Snad kvůli své poloze nejzápadnější spolkové země Rakouska je Vorarlberg znám a navštěvován z naší strany méně, než si zaslouží. V sousedství Německa, Švýcarska a Lichtenštejnska přitom leží spousta pokladů. Včetně golfu.
Vorarlberg je ukázkou toho, že i v dnešní době propojení všeho se vším zůstává pořád co objevovat. Region, kde se vystřídali Keltové, Římané i Bavoři, který chtěl po první světové válce pod švýcarskou správu a který zažil francouzská vojska do roku 1955, nasál ze všeho v historii to dobré, a dnes tím tepe.
Text Čeněk Lorenc
Foto: Vorarlberg Tourism a Zdeněk Sluka
Nejen hlavní město Bregenz u Bodamského jezera, se svým slavným hudebním festivalem, ale každé městečko a vesnice překypují nádhernou přírodou, sofistikovanou architekturou, ladnou kulturou a delikátním kulinářstvím. Je to druhá nejmenší rakouská oblast po Vídni, avšak s druhým nejhustším osídlením a jednou z nejsilnějších ekonomik, šlapající nad rakouským průměrem.
Do Vorarlbergu se stále jezdí více odpočívat v zimě než v létě, ale potenciál přinejmenším k vyváženosti je tu pro sezonu od května do října obrovský. Napomáhá tomu i golf se svými sedmi hřišti, což se v rakouském počtu zhruba 150 nemusí zdát moc, jenže tady je v prvé řadě o originalitu a kvalitu.
Během tří dnů jsme navštívili tři hřiště, která lze s klidným svědomím doporučit jako novou alternativu pro dávno poznaný zbytek rakouských zemí.
Z Prahy to do Bregenze při cestě kolem Mnichova a dál na jihozápad okolo Memmingenu trvá pět hodin. Německá dálnice sotva skončí, a už jste právě v Bregenzu, v údolí Rýna a na úpatí Alp. Po cestě, byť není náročná, protáhne tělo romantická procházka okolo třetího největšího jezera ve střední a západní Evropě (za Ženevským a Balatonem). Hned u centrálního parkoviště spatříte nádherný amfiteátr s jevištěm na vodě, kde se letos v létě hraje Carmen.
Odsud pak trvá už jen půl hodiny cesta k prvnímu ze hřišť, kterým je Golfpark Bregenzwald. Osmnáct jamek leží nenápadně po odbočení ze státní silnice, rafinovaně schováno mezi horskými loukami a kopci. Architekt Kurt Rossknecht si tu pohrál s rozložením jamek, které začínají jakoby nevinně, pětiparem táhnoucím se do mírného svahu. Co je na tom, řeknete si, ale jamka za jamkou překvapují svými rozmanitostmi a rafinovaností. Ukazuje se, že hřiště nemusí být zbytečně dlouhé a natažené, aby hráče poškádlilo. Ze žlutých odpališť neměří ani pět a půl kilometru, ale co překvapení skýtá! Spoustu doglegů, bunkerů a jezírek, úzkých koridorů sevřených stromy i výškových změn.
Čtvrtá až sedmá jamka, sevřené v samostatném údolíčku, důsledně střídají tempo nahoru dolů a svou intimitou připomínají Olšová Vrata. Po jedenáctce hřiště svými nároky ještě přitlačí. Přejdete potok a ocitnete se na další samostatné části, která se hodně podobá druhé devítce hřiště Eichenheim v Kizbühelu od Kylea Phillipse, jinak tvůrce dokončovaného Oaks Prague.
V téhle fázi se osvědčuje přesnost želez, nebo pokud snad máte vycizelovaný driver. Krásná tříparová čtrnáctka se hraje z prudkého kopce a nastává finále, s přetěžkou pětiparovou sedmnáctkou, kde potřebujete nejprve dlouhý drajv zpět přes vodu z kopce, abyste pak šplhali znovu nahoru v nejprudším stoupání celého hřiště. Dobytí greenu a okolní výhled na tu námahu stojí.
Po občerstvení v klubovně trvá jen deset minut dojet po klikatých silničkách mezi Alpami do malebného Hittisau. Tam vřele doporučujeme bydlet v Romantikhotelu Schiff. Dědictví, které spravuje už pátá rodinná generace, vypadá stejně jako hřiště nenápadně, ale o to víc v sobě skrývá.
