý život. Už za studií jsem obcházel antikvariáty a bazary a hledal zajímavé věci, které většinou souvisely s tím, čím jsem se zrovna v té době zabýval,“ vysvětluje Jiří Martinka.

Hodiny hledání

„Golfu jsem se začal věnovat v roce 1997. Samozřejmě netrvalo dlouho a sbíral jsem vše, co se ho týkalo,“ dodává Jiří. Co jeho sbírku zahájilo? „Myslím, že to byl nějaký míček a jedna kniha, kterou jsem objevil na internetové aukci. Tam jsem poté trávil mnoho hodin hledáním, objevováním a následným dražením golfových artefaktů,“ vzpomíná na začátky.

Prvních pět let se sbírání věnoval náruživě. Díky tomu vznikla podstatná část sbírky, do níž pak Jiří Martinka už jen tu a tam něco doplňoval. „Když už toho člověk má hodně, tak se spíše zaměřuje na speciality,“ dodává majitel sbírky založené nikoli na vyhraněných předmětech, ale na různorodosti.

Najdete u něj opravdu všechno možné. Každého však láká něco nedostupného. Platí to také v tomto případě? „Dnes je dostupné úplně všechno, záleží jen na penězích. Já se zúčastňuji internetových aukcí, na ty skutečné nejezdím. V nabídce renomovaných aukčních síní se občas objeví hole za desetitisíce liber. Za tuto cenu jsem po nich ale ani netoužil,“ směje se pražský sběratel.

Kniha z roku 1892

Když už jsme narazili na ceny… Jaký nejcennější kousek má Jiří ve sbírce? „Jde o jeden z prvních golfových vaků, zhruba z roku 1890. Je ze dřeva a kůže a má malé dřevěné nožičky. Jeho cena se pohybuje kolem tisíce liber. Samozřejmě to je vždy za zachovalý kousek,“ vysvětluje sběratel s tím, že teprve ve dvacátých letech minulého století se vaky začaly vyrábět v podobě, jakou známe dnes.

Je tento bag, nebo chcete-li vak, zároveň nejstarším kouskem sbírky? „Ano. Z podobného období mám ještě knihu, která vyšla v roce 1892. Do knihy jsem se hned začetl. Je to vlastně taková golfová ročenka, kde jsou i pravidla z toho roku, která se mimochodem příliš nelišila od těch současných. Najdete tam různé rekordy, seznam tehdejších profesionálů a rady, jak trénovat. Je to zajímavé a příjemné čtení, stojí za to si knihu alespoň prolistovat.“

Ve sbírce najdeme mnoho knih a časopisů z dvacátých a třicátých let minulého století. Obsahují podobná témata jako dnes? Měli tehdejší golfisté podobné starosti, jako máme my dnes? „Spíše se snažili zaujmout širší veřejnost a věnovali se osvětě a propagaci golfu, neboť byl chápán jako něco extravagantního. Komunisté později golf zakazovali jako buržoazní sport, takže vlastně už století řešíme tytéž věci,“ konstatuje Jiří Martinka.

Úbytek gentlemanů

Chování lidí na golfu odráží podle sběratele chování společnosti v konkrétní době. Před sto lety ale byli golfisté větší gentlemani a měli lepší způsoby. „Dnes je golf více anonymní. Dříve hrály jen desítky, stovky a později tisíce lidí. Dnes to jsou jen v Česku desetitisíce, a tak máte větší šanci, že narazíte na podvodníka, pitomce nebo někoho, kdo vám kazí náladu,“ myslí si Martinka.

Zajímavým tématem historických tisků jsou ženy. Nejdříve měly golf zakázaný, pak na něm byly tolerovány, a nakonec dokonce zakládaly vlastní kluby. „Zaujaly mě i příběhy profesionálů, kteří byli ve své době spíše zřízenci sekající trávník a opravující hole. Byli vnímáni jako služebníci, kteří nesměli na hřiště ani do klubovny. Teprve ve dvacátých letech zakládali své organizace a jejich postavení v golfové společnosti se výrazně zlepšilo,“ tlumočí Martinka odkaz doby.

