Jak ochutnat Portoriko

Z Portorika jsme toho chtěli vidět a zažít co nejvíc. Náš program proto nebyl sestaven pouze z golfových kratochvílí. Za čtrnáct dní jsme sice nemohli vidět vše, co Portoriko nabízí, ale stihnout se dalo dost. Jako zapálený golfista jsem si nemohl nechat ujít příležitost poznat golfová hřiště, kterých se na ostrově najde celkem dvacet.
Text Radek Bejbl, Autor je bývalým fotbalovým reprezentantem
Foto: resorty a kluby

Deštivý severovýchod

Jako první golfový resort jsem navštívil El Conquistador. Leží na severovýchodě ostrova, nedaleko přístavního města Fajardo. Hřiště je součástí stejnojmenného rozsáhlého hotelového komplexu, který nabízí širokou škálu služeb. Najdete tu různé druhy ubytování (pokoje, apartmány i samostatné vily), bazény, aquapark, několik restaurací a kaváren (včetně Starbucks Coffee), obchody, tenisové kurty nebo spa. A také přístav, z něhož vyjíždí každou půlhodinu hotelová loď na soukromý ostrov Palomino, kde se lze oddávat vodním sportům, procházkám, vyjížďkám na koni nebo odpočinku na pláži pod palmami. Tady nás také čekalo první setkání s malou místní stromovou žábou zvanou „coqui“, která podle místních přináší štěstí – pokud ji tedy spatříte. Určitě ji alespoň uslyšíte.

Samotné golfové hřiště (par 72) architekta Artura Hilla bylo vybudováno v roce 1994 a je velkou výzvou pro všechny hráče. Jde o poměrně technické jamky s velkým převýšením. Hřiště měří z nejdelších černých odpališť 6 071 metrů, z nejkratších stříbrných je to 5 237 metrů, pro dámy 4 445 metrů. Na osmnáctce číhá na hráče 51 bunkerů, což třeba v porovnání s resortem Kunětická Hora není mnoho. Bunkery nejsou ani příliš zrádné a těžké na vyhrání míče, ale bude lepší se jim vyhnout. Přípravu jsem si naplánoval důsledně. Den před plánovanou hrou jsem se v podvečer po hřišti proběhl a viděl místo ve skvělé kondici. Sice mě jogging stál dost sil, ale co by člověk neudělal pro svou skomírající kondici. Obzvlášť výstupy na odpaliště 9. a 18. jamky byly v poklusu velmi výživné. Naštěstí jsou na hřišti čtyři občerstvovací stanice s čerstvou studenou vodou.

Fairwaye na El Conquistador jsou poměrně široké, ale důležité je hrát s rozumem, i když pohledy z odpališť vypadají obtížněji, než jaká je skutečnost. To platí především u jamek, kde hráče čeká první rána z kopce dolů. Přesnost je samozřejmě nutná i při ranách na greeny, které přitom nejsou zrovna malé. Polovina z nich je však poměrně úzká. K nejzajímavějším patří pětipar číslo 5, nesoucí název Zubatý vítr. V dopadové zóně jej výrazně ztěžuje fairway, která se svažuje doleva k vodní překážce. Nezapomenu ani na krátkou, ale technickou sedmičku (par 4). Na druhé devítce zaujmou oba pětipary, jedenáctka Skála a čtrnáctka Orlí hnízdo, kde se hráčům otevřou krásné výhledy z odpališť.

Noc před mou plánovanou hrou se ale spustily z nebe provazy vody, které se prakticky až do pozdního odpoledne valily na ostrov ze severu od Atlantiku. Náš program se tedy změnil na návštěvu outletu nedaleko města San Juan. No nic, alespoň se naše rodinné bohatství rozrostlo o několik kousků oblečení a obuvi a v mém případě o sluneční brýle (v aktuálním počasí jsem pochyboval o smyslu nákupu, ale následující dny přece jen mou volbu potvrdily). Vše za rozumné ceny.

Na další den jsem měl naplánovanou hru na hřišti Donalda Trumpa a pozítří nás už čekal přesun na jih ostrova, do Ponce, takže z herního zážitku od Artura Hilla nakonec sešlo. O to víc mě těšilo, že jsem si hřiště alespoň proběhl a prohlédl. Ještě před odjezdem jsem si došel do pro shopu pro birdie kartu a další informace o hřišti. Ceny green fee nejsou zrovna lidové – hoteloví hosté platí za hru 135 až 180 amerických dolarů, u hráčů mimo hotel je to zhruba ještě o 10 až 30 dolarů víc, ale v ceně je bugina, košík míčků na driving a týčka.

Zdejší osmnáctka za to určitě stojí, a to nejen pro svou kvalitu, ale i díky kopcovitému profilu, který není pro karibská hřiště příliš typický.

