Architekti země

Představte si golfového architekta, jak zírá na pozemek o velikosti asi 200 akrů a plánuje tu vystavět golfové hřiště úplně od nuly.

Takové projektování golfového hřiště člověku rozhodně způsobí mnoho bezesných nocí. Neil Haworth, partner v projekční společnosti v Singapuru "Nelson & Haworth", nám vysvětlil, že hlavními důvody, proč svou práci dělá, je kombinace lásky ke golfu a tvůrčí povahy.

Napsal Tony SMART

Zmiňme alespoň pár velkých a úspěšných projektů firemního portfolia. Haworthova firma například naprojektovala golfové kluby Warren v Singapuru, nebo Sesan International v Šanghaji, kde se koná turnaj WGC-HSBC Championship. 

"Golf jsem miloval už jako dítě a navíc jsem byl vždycky velice kreativní, takže jsem tyhle dvě věci dal dohromady.  Inspiroval mě k tomu Jack Nicklaus, když pro Canadian Open v 70. letech navrhl Glen Abbey v Torontu."

Je zjevné, že Nicklaus pár projektantů ovlivnil. John Cope, hlavní projektant ve společnosti Nicklaus Design pro Asii, který například vybudoval Empire Country Club na Bruneji, několik dalších hřišť v Mission Hills a Spring City v Číně, nebo hřiště Sea View v rezortu Bintan Lagoon, má toto povolání z obdobných důvodů.

,,Všechno to začalo láskou mé rodiny ke hře. V oboru pracuji už od 15 let.‘‘, řekl mi. ,,Začal jsem v oblasti údržby a pak se propracoval na správce golfového hřiště. Náhodou jsem dostal možnost pracovat s Jackem v Asii jako dozor společnosti na místě stavby. Moje láska k Asii a práci kolem Pacifiku mně umožnily pokračovat dál v kariéře, abych se mohl stát hlavním projektantem firmy.‘‘

Taylor Zimbelman, hlavní projektant ve společnosti Pete Dye Designs, se může pochlubit mistrovskými díly jako Ocean Course na Kiawah Island, kde se konal Ryder Cup 1991 a proběhne tu 2012 USA PGA Championship a nebo TPC Sawgrass, kde se každý rok pořádá Players Championship. Zimbelman se také designem nakazil už jako malý kluk. 

,,Bylo to prostě něco, co jsem vždycky chtěl dělat. Jako malý jsem golf hrál s celou rodinou a vzpomínám, jak už od útlého věku jsem si kreslil jamky. Věděl jsem, že se budu chtít hrabat v zemi a navrhovat jamky, které by pro dobrého golfistu byly nejen esteticky příjemné a zároveň náročné, ale aby byly zvládnutelné i pro začátečníka nebo naprostého golfového nováčka.‘‘

Ještě dříve s tím začal Bruce Charlton, prezident a generální projektant ve firmě Robert Trent Jones II RTJ II.  Používal dětské vodovky. Kdo by tušil, že později svůj talent spojí s golfovými kluby Raffles v Singapuru, Mines v Malajsii, Ta Shee na Tchaj-wanu a Yalong Bay v Číně. 

,,Kreslil jsem si golfová hřiště dětskými barvičkami‘‘ říká. ,,Pak jsem studoval krajinářskou architekturu na arizonské universitě a zamiloval se do přírody. Nemohl jsem se dočkat, až budu moci kombinovat to, co nám nadělila Matka příroda s požadavky kvalitního golfu.‘‘

Jak to jde dohromady

Takže, když vám dají pozemek, kde máte začít?  Není divu, že různí návrháři mají různé přístupy. ,,Obvykle první věcí, na kterou se na místě podíváme, je klubovna a místo pro vstup.‘‘, říká Haworth. ,,Tak dostaneme první a poslední jamku a musí se vymyslet zbývající cesta, přičemž se člověk snaží co nejvíce využít daného přírodního terénu.‘‘ 