Hlavně luxusní bydlení ve dřevě, s podkrovním apartmánem, kde máte kromě klasické koupelny ještě vanu přímo vedle postele v ložnici, s výhledem na hory. V hotelu jsou dvě restaurace s barem a k tomu se podávají olbřímí snídaně v unikátním prostoru, který slouží také jako obchod s místními produkty, potravinami a také kosmetikou rodiny Metzlerových, jež hotel provozuje.
Večeři si objednáte buď z lístku po jednotlivých chodech, anebo se necháte překvapit několikachodovým menu. Při naší návštěvě nechyběly foie gras nebo zmrzlina zalitá v poháru šampaňským. Zdálo se, že je to vrchol večera, ale omyl, šlo o „mezidezert“ servírovaný na „slehnutí“, než přišlo jemně propečené telecí. Po golfu a před večerem je nutné odpočinout si ve stylovém wellnessu, k němuž patří venkovní vyhřívaný bazén, pára a staké auna s kompletně proskleným čelem, otevírajícím jedinečný pohled do hotelové zahrady.
Buďte si jisti, že paní Metzler s vámi stejně jako s každým hostem denně prohodí aspoň pár vět. Nikoli jen zdvořilostních, ale plných zájmu o vaši spokojenost a pohodlí. Nejen díky tomu má čtyřhvězdičkový hotel tak skvělou reputaci včetně hodnocení restaurace dvěma čepicemi Gault&Millau.
www.schiff-hittisau.com
Cesta na druhé hřiště, nedaleko města Feldkirch, trvá z Hittisau jen něco málo přes půl hodiny. Osmnáctka Montfort Ranweil má skvělou polohu nedaleko dálnice, kterou však vůbec neslyšíte, komfortní zázemí s moderní klubovnou, a hlavně inteligentní design. Hraje se na rovině, takže vše je přehledné a žádná překážka – i když jich tu je dost – nemůže zradit jen tak, svým ukrytím.
Voda sice čeká hned na prvních dvou jamkách, ale tady jde spíše o estetický prvek jezírek než jejich skutečný vliv na hru. Potěší rovněž příjemná délka nebo spíše krátkost některých čtyřparů i pětiparů, i když tu mají také par 5 s délkou 514 metrů ze žlutých odpališť, která se s autem vpravo zdá nekonečná.
Pestrost designu dodává okolní vysoká tráva na loukách, sečených jen dvakrát nebo třikrát do roka. Kolem jamek bylo vysázeno asi 1500 stromů, na nichž sídlí ptactvo, a jezírka jsou plná kachen a labutí. Největší vzdálenost ujdete mezi třetí a čtvrtou jamkou, neboť ani v Rakousku to nemá golf jednoduché, a jelikož se nepodařilo vykoupit všechny chtěné pozemky, v této části leží mezi jamkami rozlehlý cizí prostor. Mottem hřiště je chůze, vozíky se tu nevedou.
Na druhé devítce poškádlí dva ostrovní greeny, ale i ony se dají zdolat bez výsledkového či materiálního utonutí. Písky se to v této fázi na jamkách jenom hemží, po rozehrání na první devítce se vyžaduje pevná strategie. Panoramatická klubovna s restaurací vyhlíží na kopce Rakouska, Švýcarska i Lichtenštejnska, a hlavně servíruje báječné hovězí z místních zdrojů.
V pro shopu nás potěšila čistá čeština. Hovořil jí Marc Philipp Kotnauer, syn českobudějovického hokejisty, který se tu usídlil po ruské okupaci, dostal se do rakouské reprezentace, a dokonce do hledáčku NHL. Zatímco otec se po revoluci vrátil do jižních Čech, kde podniká, potomek našel golf a zůstal. Stará se o shop a o fitting, v obojím patří ke špičce v Rakousku. Nechte si poradit, určitě si něco zde za skvělé ceny kupte – tak jako fotograf boty, na které v Česku rozhodně nenarazíte – a třeba vám rakouský Čech tak jako nám uvaří kávu, kterou vylepší nalitím obsahu z láhve s českou etiketou. Tuzemák…
Vzhledem k naší poslední destinaci jsme se stěhovali z poklidného Hittisau do poněkud rušnějšího Bludenzu, kde ovšem díky poloze na kopci stojí čtyřhvězdičkový Schlosshotel Dörflinger v podstatě rovněž na samotě.
