Thomas Pieters: Diamant z Antverp

Belgické Antverpy jsou centrem diamantového průmyslu a také rodištěm nejlepšího golfisty země. Obojí spolu souvisí. Thomas PIETERS (25) září jako drahý kámen. Ať už při European Tour v roce 2017, kde jeho prvním vítězným turnajem bylo Czech Masters, na PGA Tour nebo v Ryder Cupu. Až trochu zchladí hlavu, může být i nejlepší na světě. Ještě předtím dlouhán poskytl rozhovor Golf Vacations.

Text Čeněk Lorenc
Foto Jos Linckens, Golfsupport

Jak vzpomínáte na své vítězství na Czech Masters 2015?
Na posledních jamkách na Albatrossu jsem byl pěkně nervózní. Snažil jsem se uklidnit poté, co jsem omylem zahrál cizím míčem a měl double bogey. Bylo to hodně náročné a emocionální. Šlo o první vítězství na European Tour, navíc poté, co mi umřel děda.

Ráno před finále za vámi přijeli rodiče a zpátky jste jel s nimi. Jaká byla cesta?
Samozřejmě, že jsme večer po vítězství slavili a druhý den po bohaté snídani vyrazili zpátky do Belgie. Cesta byla hodně dlouhá, devět hodin, ale taky bylo fajn strávit takhle společně čas.

Uvidíme vás letos u Prahy? Stal jste se sice přidruženým členem PGA Tour, ale play off FedEx Cupu v té době jako nečlen hrát nemůžete.
Myslím, že bych se mohl vrátit. Na turnaj mám nejlepší vzpomínky a hřiště mi hodně sedí. Jako dlouhý hráč na něm mám velkou výhodu. Uvidíme.

Velmi brzy jste uspěl na European Tour. V Americe jste letos skončil druhý na Rivieře, čtvrtý na Masters, pátý na World Golf Championship… Tím jste získal kartu člena americké tour na příští sezonu. Čekal jste, že to půjde tak rychle?
Říct, že jsem to čekal, bude možná znít moc namyšleně, ale upřímně, nepřipadalo mi, že by moje kariéra běžela nějak rychle. Teprve média mi připomněla, že vyhrát třikrát za nějakých šedesát týdnů v Evropě je docela vzácné. Samozřejmě mě potěšilo, že na americkou kartu mi letos stačily jen tři turnaje. To mi umožnilo hrát klidnější program po zbytek sezony a nehnat se za každým startem.

Začátky na European Tour ale nebyly snadné. Prošel jste hned napoprvé všemi třemi turnaji kvalifikační školy, ale v úvodu sezony 2014 jste se trápil…

Těžko se zvykalo na jiný způsob života. Létání po světě mě pohltilo a vzalo hodně sil. Mentální bod zlomu přišel na Malaysian Open. Ve druhém kole jsem byl po páté jamce už na +5. Můj caddie to nevydržel, otočil se ke mně a řekl: „Přestaň s těmi sra…..! Zbývá třináct jamek, pojď je zahrát za 7 pod par.“ Těžko se to popisuje, ale okamžitě mi to vlilo sebevědomí a skutečně jsem zahrál tak, jak mi caddie řekl. Zbytek turnaje jsem dokončil za 14 pod par a obsadil osmé místo. Bylo to moje první top ten na tour.

V poslední době jste zažil fantastické debuty. Loni v Ryder Cupu, kde jste vyhrál čtyři zápasy z pěti, i letos na Masters, kde jste se po druhém kole dělil o vedení. Jako byste obojí hrál popáté, podesáté. Co je tajemstvím úspěchu?
Žádné není. Je to jenom velmi tvrdá práce a trénink. A je hezké vidět po deseti letech plody. Nakonec však Ryder Cup byla jen taková osobní statistika. Stal jsem se sice nejlepším nováčkem v historii, jenže jako tým jsme prohráli. Na druhou stranu, v Ryder Cupu můžete prohrát, ale v neděli večer po utkání jsou oba týmy šťastné. Jeden vyhrál, jeden prohrál, a jede se dál. Major je jiný.

V čem?
Jako na každém jiném turnaji chci i na majoru být v neděli odpoledne do tří ran od prvního místa. To pak máte šanci. Je trochu odvážné říct, že jste přijeli vyhrát, protože když se to pak nestane, vypadáte hloupě. Vše, co chci, je šance.

Jakou zkušenost jste si z těch debutů odnesl?
V Ryder Cupu šlo asi o týmovou atmosféru, protože v golfu se jinak týmové formáty ve skutečnosti nehrají. A z Masters? To byl příjezd k Augusta National po Magnolia Lane. Blížíte se ke klubovně, obě strany silnice lemují ikonické stromy… Naskakovala mi husí kůže.

Jak jste strávil čas v Augustě mimo golf?
S mým týmem jsme měli pronajatý dům, kde jsme hráli basket a stolní hry, dívali se na filmy, já dělal fitness a měli jsme doma skvělé společné večeře. Byla tam moje přítelkyně a přiletěla i sestra, které se loni narodilo dítě.

Studoval jste v Illinois a vyhrál americký univerzitní šampionát na hřišti Riviera. Máte v USA nyní svou základnu?
Ne, mým domovem jsou Antverpy a European Tour. Kdykoli mám americký turnaj, tak letím přímo do dějiště a pak zase zpět domů.

Plánujete kombinovat americkou a evropskou tour?
Ano, takt bych to chtěl příští rok. Udržet si americkou kartu a hrát play off Fed Ex Cupu. Potom se uvidí, co dál.

Které je vaše obíbené hřiště na European Tour?
Bezpochyby Leopard Creek v Jižní Africe. Příroda a divoká zvířata kolem, úžasné výhledy. Na čestném druhém místě je pak Old Course v St. Andrews. Mimo Evropu musím jmenovat Pebble Beach, kde je každá jamka speciální.