Haworthův přístup se odráží i v tom, co říká Zimbelman: ,,Uděláme si kompletní inventarizaci a analýzu místa, kde hledáme jakékoliv významné prvky, nebo místa, které by nám mohly při projektování golfového hřiště pomoci. Je zřejmé, že první otázka ve směrování golfové hřiště je: Kde je klubovna? Jakmile toto víme, můžeme vytvořit předběžný layout pro směrování golfového hřiště.‘‘

Copovy první myšlenky vedou k detailům. ,,Dívám se na prvky, které jsou pro místo specifické: stromy, kameny, vodní plochy nebo jakékoliv zajímavé tvary krajiny. Krása této hry spočívá v tom, že se vyskytujete v krásném prostředí a zahrajete si svou oblíbenou hru, takže čím víc se dá ušetřit na přírodní kráse, tím více si uvědomujete, kde hrajete. Podle umístění těchto prvků směruji golfové hřiště tak, abych jich co nejvíce využil.‘‘

Charltonův první přístup je o něco fyzikálnější. ,,První věc, která se musí udělat, je navléct turistické boty a pořádně si to tam projít. Cítit vítr a pozorovat úhly slunce . Je nutné vzít na vědomí výhled, které by měl jamku zvýraznit. Pak si velmi pozorně prohlédnu topografii a označím si všechny vysoké a nízké body. Dále si nakreslím úhel sklonu a směry a modrou tužkou si zakreslím, kudy teče voda, kvůli systému odvodnění. Tam, kam půjde voda, půjde za ní míček, tomu se říká gravitace. Pak se tvrdě pracuje na tom, aby se rozvržení jamek pohybovalo ve stejném směru, jako teče voda.‘‘

Myslíme na životní prostředí

Časové období, které odděluje nápad od reality, se může lišit. Haworth říká: ,,2 ½ až 3 roky, přičemž dva roky  jsou třeba pro stavbu a růst.‘‘ Zatímco Copovy průměrné zkušenosti jsou ,,15 stavebních měsíců, asi dva až tři měsíce pro projektové práce, ale to závisí na mnoha věcech, jako je obtížnost stavby (převoz kamenů nebo velkého množství zeminy) nebo klima (pouštní oproti tropickému).‘‘ Jak Zimbelman, tak Charlton by řekli něco kolem 24 měsíců, v závislosti na místě a místním počasí.

V současné době je posuzování životního prostředí stále více aktuální, ale Cope na něj myslí již mnoho let. ,,Myslím si, že jako skupina, byli architekti golfových hřišť vždy k přírodě citliví, ale někdy je obtížné do projektů začlenit některé nápady, které do nich vnášejí jak developeři, tak i samotní hráči, kteří například chtějí, aby jejich hřiště vypadalo stejně, jako to v Augustě.‘‘

V této souvislosti říká: ,,Myslím si, že nedávná hospodářská krize tomu vlastně pomohla. Developeři museli snížit náklady, takže se více využívaly původní druhy rostlin, nebo se ponechaly trávníky, přestože jejich stav nebyl naprosto dokonalý.‘‘

Společnost Dye Designs byla vždy v environmentálním pojetí napřed. ,,Už od úplného počátku byl člen jejich rodiny v poradním výboru institutu životního prostředí. Golfová hřiště od Dye Designs už od osmdesátých let využívala typy trav, které odolávají suchu, měla ochranná pásma kolem mokřadů golfových hřišť a uzavřený systém zavlažování a odvodnění. Tyto položky jsou dnes již naprosto běžné, ale dlouho byly k vidění pouze u hřišť od Dye Designs‘‘, říká Zimbelman.

Na hřišti RTJ II byla sepsána tzv. Zelená proklamace, říká Charlton: ,,Veřejně jsme prohlásili naši filozofii golfových hřišť, která chrání životní prostředí a vyzvali jsme ostatní v našem odvětví, aby nás v tomto úsilí podporovali.‘‘

Haworth se také domnívá, že se musíme zamyslet nad sociálními problémy a to zejména v Číně. ,,Zemědělskou půdu je potřeba zachovat, tím největším problémem v Číně se zdá být přemísťování vesničanů a výpusti do přilehlých vodních toků‘‘, říká.