Největší zbraní tohoto místa je úchvatná kuchyně. Z terasy i interiéru restaurace máte téměř celé město jako na dlani. V sedm večer je tu ještě prázdno, ale o hodinu později nenajdete volný stůl. I když jsme sem přijeli mimo sezonu a některé pokoje jsou podle prostoru na parkovišti jistě volné, židle zcela obsadili místní, kteří dobře vědí, kde se dobře vaří.
Jídelní lístek je přesně akorát po rakousku zaplněn vším, co chcete ochutnat, ale zároveň není přeplněn. Neuděláte chybu volbou jakékoli polévky či předkrmu. A hlavně ne ukázáním na steak, který kuchař propeče přesně podle vaší představy. Maso se rozplývá na jazyku a v doprovodu nezbytného zweigeltrebe vám v hlavě hraje symfonie, kterou umocní dezert, pokud máte ještě síly.
Strategická poloha hotelu de facto uprostřed Vorarlbergu nabízí pohodlný dojezd nejen na golf, ale také do hor na túry, výšlapy i cyklistické výlety.
www.schlosshotel.cc/index.html
Epilogem v západním Rakousku se stává půlhodinový výjezd z Bludenzu po horské silnici na vysoko položenou devítku Silvretta. Vine se ve výšce 1100 metrů, skoro až na konci zdejšího světa. Následný horský průsmyk zůstává při naší květnové návštěvě uzavřen, byť po sněhu nejsou na hřišti památky.
Od horské devítky nečekejte vrcholový golf, ale spíš laškování, jež může na závěr cesty představovat onen dezert, na který nebylo místo při předchozí večeři. Také ale jde o horskou prémii v golfovém závodě. Silvretta je hřiště „pro kamzíky“ a nedivili bychom se, kdyby nějaký proběhl kolem. Profilem připomíná pražský Motol, i tady stojíte na rovině snad jenom v klubovně, kterou s milým barem a v útulné atmosféře obhospodařuje usměvavá sekretářka klubu.
Na hřiště se nevydávejte s těžkým a plným bagem, ale pouze s vysokými železy a stejně tak velkou odvahou. Na ostře se lámajících jamkách musejí být vaše rány extrémně přesné. Neberte to příliš vážně, nýbrž jako hru přírody a terénu.
Větší část hřiště leží obklopena skalami, lesy a divokými potoky, s dominantou obřího bludného kamene u devátého greenu. Co překvapí, to je kvalita herních ploch, na odlehlé místo v horách, navíc na začátku sezony, v úžasném stavu. Jako by na grenech ještě nedávno neležela sněhová peřina. Žádné plísně nebo jiné stopy zimy, jamkoviště tu mají dokonalá, stejně jako atmosféru. Asi nebudete mít štěstí na prázdné hřiště, kde slyšíte jen svůj vlastní dech. Výlet nejen na Silvrettu stojí za to. Západní Rakousko čeká na vás, své objevitele.
HŘIŠTĚ VORARLBERGU
Bregenzwald Golf Park
Nadmořská výška: 650 metrů
Adresa: Unterlitten 3a, 6943 Riefensberg
Par: 71. Délka: 5 379 m žlutá, 4 698 m červená
Fee: 69 eur celý týden
https://golf-bregenzerwald.com
Montfort Rankweil
Nadmořská výška: 432 m
Adresa: Kirchstrasse 70, 6830 Rankweil
Par: 71. Délka: 5 622 m žlutá, 4 918 m červená
Fee: všední den 77 eur, víkend 87 eur
www.golfclub-montfort.com
Silvretta
Nadmořská výška: 1100 m
Adresa: Montafoner Strasse 81 b, 6794 Partenen
Par: 64. Délka: 3465 m žlutá, 3068 červená
Fee: 9 jamek od 27 eur, 18 jamek od 40 eur
www.golfclub-silvretta.at
CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE VE VYDÁNÍ 44/18.