Mistr Green

Slyší greenkeeper trávu růst?
„Ano, tráva je prodloužený nervový systém greenkeepera, který někdy raději udělá preventivní zásah, než aby nechal nastat nějakou nepříjemnou situaci.“

Text Čeněk Lorenc
Foto Zdeněk Sluka

Jaká tráva vám roste na zahradě?
Doma mám trávník, o který se nestarám. O patro níž bydlí tchán, který trávu vždy poseká dřív, než bych to sám považoval za nutné. Na venkově se trávník neseje, roste sám od sebe jako směska trávy a plevele, bez postřiku a hnojení.

Lidé by ale většinou chtěli mít doma golfovou trávu. Co byste jim doporučil?
Základem je mít čas sekat, třeba každý čtvrtý den, a používat místo rotačních sekaček vřetenové, které trávu nesekají, ale stříhají. Příklad Anglie ukazuje, že kvalitní, i když ne snad přímo golfový trávník na zahradě udržovat lze. Další důležitou věcí je nebát se písku – převážná část trav roste na písku a zakládání trav na hliněných zahradách je komplikované – a samozřejmě zavlažovat.

Jaká travní směs se má použít?
To je velká otázka, u níž se odpověď postupně mění, a to i v případě golfu. Škola z 80. a 90. let se obracela právě na Anglii, používala se kostřava červená a psineček tenký. Pak přišla americká vlna s psinečkem výběžkatým, což je tráva spíše do vlhka, a to i na greenech, ale lidi s tím moc neuměli dělat a dost to plstnatělo. Nastal návrat k našim směsím. Dnes je nejčastěji používanou travou kostřava červená. Je odolná vůči suchu, nepotřebuje tolik výživy a vydrží nízké sekání. Jede na ní třeba celá golfová Skandinávie, která ji dává na fairwaye a greeny.

Co takový jílek vytrvalý?
To je spíše záležitost fotbalových hřišť. Nově vyšlechtěné jílky sice zvládnou nízké sečení, ale jsou náročné na závlahu i živiny. Rychle klíčí a pomáhají k regeneraci poškozených míst, také třeba na golfových odpalištích, ale pro domácí trávníky nejsou příliš vhodné. V létě se chovají hodně nepředvídatelně.

Kostřava, jílek, psineček… Vše vypadá stejně, zeleně. Jak se v tom vyznat?
Každá tráva má na první pohled jiné rozlišovací znaky. Barvu, tvar listu atd. Na českých golfových hřištích se často používá směs kostřavy červené a psinečku výběžkatého. Kostřava má jemný list, psineček zase tlustší. Jílek na greenech nenajdete, ale na fairwayích ano, je často tmavý, s ostrým žebrováním listů.

Jaký je rozdíl v travách na českých hřištích?
Třeba na greenech najdeme tři nebo čtyři druhy trav. Při zdejší první opravdové velké stavbě hřiště v 90. letech na Karlštejně použili psineček výběžkatý, ale už nedodali manuál, jak jej udržovat. Takže to se od toho upustilo, ale když se pak v novém století stavěla Zbraslav nebo Casa Serena, moderní odrůda psinečku se zase vrátila, protože lidé si s tím už věděli rady. Zrovna tahle dvě hřiště mají mnoho společného. Snaží se blížit linksům modelací terénu, klasnatými roughy, minimem stromů, ale obě zároveň používají americké greeny s psinečkem. Spousta českých hřišť má přitom na greenech lipnici roční, kterou tam nikdo nesil, je to plevelná tráva, která nalétala z okolí. Na Pebble Beach ale také mají komplet lipnicové greeny a nikomu to nevadí.

Jak jste se dostal ke greenkeepingu?
Studoval jsem zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě. Díky praxi jsem se dostal k vinařství nebo zakládání zahrad. V roce 1999 se mi podařilo získat pobyt v Colorado Springs, resort Broadmoore, s třemi hřišti a pětihvězdičkovým hotelem se sedmi sty pokoji. Tam jsem se setkal s greenkeepingem a od té doby také hraji golf. Po roce a půl jsem se vrátil domů a napsal diplomovou práci na téma Údržba golfových hřišť. Jel jsem pořizovat fotky a na prvním golfovém hřišti, kterým byla rozestavěná Nová Amerika, mě oslovil majitel s otázkou, jestli a kdy můžu nastoupit. Šlo to hned. Dodnes jsem tam domovským členem a dodnes se tam starám o údržbu. Také jsem ještě byl ve škole v Massachusetts.

Jak se vám zapsala Amerika do paměti?
Nejvíc morálkou zaměstnanců, kteří chodí do práce odevzdat výkon. Ať už Mexičané, nebo domácí, přístup všech byl maximálně profesionální. Až poté jsem začal pracovat v Česku. Převzal jsem tady na stavbě hřiště třicet zaměstnanců, z nichž půlka se chtěla někam zašít a jen kasírovat hodinovou mzdu. Druhou věcí, kterou jsem se v Americe naučil, bylo dát lidem šanci a prostor bez ohledu na věk. Sám jsem tam přijel jako student a odjížděl jako obyvatel kanceláře se čtyřmi zaměstnanci.

