Hvězdičkový Ázerbájdžán

Za dvacet let hraní golfu poznal Ondřej HEJMA lecjaké destinace, ale jedna z nich vyčnívá: Ázerbájdžán. Hudebník, publicista a také porotce soutěží či moderátor „Milionáře“ nedá na největší zemi v oblasti Kavkazu dopustit.

Text: Čeněk Lorenc
Foto: Zdeněk Sluka

Golf zachraňuje manželství. Dřív jsme se doma nemohli shodnout na dovolené, ale hra nás sjednotila. Bohužel, třeba na Mauriciu jsem byl těsně předtím, než jsem začal golf hrát, jen s tenisovou raketou. Navíc jsme si ani jednou nepinkli, jak strašné bylo vedro. S holemi jsem projel takové ty banální středozemní destinace jako snad každý: Kanáry, Maroko, Turecko, Itálii  a možná nejvíc se mi líbil Kypr.

První golfový výlet vidím jako dnes. Madeira, Fiat Punto z půjčovny, a první hole Völkl. U silnice stál stopař, mánička. Stopaře neberu, ale na naléhání ženy jsem zastavil. Začnu Hello, How are you, Where are you going… A chlápek povídá: „Pane Hejma, já su z Brna...mám to ubalit?“ Měl s sebou pytel trávy a jezdil s námi celý týden… Pětka železo mi lítala jako nikdy v životě.

Před třemi lety jsem byl osloven majiteli hřiště v Cihelnách, abych moderoval tamní turnaj v rámci Dne Ázerbájdžánu. Seznámil jsem se s konzulem a říkám: „Golf tam u vás asi nemáte, co?“ „Tak to byste se divil,“ zněla odpověď. A bylo rozhodnuto. Při přímém leteckém spojení Praha – Baku nešlo odolat. Ázerbájdžánci nám pomohli s bookingem a my letěli na týden na dvě hřiště.

Do Baku se letí jen něco přes čtyři hodiny. Letenka nebyla nejlevnější, ale doprava, ta byla na úrovni Emirates. Měli jsme cenově přijatelný pětihvězdičkový hotel a naopak vcelku drahá green fee, i když od té doby snad šly ceny dolů. Jedno hřiště je v Baku a jmenuje se Dreamland a to druhé v horském městečku Quba, takže to si snadno zapamatujete. Hřiště jsou v naprosto špičkové kvalitě – a prázdná. Tehdy měla federace Ázerbájdžánu asi sedmdesát členů, ale Quba přesto pořádala i turnaj European Challenge Tour. Golf je pro Azerbajdžánce prý zatím moc sofistikovaný, mají radši vzpírání, fotbal nebo zápas.

Je zbytečné obávat se válečného konfliktu na Náhorním Karabachu. Ten je daleko, a nikdo o tom nemluví. V Ázerbájdžánu je pro turisty absolutně bezpečno. V centru sice pomalu každých padesát metrů pro jistotu stojí nějaký policajt, ale ten vám zase rád pohlídá kolo, a poradí s orientací. Nikde jsme neměli žádný problém.  Po golfové stránce se nám věnovala předsedkyně Ázerbájdžánské golfové asociace a Qubu s námi hrál tamní nejlepší hráč, poloprofesionál, jehož jméno si pamatuju jako Elish.

Lidé jsou tam vůbec neskutečně příjemní. Hodně jich mluví anglicky, ale když promluvíš rusky, jsi jejich, a udělají pro tebe cokoli. Ázerbájdžán je v principu sekulární muslimská země, ale není tam ten islámský tlak, lidé nechodí zahalení. Žádný odstup místních, kteří jinde umějí dát najevo, že nejste úplně vítáni. Kultury se mísí, něco z Ruska, nebo Turecka, něco z Íránu.

Ta dvě hřiště jsou docela protiklady. Dreamland v Baku spíš rovinatý, přívětivý, ale nikoli krátký. Svou precizností provedení připomíná Albatross. Červená odpaliště jsou ale hodně před žlutými, a tak manželka zahrála životní číslo, což se hodilo, protože měla ten den narozeniny. Na hřišti tam třeba najdete jen tak ležet zlatý iPhone. Vrátili jsme ho sice na recepci, ale nevím, jestli vůbec někomu ještě chyběl. Hory, kde leží Quba, to je takový ázerbájdžánský Špindl, dá se tam i lyžovat. Hřiště bylo mimořádně náročné. Něco jako Ypsilonka křížená s Karlštejnem. Pětipary připomínaly červenou sjezdovku. V horském vzduchu to ovšem létalo daleko.

Do Quby dojedete pohodlně po solidní silnici, která připomíná dálnici. Závěrečných pár kilometrů pak po luxusní asfaltce, která se staví všude, kam jede prezident. Ten také golf otevíral. Staví se tam všude a pořád. Když jsme tam byli, zrovna začínali stavět okruh formule 1. A to se mělo jet už napřesrok. Architektura je podobná jako v Dubaji, rostou tam také špičkové věci za neuvěřitelné peníze. Na výlet za historickými památkami to není, ale takové věci golfisty stejně rozptylují.

V Ázerbájdžánu nás čekala vynikající kuchyně, tomu stylu říkám libanonská. Seženete tam ale také hamburger, steak i alkohol bez problémů. A opět je to kvalitní a bezpečné, žádné prášky na žaludek jsem nepotřeboval. Vůbec tu zažijete skvělé služby. Na hřištích tvořili personál lidé ze Západu. Byli jsme tam koncem října, panovalo ještě příjemné teplo, rozhodně to bylo na krátký rukáv.

Mimo město je to Orient, vyjedete ven a nevíte, jestli jste v Íránu, v Afghánistánu, nebo kde. Jezdili jsme taxíky, nebo mikrobusem. Do Quby je to asi 200 kilometrů, Elish nás zavezl autem, a díky němu jsem slyšel z rádia i kvalitní průřez ruským hiphopem. 

Všechna golfová kultura sem byla transplantována s patřičným rozmachem. Když jsme přijeli na Dreamland, tak říkám: To je hezká klubovna! Kdepak, to byla jen recepce a ke klubovně vás teprve dovezou. Díky Elishovi jsem taky poprvé hrál golf v ruštině. Jamka se například rusky řekne lunka. Ázerbájdžánci si s Rusy taky užili své, ale elita tam mluví rusky a děti dává do ruských škol.

Trocha historie: Baku byla kolébka ropného průmyslu. První naleziště ropy za průmyslové revoluce se objevila právě tady, pocházela odsud polovina světové produkce. A tím pádem místo bohatlo. Postavily se secesní domy a v Baku vidíte bulváry jako třeba v Nice. Hitler původně táhl na Baku, jak chtěl ropu obsadit. Sověti pak těžbu trochu utlumili, ale dnes produkce zase jede.

Můžete si tam také připadat jako ve filmu ,...

CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 40/17. O JEHO ZASÍLÁNÍ ZDARMA SI MŮŽETE POŽÁDAT ZDE