Trumpův svět

Druhou a poslední golfovou zastávkou na severovýchodě ostrova byla návštěva Trump International Golf Clubu. Součástí resortu jsou dvě hřiště nejvyšší kvality, hotel Gran Melia na pláži Coco a rezidenční čtvrť. Komplex se nachází v oblasti Rio Grande. Na hřišti Champions Course, které navrhl Tom Kite, se od roku 2008 hraje Puerto Rico Open v rámci americké PGA Tour, jako alternativa současně probíhající World Golf Championship v Miami na Doralu, určené špičkám americké, evropské i asijské tour. Také floridské hřiště je součástí impéria Donalda Trumpa.

V pro shopu jsem se setkal se zdejším manažerem Brianem Shaverem. Rodák z Louisiany žije a pracuje na Portoriku už 22 let a prošel několika místními golfovými kluby. Bylo to příjemné povídání s ochotným a milým Američanem, který si vzpomněl na účast českého národního týmu žen před několika lety v Portoriku při jedné ze světových soutěží. Brian mi ochotně zařídil i zapůjčení kvalitních holí a mohl jsem začít s bádáním na Champions Course.

Jelikož jsem Trump International navštívil den po vydatném lijáku, bylo hřiště zákonitě velmi měkké a několikrát jsem nemohl najít míček ani po přesném odpalu na fairwayi, jak se balony bořily. Výhodou ale bylo, že jsem za celý den na hřišti napočítal jen šest hráčů – prostě klid. Champions Course (par 72) měří z nejdelších černých odpališť 6 773 metrů, k dispozici máte další čtyři varianty tee boxů. Hřiště je prakticky rovinaté a první devítka se rozkládá okolo několika umělých jezírek. Druhá devítka už směřuje k oceánu a například green dvanácté jamky leží přímo na pobřeží.

Náročnost hřiště spočívá hlavně v jeho délce a také ve velkém množství vodních a písečných překážek. Aspoň fairwaye jsou široké, a proto nemusí být mírná nepřesnost okamžitě potrestána. Ani v roughu vás nečekají neřešitelné problémy. Není příliš vzrostlý, ale je potřeba se vypořádat s přítomností místní fauny – konkrétně leguánů zelených, kteří na vaši hru dohlíží ve velkém počtu spolu s množstvím vodního ptactva.

Můj dojem ze hřiště mírně pokazil stav greenů, které zřejmě kvůli nepřízni počasí nebyly v dokonalé kondici. Za zmínku stojí i druhé hřiště International, z pera manažera Shaivera, možná z hlediska profilu ještě zajímavější než Champions, jen nedisponuje takovou délkou. Ceny green fee se pohybují na obou hřištích mezi 130 až 185 dolary. Golfisté mohou využít velkorysé zázemí klubovny a třeba si z terasy restaurace vychutnat krásné výhledy na bujnou vegetaci a vrcholky nedalekého deštného pralesa El Yunque.

Nedaleko narazíte ještě na další tři golfová hřiště: Bahia Beach Resort and Golf Club, Rio Mar Beach Resort a také Wyndham Grand Resort Golf Course and Spa, což dělá z oblasti Rio Grande velkolepou golfovou destinaci.

Severovýchod Portorika nabízí nádherné lokality, a to jak ve vnitrozemí, tak i na pobřeží nebo přímo ve vlnách oceánu. Už zmíněný deštný prales El Yunque s krásnými stezkami, spoustou zvěře a ptactva a vyhlídkami si říká o návštěvu. Před ní se vyplatí zajít do místního info centra. Milovníkům vodní turistiky a potápění rozhodně přijdou vhod výlety lodí na nedaleké ostrovy Culebra (s nádhernou pláží Flamenco) a Vieques.

Costa Caribe za hubičku

Po přesunu přes hornatý a kopcovitý střed ostrova po velmi solidní silniční a dálniční síti na jih se stalo naší další zastávkou největší město jižního pobřeží Ponce. A v něm hotel Hilton, součást Costa Caribe Golf and Country Clubu.

Sušší jih není vystaven takové intenzitě dešťových srážek jako severní část Portorika. Hřiště Costa Caribe je umístěno na břehu Karibského moře a jeho součástí je rezidenční čtvrť. Klub disponuje 27 jamkami rozdělenými do tří devítek, jež se dají libovolně kombinovat. Jde o velmi solidní hřiště s velkým množstvím vodních překážek, což dokáže hru dost znepříjemnit, stejně jako častý a čerstvý vítr vanoucí od moře. Ten se v den mé návštěvy činil.

Hráči mají na výběr čtyři druhy odpališť a obzvlášť na první devítce jsou jamky z nejvzdálenějších (zlatých) odpališť opravdu dlouhé. Například na osmé jamce, čtyřparu dlouhém skoro 420 metrů, je proti větru prakticky nemožné dostat se druhou ranou na green. Spektakulární je tříparová dvanáctka s ostrovním greenem. Pokud dostanete míček na green 18. a 27. jamky, projdete se v těsné blízkosti pláže.