Co následovalo po Nové Americe?
Hřiště se otevřelo v roce 2002 a já se postupně vzdělával, ať už cestami po Evropě, nebo zimní školou greenkeeperů v Americe. Ještě než jsem vstoupil do Českého svazu greenkeeperů, rozjeli jsme s kolegou akci vysazování stromů na hřištích, začal jsem překládat přednášky pro svaz a dostával se ve svazu výš.

Dnes zastupujete společnost Engelmann, která spravuje několik předních hřišť. Jak jste se k ní dostal?
Jeden z přednášejících ze zimní školy greenkeeperů se zmínil, že má kolegu jménem Christian Engelmann, s firmou na údržbu hřišť v Německu a Rakousku, a že by stálo za to se potkat. Tehdy už Erwin Lechinger z této firmy začal konzultace na Čeladné v rámci European Tour. Před pěti lety se firma domluvila s Novou Amerikou a jejím rakouským majitelem Stephanem Friedreichem, že půjde o první hřiště, které tu Engelmann bude spravovat. Následovala Čeladná, přibývaly konzultace s hřišti Kořenec a Olomouc. Dnes máme na starosti také kompletní údržbu hřišť Zbraslav, Dýšina, Kaskáda a Casa Serena, která přibyla letos.

Jaké je vaše postavení ve firmě?
Z pozice prokuristy vedu českou pobočku, která v sezoně čítá asi 85 zaměstnanců a šest areálů. Z nich dostávám reporty a také je navštěvuji. Máme na starost i Kšírovku v Brně. Myslím, že to bude symbolizovat to, jakou cestou půjde český golf – městský areál s šestijamkovou akademií, cvičnou loukou a prostorem pro krátkou hru, s parádní klubovnou na strategickém místě. Pro Němce a Rakušany zároveň zajišťujeme některé další věci – regeneraci, hnojiva, ale i systém školení a reportingu. Máme už co nabídnout ve znalostech i řízení.

Společné know-how je jistě výhodou, že?
Hřiště se především zbaví starostí s údržbou a může se věnovat svým zákazníkům a obchodu. Pokud chce majitel mít hřiště v předvídatelné kvalitě, s jasnými náklady, domluvíme se na parametrech. Kdy má být ráno posekáno, jaká bude rychlost greenů, kam budeme směřovat. Někdo to nazývá „macdonaldizací“, což může být i pravda, protože předpokládáte nějaký stav, který nakonec na hřišti nastane. Nikdo z nás ale nepřijde uprostřed sezony s tím, že oproti plánu potřebuje o milion korun na údržbu víc. Problém je, pokud má majitel hřiště jako zahradu. Třeba ve Františkových Lázních. Vykopal někde vlastníma rukama v jezírku sto leknínů a dovezl je greenkeeperovi s tím, ať mu ani jeden nezajde. Takovým lidem toho moc nenabídneme.

Jak to vypadá konkrétně s obsazením vašich lidí?
Například v čele Kaskády jsou dnes čtyři, head greenkeeper a jeho asistenti, s vysokoškolským vzděláním. Navíc jsme schopni je zaštítit experty, jako je třeba Barry Britton, který dříve vedl rakouskou Fontanu a dnes nám dělá agronoma. Původní zaměstnanci hřišť měli strach, že přijdou o práci, ale většina z nich zůstala a my tvoříme komunikační kanál mezi nimi a vedením hřiště. Nemusejí bojovat o každou korunu na údržbu a mohou se víc věnovat vlastní práci.

Co vlastně agronom v tomto oboru dělá?
Američané používají výraz agronomist pro odborníka přes pěstování trávy, výběr odrůd a výživu. Pomáhá greenkeeperovi pohledem zvenčí a víc sleduje trendy. Řekne třeba: Měli byste použít víc železa. Rozhodně to není agronom, rostlinář, jakého znáte třeba z filmu „Vesničko má středisková“.

A greenkeeper?
Bylo zvykem říkat greenkeeper jen tomu hlavnímu, ale postupem času a vzdělávání je greenkeeper každý člověk, který pracuje na údržbě hřiště. Pak je tu head greenkeeper ve vedoucí pozici a ještě také course manager, který se účastní řízení chodu celého resortu. Legislativa už tyto kategorie také rozlišuje a greenkeeper se pro účely pracovního trhu dostal v Česku do katalogu povolání.

Kolik je zde greenkeeperů?
Český svaz má dnes 175 členů, z toho 110 řádných, ale v oboru pracuje několik stovek lidí, pokud zvážíte průměrný počet pěti až osmi greenkeeperů na osmnáctijamkové hřiště. Máme kolem stovky hřišť, takové Portugalsko třeba jen osmdesát. Nejsme malá země, golfově se blížíme Rakousku.