Jak těžké bylo dostat se na golfový vrchol z Belgie?
V době, kdy se moje rodina dostala ke golfu, jsme v Belgii neměli moc rozšířenou golfovou kulturu, i když určitá tradice tam byla. Moji rodiče objevili golf při dovolené v Jižní Africe. Bylo mi pět. Doma pak našli moc pěkný malý klub Witbos se spoustou dětí. Vedle nich jsem se učil golf, hravou a zábavnou cestou. Měl jsem to ale jako nejmladší ze tří sourozenců těžké. Brácha se sestrou mě poráželi, naštěstí ne dlouho. A taky jsem na golfu našel způsob, jak vydělat peníze, když jsem lovil míče z vody u páté jamky a pak je prodával.

Máte skvělé kouče, od univerzity v Chicagu je to bývalý hráč tour Mike Small přes strategii a nyní také Pete Cowen na švih. Co vám oba nejvíc radí?
Abych byl trpělivý. Snadno se to řekne, ale zkuste to aplikovat v každém stupni kariéry! Mike Small mě kromě jiného naučil hrát golf. Když jsem přišel na univerzitu, byl jsem spíš technický hráč. Kouč mě naučil, jak zahrát 64 ran.

Co byste poradil talentům? Studovat americkou univerzitu s golfem, nebo zkusit co nejdřív hrát profesionální tour?
To je individuální záležitost. V mém případě bylo určitě nejlepším rozhodnutím jít studovat a hrát přitom golf, protože v osmnácti letech jsem nebyl zralý stát se profesionálem. I když jsem nakonec vynechal poslení rok a k profesionálům šel dřív, než bylo původně v plánu.

Pojďme k Antverpám. Co byste doporučil jejich návštěvníkům?
Je to úžasné město a trochu utajený klenot. Jde historicky o jeden z největších evropských přístavů a ekonomika z toho pořád těží. Máme velmi starou architekturu, z 11. století, a ta se mísí s moderními stavbami.  Antverpy jsou pohodlné pro život a rozhodně bych nechtěl bydlet nikde jinde.

A jaké belgické hřiště byste nám vybral k návštěvě?
Limburg Golf and Country Club. Leží na území jednoho z národních parků a všude roste nádherný vřes. Je to velmi úzké hřiště, s množstvím statných stromů. Další nádherné hřiště je Royal Antwerp Golf Club – klub byl založen v roce 1888 a je jedním z nejstarších na kontinentu.

Kde na Zemi jste ještě nehrál a chtěl byste?
Jednou bych chtěl zkusit turnaj na Japan PGA Tour, poznat golfovou atmosféru a samozřejmě tuhle vzdálenou zemi.

Tvrdíte, že nebýt golfistou, tak byste byl profesionálním snowboardistou. Jak to?
Můj otec býval v mládí lyžařským instruktorem, a tak jsme lyžovali a jezdili na snowboardu, co pamatuji. Jízdu na snowboardu miluji, hlavně fakt, že je to úplně něco jiného než golf.

Jaký máte snowboardový handicap?
Určitě to není na profesionála, ale čas od času si zaskáču.

Ještě ke golfu: Vypadá to, že nepotřebujete trénovat drajvování, protože máte délku ran jako málokdo. Na čem s driverem pracujete?
Nejčastěji na přesnosti. Zasažených fairwayí není nikdy dost. Délka ran je důležitá, ale také potřebujete, aby rány byly rovné. Stejně tak se nemůžete nikdy přetrénovat v krátké hře.

Otec vás loni provázel na Ryder Cupu jako divák, vaše sestra vám dělá manažerku. To musí být příjemné, ne?
To je vůbec nejlepší. Když můžete dělat práci, která vás baví, a navíc společně s rodinou, je to úplný sen. Máte vedle sebe někoho, komu můžete naprosto věřit. A vím, že sestra pro mě vždycky zvolí to nejlepší.

Jaký máte golfový sen?
Stát se číslem jedna na světě.

A vyhrát Masters?
Kdo by nechtěl? Ten vítězný putt jsem v představách proměnil už milionkrát. Tak jako každý z nás. Všichni jsme ho trénovali. Snad se to jednou povede.

CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 40/17. 

Kroky vzhůru

University of Illinois vyhrála s Belgičanem celkem 13 titulů. Roku 2011 zvítězil Pieters na Jack Nicklaus Invitational v Muirfield Villages a v roce 2012 vyhrál individuální titul amerického univerzitního šampiona NCAA Divize I, když porazil pozdějšího vítěze majorů Jordana Spiethe a světovou amatérskou jedničku Patricka Cantlaye.  V červnu 2013 se rozhodl nepokračovat ve studiu sportovního managementu.

Profesionálně debutoval na Open de France (29. místo). Odehrál pak jeden turnaj European Tour a šest Challenge Tour, než prošel jako jeden ze šesti hráčů všemi třemi stupni Q-school, kterou hrálo celkem 968 golfistů. V roce 2014 se dostal až do play off Open de Espaňa, kde pak vyhrál Miguel Ángel Jiménez.

Žádný Belgičan ještě nevyhrál turnaj kategorie major. Před Pietersem na Masters 2017 vedl major jen Belgičan Flory Van Donck po 1. kole The Open 1948 v Muirfieldu.

V číslech

V květnu měl nacestováno 99 182 kilometrů od začátku roku.

Za první čtyři měsíce roku na PGA Tour vydělal 1,1 milionu dolarů.

Nejdelší drajv: 384 metrů na NH Collection Open 2014 ve Španělsku.

Nejnižší kola: 62 na KLM Open 2015 a Made in Denmark 2016.