Součástí resortu jsou také velmi dobré tréninkové plochy. V klubovně se vyplatí navštívit poněkud netradiční restauraci: reprezentanta čínské kuchyně jménem Sancho’s a také sushi bar. Hrací poplatky se pohybují od 56 do 69 dolarů pro hráče, kteří nejsou ubytovaní v resortu, hotelový host utratí za hru jen 30 dolarů. V ceně jsou bugina, voda a týčka.

Costa Caribe sice nedosahuje takové velkoleposti a kvality jako Trump International, přesto ho mohu doporučit všem, ať už z hlediska náročnosti ve větru, nebo díky výhledům na moře či na kopce nad severní stranou Ponce. Okolí a vůbec celý jih ostrova nejsou přeplněny turisty.

Golfisté tu mají na výběr z pěti hřišť. Ať už Coamo Springs Golf Club ve vnitrozemí, nebo Aguare Golf Club nedaleko města Salinas. V samotném městě Ponce stojí za návštěvu historické centrum okolo Plaza Las Delicias s pěkným kostelem a historickou budovou hasičské zbrojnice. Chybou by bylo vynechat expozici v Castillo Serralles, která vás zavede do historie zpracování cukrové třtiny, destilace rumu vyhlášené značky Don Q a vůbec života rodiny Serralles v této perle architektury, postavené na začátku třicátých let minulého století.

Dále se nabízí lodní výlet na ostrov Caje del Muertos, kam vyjíždějí lodě z přístavu v Ponce. Ostrov byl v dobách pirátů jejich útočištěm a četné jeskyně sloužily jako skladiště kořisti. Turisté sem přijíždějí za klidem místních pláží a možností potápění a pozorování korálů. Pro někoho může být zajímavý pohled na kávové plantáže a také možnost vidět, jak se káva zpracovává, například v Hacienda Buenavista severně od Ponce nebo u městečka Yauco západně od Ponce, které je známo jako „El pueblo de café“.

Pokud ale máte čas jen na krátkou návštěvu, zastavte se na náměstí v Yauco (Plaza Lluveras) a vychutnejte si kávu v naprosto pohodové atmosféře místní kavárny. Když budete mít štěstí jako my, třeba zažijete zkoušku místního divadelního sboru pod širým nebem. Takže se vlastně ocitnete v divadelní kavárně. Romantikům a milovníkům písečného pobřeží lze doporučit některou z klidných pláží na jihozápadě ostrova.

Závěr pobytu jsme strávili na severu v hlavním městě San Juan. Historické centrum (Viajo San Juan) je asi nejnavštěvovanějším místem s největší koncentrací turistů. Ti obdivují dvě velmi zachovalé pevnosti El Moro a El Cristobal, městskou historickou architekturu nebo přístav s obrovskými výletními loděmi. Pro návštěvníky je také velmi zajímavé zažít a ochutnat kulinářské mistrovství v mnoha restauracích, barech a kavárnách.

Pevnost El Moro byla také prvním místem, kde se na ostrově hrál golf. V padesátých letech 20. století si takto užívali volných chvil američtí vojáci na travnatých plochách uvnitř i vně pevnosti. Právě ve Viejo San Juan na vás dýchne atmosféra koloniální doby pod nadvládou španělského království. Teprve v roce 1898, po španělsko-americké válce, přešel ostrov pod správu USA.

Plážoví turisté hledají azyl v městských oblastech Condado a Isla Verde, v nichž stojí mnoho hotelů i jiných možností ubytování. Další doporučenou oblastí na severu je Dorado se svými hotelovými resorty a golfovými hřišti: Dorado Beach Resort and Club, Embasy Suites Dorado del Mar, Plantation Club a Dorado Beach. Často zmiňovaným golfovým hřištěm, v těchto končinách netradičním linksem, je na severozápadě Royal Isabela ve stejnojmenném resortu.

Fanoušci vyspělé techniky a komunikačních sítí by neměli opomenout návštěvu největšího radioskopu na světě nedaleko města Arecibo. Na Portoriku je toho mnoho k objevování a obdivu. Setkáte se s pohodovými lidmi, kteří vám ochotně pomohou, ale nejsou dotěrní. Všude se bez problémů domluvíte anglicky a španělsky, vše funguje velmi dobře.

Golf mají na ostrově, který je přidruženým státem USA, v oblibě a poskytují mu zde výborné podmínky. Hráči ocení vysokou kvalitu hřišť a výborné klima. A pokud se vám bude tak jako nám zdát, že jste na Portoriku všechno nestihli, pak věřte, že Karibik stojí i za několik dalších návštěv.