Cítíte tlak majitelů hřišť na snižování nákladů a omezování náročnosti hřišť?
Šetření asi není tím hlavním požadavkem, spíš jde o efektivitu peněz vložených do údržby. Každý se shodne v tom, že chce hráčům vytvořit líbivé prostředí. Většina hřišť má snahu zvýšit svou průchodnost. Doba, kdy se inzerovala náročnost hřiště, zabalená pod pojmem „výzva“, je pryč. Výzvy už nefrčí. Není problém dosáhnout u greenů rychlosti 11, ale spousta lidí si na tom nezahraje.

Ve světě je trend šetření patrný, především kvůli přírodním zdrojům…
Tady zatím nepociťujeme tlak podmínek jako třeba právě v Coloradu, kde se kvůli nedostatku vody zavírala hřiště, podobně jako v jižní Evropě.

Máte zkušenosti s přípravou hřišť podle požadavků European Tour v Čeladné nebo Ladies European Tour na Dýšině. V čem je to jiné?
Hlavně se probírá kvalita greenů a jejich předvídatelnost. Nejde ani tak o absolutní hodnotu rychlosti, ale spíše se sleduje takzvaná „pravdivost“ greenu, jak se míč chová při rolování, jestli opravdu uhne tam, kam má, nebo zda skáče a všelijak uhýbá. Druhá sledovaná věc, to je tzv. „firmness“. Ne tvrdost, ale spíše pevnost greenu, který udrží dobře zahranou ránu, ale ne už „topinku“.

Jak vysoká je tráva na lepším greenu?
Na rychlost kolem devíti stop je třeba výška asi čtyři milimetry, o milimetr níž se už dělá rychlost kolem deseti a půl. To je ale problematické udržet, tráva se takovým sekáním stresuje, takže je třeba to kombinovat s častým pískováním.

Jak na hřišti s desítkami hektarů zajistit, že budou všechny greeny stejné?
Dá se to, když jsou všechny greeny stejně osluněné, jako třeba linksová Casa Serena. Problém nastává, pokud každý green leží v jiném prostředí, stačí přistínění. Při dostatečném pískování to ale údržba dokáže i ve stínu doladit.

Co greenkeepera nejvíc děsí?
Chorobám trav se dá předcházet, ale nelze ovlivnit například vandalismus. A ani divoká prasata – výrazné specifikum českého golfu, který jich vytrpí opravdu hodně.

Jak málo nebo moc se dnes hnojí?
Obecným trendem je snižování, a to i kvůli nákladům. Na hřiště se dnes už nedá koukat jako na nějaké místo prosypané hnojivy. Používají se moderní hnojiva, s pomalu se uvolňujícími živinami, což běžné zemědělství nemá. Tráva svou hustotou také zadržuje vše a efekt je mnohem větší, než když něco nasypu na kukuřici.

Co kdyby golfista našel na hřišti žampion a doma si ho usmažil? Neotráví se?
Ne, naopak má jistotu, že se zde nepoužil fungicid a že je to úplně bezpečné. Dnešním trendem je multifunkční hřiště, kde žijí přirozeně zvířata. V Brně na hřišti rostou ryzce, v Hostivaři chovají včely. Měl jsem štědrovečerní menu ze štiky z Hodkoviček. Když si vezmu, co do nás cpe potravinářský průmysl nebo co dělá s krajinou kukuřice a řepka, tak golf je pro přírodu výrazně citlivější.

Takže pokud je ochránce přírody proti golfu, je proti sobě samému?
Nejde jen o to, že hřiště například zadržuje vodu v krajině a brání povodním. Pestrost hřiště je obrovská, vznikají místa s obojživelníky a biokoridory, které zemědělci naopak nechtějí. Některá hřiště už mají certifikát od organizace World Wildlife Fund, která říká, že golf je nástrojem k obnovení životního prostředí. Ekologové se dnes k tomu staví lépe než dřív. Aspoň ve světě určitě.

Co říkáte na trend omezování „zelenosti“ hřišť při vrcholných turnajích, jako bylo loňské US Open na Pinehurst II?
Anebo British Open 2006 v Hoylake! Jsem za takový návrat ke kořenům rád. Jen si myslím, že tady na to nejsme připraveni. Když to uvidí český golfista, řekne si, že někdo asi něco zanedbal a nechal uschnout. Tady bychom to neuměli prodat. Spíš obdivujeme dokonale zelenou Augustu National s rododendrony.

Má někdy greenkeeper hotovo?
Jen v zimě, když na hřišti leží sníh. Toho ale padá každý rok čím dál méně a sezona se prodlužuje. Kvůli změnám klimatu už neplatí, že sezona končí v říjnu. Směřujeme k tomu, že se bude hrát do prosince a pak zase hned od února. Už se tady nehraje jen šest měsíců, ale osm či deset. Pro český golf je to jenom dobře.

CELÝ ROZHOVOR VČETNĚ FOTOGRAFIÍ NALEZNETE VE VYDÁNÍ Č. 31/15. A jestli magazín ještě nedostáváte, zažádejte si níže o jeho zasílání zdarma až domů.