Takže čím se liší to dobré od skvělého? Haworth si myslí, že tvořivost, vášeň a láska. ,,Bez těch,‘‘ vysvětluje, ,,a to v každém povolání, se až na vrchol nikdy nedostanete. Děláte-li design pro peníze, nikdy nebudete skvělí.‘‘

Podobně Charlton uvádí, že dále je to schopnost ,,myslet mimo krabici‘‘ a ,,myslet tvořivě a pochopit, co se stane, když golfový míček přistane na zem.‘‘ Správné myšlení odděluje průměr od skvělého.

Cope říká: ,,Hlavní faktor musí zůstat na paměti, a to je fakt, že lidé budou hrát golf na tom, co tvoříme. Velcí projektanti vždy myslí především na golf, když dávají dohromady tvar hřiště a překážky, které golfové hřiště tvoří.‘‘

Zimbelman je toho názoru, že velké golfové hřiště se musí zaměřit na golfisty všech schopností.

,,Je velmi snadné vytvořit těžké golfové hřiště, stejně jako vytvořit to jednoduché. Je potřeba zkombinovat obojí tak, aby dobří golfisté měli o co hrát a inspirovat se, ale začátečníci se také mohli dobře bavit.‘‘

Problémy v Asii?

Když dojde na úskalí práce v Asii, Haworth říká: ,,Největší rozdíl je ve smluvních partnerech. V Severní Americe staví typicky golfová hřiště expert na golfová hřiště, takže projektanti mohou svůj čas trávit pilováním projektu. Místo toho v Asii budete bojovat o to, aby se to podařilo postavit alespoň z poloviny tak dobře, jak chcete!‘‘

Pro Copa je vše úplně jinak: ,,Řekl bych, že mým největším problémem je neschopnost používat místní jazyk, anebo dostupnost určitých typů zařízení, i když je to rok od roku lepší. To se ale nedá říci o mých jazykových schopnostech.‘‘

Vrátíme se zpět do budoucnosti?

Haworth věří, že do budoucnosti budou mít větší naději kratší, zajímavější a chytrá hřiště. ,,Myslím, že všichni hráči by si to užili více a na údržbu hřiště by bylo třeba méně peněz.‘‘

Charlton s tím souhlasí a říká: ,,Já úplně miluju kratší jamky, kde člověk musí přemýšlet nad tím, jak si se všemi nástrahami poradit.‘‘

Cope se domnívá, že kratší hřiště jsou minulostí. ,,Co se týče krátkých golfových hřišť, jejich vlak už ujel. S dnešními, lepšími technologiemi bude velmi těžké se vracet zpět, takže jsme v situaci, kdy máme  dlouhá hřiště a musíme zachovat rozmanitost a obtížnost, a tím i zajímavost hřiště jako by to bylo to kratší z minulosti.‘‘

Nicméně Cope si myslí, že v těch částech světa, kde půda je vzácná, je místo i pro menší hřiště jako 3, 6ti nebo 9ti jamkové, a to hlavně kvůli obtížnosti získání velké plochy země. 

,,Je možné, že to bude čím dál běžnější i v dalších částech světa, protože zdroje budou vzácnější a půda dražší. V severní Americe kvůli době potřebné pro hraní zažívá golf velký pokles popularity, takže se objevila diskuze o častějším směřování hřišť na 6ti, 9ti nebo 12ti jamkové, podle toho, kolik má hráč času.‘‘

Zimbelman souhlasí. ,,Věřím, že změna přijde s méně tradičními hřišti,‘‘ říká. ,,Více oblíbená budou hřiště typu Executive, tříparová, nebo šestijamková hřiště, protože budou cenově dostupnější na vybudování, údržbu i hru.‘‘

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 14/10. Pokud magazín ještě nedostáváte, napište si o jeho zasílání zdarma zde