Čech ve světě: Divoký Phoenix

Do Ameriky jsem se dostal jako stážista na Ohio State University, se zaměřením na ošetřování trávy. Studenti jsou umísťováni na různá hřiště. Já jsem byl vybrán do Double Eagle Clubu, který se nachází na severu města Columbus. Na zimu mě přesunuli na TPC Scottsdale ve Phoenixu. Jsme sice klasifikováni jako studenti, ale nejvíce zkušeností získáte samozřejmě praxí. Proto jsme rozmístěni na různá hřiště po Americe. Vedle přípravy bunkerů nebo sečení trávy provádíme oproti většině zaměstnanců ty důležitější operace jako aerifikace, mixování postřiků a jejich aplikaci, vedeme ranní mítinky.

Ve Phoenixu jsme si se třemi studenty pronajali apartmán nedaleko hřiště. Samotné město jsme nepoznali, vystačili jsme si s částí Scottsdale. Žije zde spousta mladých lidí, převážně univerzitní studenti. Ti se rádi baví a noční život tu jede. Pro mě je ovšem nejzajímavější podnebí. Počet dnů od října, kdy bylo zataženo, nebo dokonce pršelo, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Slunce a teplo je téměř každý den. Člověku to dodá mnohem více energie do života.

Největší událostí je PGA Tour. Polovinu ledna a celý turnaj jsem strávil sečením všech profesionálních odpališť, která jsme měli na starost s kolegou z Austrálie. Přípravy začínají v říjnu, před zimou se hřiště přesévá a je kompletně uzavřeno. Otevírá se opět koncem měsíce. V listopadu začínají práce na bunkerech. Přes léto běží téměř neustále závlahový systém, aby byl porost udržen při životě. V bunkerech se tedy drží neustále vlhkost, která způsobuje, že písek šedne a tvoří se v něm plísně. Proto se veškerý písek každý rok mění za nový. Je to jeden z nejdražších druhů písku a v Americe ho těží pouze v Ohiu a v Kalifornii. Výměna nám trvala zhruba sedm týdnů.

Koncem roku začínají práce na detailech pouště v okolí jednotlivých jamek. Dosypávání drtě, zastřihování hranice mezi rafem a pouští, vysazování různých travin, keřů, kaktusů… Stavba tribun na 16., 17. a 18. jamce začíná už čtyři měsíce před turnajem. Po turnajovém týdnu se veškeré stavby opět rozebírají, a to po dobu více než dvou měsíců. Velká část menších tribun míří na Masters do Augusty. Skybox ze 17. jamky pak putuje do Německa na hudební festival.

Turnajový týden je prakticky bez problémů. S hřištěm toho už mnoho neuděláte. Ráno a odpoledne posekáte a mezitím už si jen užíváte krásy světového golfu. Nejnáročnější jsou týdny předcházející. Od Nového roku do konce turnaje jsme měli jeden den volna a každý odpracoval více než 300 hodin. Myslím ale, že se tvrdá práce vyplatila. Zástupci PGA Tour uvedli, že hřiště bylo v nejlepší kondici za několik posledních sezon, a i zpětná vazba od hráčů byla pozitivní.

Díky starosti o všechna odpaliště jsem se dostal i na slavnou 16. jamku – tříparový amfiteátr. Střídali jsme se s kolegou na předních a zadních devíti jamkách. Zadní devítku jsem sekal před prvním kolem turnaje a pak i před finále. Na to už vzhledem k odpolednímu Super Bowlu nechodí tolik lidí jako ty statisíce předtím (letos 216 000 diváků v sobotu oproti 64 000 v neděli). Když jsem vjížděl se sekačkou na stadion, začaly desítky lidí pořvávat: „Cut that tee! Cut that tee!“ Je to rozhodně jedinečný zážitek, který se vám jinde nestane.

Atmosféra 16. jamky je úžasná! Jako byste ani nebyli na golfu. Většina diváků se ale soustředí pouze na ránu z týčka. Když jsou hráči na greenu a chystají se puttovat, lidi se většinou vesele baví mezi sebou nebo si jdou pro další pivo. Samozřejmě, pokud tam nejsou hvězdy, jako je Mickelson nebo Fowler.

