Itálie: V kraji gavi a barola

Pokud český turista vyráží do Itálie za malebnou krajinou, přívětivým podnebím i v chladných měsících a turistickými zajímavostmi mimo přelidněné atrakce, obvykle míří do Toskánska. Méně známý Piemont ovšem nabízí srovnatelné zážitky po všech stránkách. A jedno z mála 36jamkových hřišť v zemi.

Immagine

Charakteristicky kopcovitý, plná příkrých stoupání a spektakulárních výhledů je především region Asti, rozložený kolem města Alba a proslulý červenými víny barolo a barbaresco. Krajina okolo hřiště Villa Carolina je zvlněná mírněji, leží v nižší nadmořské výšce a také blíže Ligurskému moři. Panuje tu proto relativně teplé počasí i v podzimních měsících, kdy už sezona v Česku končí.
Text: Pavel Mandys

Hřiště se nachází v rozlehlém parku, založeném koncem 18. století, kdy jej markýz Albizzi dal věnem dceři Carolině. Ve dvacátém století park přešel do majetku dvou přilehlých městeček Castelleto d‘Orba a Capriata d‘Orba a v roce 1991 zde vzniklo prvních osmnáct jamek.

Navrhla je americká designérská dvojice Cornish & Silva a v maximální míře využila možností parku. Další osmnáctka přibyla v roce 2015, jejím autorem je Kanaďan Graham Cooke. Tou dobou vznikl i apartmánový hotelový komplex umístěný přímo u hřiště, který se v současnosti dál rozšiřuje.

Do zámeckého parku se vjíždí působivou dubovou alejí, kolem rezidenčních domků až ke starobyle vyhlížející klubovně s vynikající restaurací (o poznání lepší, než je restaurace zdejšího hotelu).

Starší osmnáctka nazvaná Marchesa (Markýza), to je přívětivý a převážně rovinatý golf s mírně zvlněnými fairwayemi a jen zdánlivě jednoduchými greeny. Par 72 měří 6365 metrů a největší potíže tu působí vzrostlé stromy.

Na první devítce jsou výzvou především pětipary, sice nijak zvlášť dlouhé (oba 450 metrů ze žlutých odpališť), ale vyžadují přesnost. První rána na jamce číslo dvě se musí vejít mezi skupinu vysokých stromů a les s potůčkem, který lemuje celou fairway jamky po pravé straně. Osmička zase hrozí jezírkem dlouhým 140 metrů a končícím těsně před greenem, přičemž úzká fairway se táhne vpravo od vody. Druhá či třetí rána obvykle musí letět přes vodu a prostor na dopad je vlastně jen na jamkovišti, případně za ním.

 

Amen Corner

„Markýza“ má svůj deklarovaný Amen Corner, který začíná desátou jamkou, opět pětiparem. Ta vyžaduje velmi přesnou první ránu nejen co do směru, ale také vzdálenosti. Následující rána totiž míří doleva přes hluboké koryto potoka, přičemž vlevo je les a na pravé straně fairwaye trůní rozlehlý kaštan. Na jedenáctce čeká odpal přes horizont, za nímž se (po nějakých 200 metrech) dráha láme prudce dolů a doprava.

Mapka na odpališti přitom dosti mate, protože na ní jamka vypadá rovně. Není to jediná nepřesná tabulka na hřišti, občas nesouhlasí ani délky v metrech a situaci ještě komplikují značky na hřišti, které udávají vzdálenosti neobvyklých 135 metrů na začátek greenu. Pro druhou ránu poskytne jedenáctka většině hráčů nádhernou scenérii údolí lemovaného lesem a po levé straně potokem.

Poslední z nebezpečné trojice je stošedesátimetrový třípar opět hraný ze značné výšky, přičemž dráha míče se jen mírně míjí s dráhou potoka v hlubokém korytě. Problém je to spíše psychologický, protože výška tu vzdálenost opticky zvětšuje a z odpaliště se zdá green zoufale malý.