Každý sběratel má z nějakého důvodu osobní vztah k některému kousku. Ba co víc, mnohý artefakt může mít svůj vlastní příběh. „Nejvíc si vážím předmětů svázaných s českou historií, především s obdobím protektorátu, protože je jich oproti anglosaským zemím na trhu velmi málo,“ vysvětluje sběratel.

Zlatá pozůstalost

Část sbírky se dostala k hostivařskému prezidentovi zvláštní cestou. Jednou se mu ozval člověk, který zdědil předměty z pozůstalosti golfisty a funkcionáře Karla Hynka. Muž sám golf nehrál. „A díky tomu mám unikátní poháry, drobnosti a časopisy. Vše jsem odkoupil a jsem rád, protože jinak by ty věci skončily někde na půdě nebo v bazarech. Hlavně by se rozptýlily a nikdo by je již nedal dohromady,“ myslí si Jiří Martinka, který se spolu s několika kolegy snaží historické věci schraňovat a uchovat pro další generace. 

„Na českou věc člověk narazí jednou za pět let, a to ještě musí mít štěstí. Právě doba protektorátu je z pohledu golfového historika velmi zajímavá,“ říká sběratel, který vlastní protektorátní poháry za vítězství v turnajích. Nabízí se dotaz, kdo byli ti hráči? Vlastenci, nebo snad kolaboranti? Lepší nevědět…

Muzeum na Ypsilonce

Jak už víme z předchozích dílů našeho seriálu, golfoví sběratelé mezi sebou nespolupracují. „Všichni jsou rádi, že mají svou sbírku. Navzájem si nekonkurujeme, ale o spolupráci se také mluvit nedá,“ říká Jiří. Ale…

„Kamarád a sběratel Víťa Hofman plánuje příští rok na Ypsilonce otevřít golfové muzeum a já jsem ochoten mu několik svých vzácnějších kousků zapůjčit. Mít je doma, v krabicích ve skříni nebo ve vitríně, to je nuda. Jednou za čas věci oprášíte, potěšíte se s nimi, ale není to ono. Měli by je vidět i ostatní.“

Sběratel Hofman přitom prý vlastní několik tisíc holí. „Především české věci z mé sbírky by ale muzeum mohly obohatit,“ dodává Martinka s tím, že inzerát o koupi golfového artefaktu nikdy nepodal. „Snad pomůže muzeum v tom, že lidé doma najdou na půdě pozůstalost po dědečkovi,“ dodává sběratel.

Nic proti muzeu na Ypsilonce, ale přece jen, místo leží až za Libercem. Neuvažovala o jakési Síni slávy po vzoru hokejistů či fotbalistů i Česká golfová federace nebo PGA? „O ničem takovém nevím a bylo by to i komplikované. Federace je sdružení mnoha klubů a těžko by obhajovala podobný projekt. Kdyby se hlasovalo, že je z rozpočtu třeba dát desetitisíce korun na muzeum, tak by lidé argumentovali, že mají jiné starosti,“ domnívá se Jiří Martinka.

Nekonečný sport

Navíc sběratel k případnému muzeu dodává: „Vztah k historii všeobecně v Česku chybí a cítím to i v golfu. Má relativně málo hráčů i fanoušků a je obtížné získat nadšence pro takovou věc, jako je muzeum. Měla by to být privátní aktivita. V Hostivaři bych ji uvítal, ale pro takové muzeum nám chybí prostor. Každý metr čtvereční máme využitý.“

Podobně těsné to je se samotnou sbírkou Jiřího Martinky. „Hodně věcí mám doma, něco v kanceláři, ale je pravda, že většina zůstává v krabicích jako v depozitáři. Extra pokoj zkrátka v domě nemám a přítelkyně by mi ho ani nedovolila zablokovat. Víťa Hofman na to má celý byt,“ trochu závidí Jiří.

Škála předmětů, které lze v golfu sbírat, se oproti jiným sportům zdá nekonečná. Jenom těch druhů holí a míčů… „V tom je golf opravdu jedinečný,“ uzavírá Martinka. „Svou sbírku ale už nerozšiřuji, nejde o kvantitu. Chci se s těmi věcmi hlavně potěšit.“