Další jamky na hřišti Marchesa už potížemi příliš nehrozí. Snad jen závěrečná, která vyžaduje dosti dlouhý odpal (cca 230 metrů ze žlutých odpališť), aby se hráč dostal na výhled jamce schované vlevo za stromy a za cestou, která je z větší části zároveň autem.

 

Nástrahy v Ráji

Druhá osmnáctka má poněkud ironický název Paradiso (Ráj). Úmyslem architekta totiž bylo vytvořit hřiště výrazně náročnější a techničtější, s obtížně čitelnými greeny. Míří výše do kopců a místní doporučují buggy, nicméně oproti hřištím jako Ypsilon nebo Dýšina je to celkem pohodlná procházka. Nejnamáhavější přechod čeká mezi devítkou a desítkou, zpříjemnit jej může stánek s občerstvením (ke klubovně se hřiště vrací až s poslední jamkou).

Sebevědomí při odpalu na čtyřce vážně narušuje skutečnost, že rána jde shora dolů těsně podél apartmánů hotelu a restaurace na terase, trestuhodně nechráněné žádnou sítí.

Hlavní potíže začínají opět ve druhé třetině hřiště, zejména na nejtěžší jamce Paradisa, pětiparové sedmičce. Měří úctyhodných 538 metrů (ze žlutých, z bílých dokonce 561) a odpal se hraje do kopce. Aby toho nebylo málo, tak když golfisté vysupí k svému míčku, otevře se jim pohled na jezero končící těsně pod jamkou a úzkou fairway po levé straně, která se k vodě svažuje. Jezera jsou ostatně specialitou pětiparů, na patnáctce hráči musejí překonat hned dvě.

Svažitá fairway čeká také na čtyřparové desítce s krásným výhledem a efektní ranou z vysoko umístěného odpaliště. Přesná a dobře promyšlená rána tu může končit až u jamkoviště, většina ostatních pak v lese napravo, značeném naštěstí jako voda. Následuje krátký (432 metrů) pětipar, kdy musíte překonat údolí potoka ideálně dlouhou ranou na horizont, odkud už lze atakovat níže položený green i dlouhým železem. Pak se hra vrací do rovinatého parku pod svažité vinice.

buca 3 paradiso

Vína z červenozemě

Právě vinice patří k velkému lákadlu oblasti. Podle městečka Gavi, vzdáleného od hřiště zhruba deset kilometrů, se totiž jmenuje vyhlášená odrůda suchých bílých vín lahodné minerální chuti. Přímo u hřiště leží vinice velkého vinařství Sassaia, které kromě gavi vyrábí také červená barola a barberesca z vinic v sousední provincii Cuneo.

Gavi jsou unikátní mimo jiné proto, že se pěstují na jílovité červenozemi, podobné té na Žatecku a Lounsku, kde roste chmel. Vinařství La Zerba v nedaleké vesnici Tassarolo dokonce své gavi nazvalo Terra rossa neboli červená půda. Nejvyhledávanějšími víny jsou takzvaná Gavi di Gavi, která pocházejí přímo z vinic v okolí zmíněného města, ve většině případů však jde jen o geografický, nikoliv chuťový rozdíl.

Jílovitá půda možná vyhovuje vinařům, golfistům však může působit potíže: mazlavé podloží obtížněji propouští vodu a při prudším dešti, který by mnohá jiná hřiště dokázala zvládnout, se na fairwayích a především na greenech Villy Caroliny tvoří rozsáhlé kaluže, které znemožňují regulérní hru.

Při nepřízni počasí je tedy lepší vyrazit na ochutnávku k místním vinařům (většina promptně reaguje na e-mail a v pracovní době hosty uvítají i bez ohlášení), případně do restaurací v starobylém městečku Capriata d’Orba, kde vám na přání připraví i největší piemontskou lahůdku – lanýže.

A kdyby pršelo příliš dlouho, nabízí se návštěva dvacet kilometrů vzdáleného outletu Serravale, se 190 obchody všech značek (včetně těch nejprestižnějších) největšího svého druhu v celé Itálii a jednoho z největších v Evropě.

Fotogalerie

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message