V sobotu ráno jsme měli na přední devítce hotovo, a tak jsme se šli podívat na 16. green. Z vysílaček jsme věděli, že už v 7.30, tedy třicet minut po otevření bran, byl celý stadion plný. Když jsme tam přišli, kolegové ještě válcovali green. Pokaždé, když s válcem přejížděli na protější stranu, diváci zahučeli, jako když kolem vás projede formule nebo jiný závodní vůz. Následně přišel kolega, který měnil jamky. Když vysekával novou, diváci mu s každým seknutím tleskali.

Všichni diváci procházejí přes turnikety, a to pouze jediným vstupem, takže počty by měly být celkem přesné. Nejvíce lidí se vždy nachází za vstupem směrem k 18. greenu. Naneštěstí je tento prostor i naším vjezdem na hřiště. Skupina více než dvaceti strojů by neměla šanci tudy projet, a tak se využívá policejní doprovod! Z dílen vyjíždíme na odpolední směnu všichni společně v jedné koloně ulicemi Scottsdale. Cestou, která trvá asi 20 minut, nás doprovází policisté na motorkách a jejich kolegové zastavují dopravu na všech křižovatkách. Na hřiště vjíždíme úplně na protější straně, u 13. jamky.
Divácká kapacita má ještě podle mého prostor k navýšení. Koneckonců hřiště bylo stavěno pro tento turnaj a s rostoucí návštěvností se už tehdy počítalo. Jen škoda, že letos nehrál Tiger Woods. To by návštěva byla ještě větší.

Pije se tu hodně. Celý turnaj je spíše jako nějaký festival. Téměř všichni mají v ruce pivo nebo nějaký drink. Nejvíce pak fanoušci na 16. jamce. Většina z nich je tam od půl osmé od rána, přičemž první hráči se na tuto jamku dostanou až po desáté. Fanoušci nemají co dělat, a tak se baví muzikou, zpívají a do toho hodně pijou. Exhibicionistu, který se letos opilý svlékl a producíroval po hřišti, jsem přímo neviděl, ale u videa jsme se moc pobavili. Mnohem víc mě však rozesmál jednonohý pán, který skočil do jezera na 18. jamce, zatímco kamarád mával s jeho protézou nad hlavou a pořvával USA, USA, USA!

Ve Phoenixu jsem do přímého kontaktu s hráči nepřišel. Na hřišti v Ohiu, kde jsem byl, je členem Jason Day. Občas se mě zeptal, jak to jde. Na jeho charitativní turnaj dorazila (hráčka a modelka) Paige Spiranac. Ta se mě jen optala, kudy se dostane na osmou jamku. Samotné hřiště vlastní majitel Columbus Blue Jackets. Díky tomu jsem měl možnost navštívit několik zápasů NHL a také jsem dělal caddieho při jejich charitativním turnaji. Naprostou náhodou jsem byl nalosován ke skupině, ve které hrál jediný Čech z Blue Jackets, Lukáš Sedlák. Ten mě pozval i na prohlídku útrob stadionu po jednom ze zápasů. Pro mě jako velkého fanouška hokeje to byl neuvěřitelný zážitek.

Když PGA Tour skončila, všichni stážisté z Ohio State University měli povinnou účast na konferenci Golf Industry Show, tak jsme hned v pondělí letěli na pět dní do San Antonia. Po návratu jsme opět začali s běžnou údržbou hřiště. Fanoušky zde nahradilo množství mexických dělníků, kteří začali s demontáží tribun. My se mezitím snažíme udržovat hřiště stále v perfektní kondici. Přijíždí sem mnoho hráčů z celého světa, kteří si chtějí zahrát téměř v turnajových podmínkách. Tomu odpovídá i cena, která nejde pod 400 dolarů za kolo.

Ve Phoenixu jsem byl do konce března, pak jsem vyrazil na cesty po Americe. Do Česka se vracím v květnu. O budoucnosti rozhodnuto nemám. Rád bych zůstal v golfovém prostředí, alespoň na částečný úvazek. Chystám se totiž vrátit na Technickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze, kde mám v současnosti přerušené doktorské studium.

Prožít rok v zahraničí, zejména pak v Americe, pro mě bylo vždycky snem. Odchod sem hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Samozřejmě, nikdy to není ideální, ale vcelku rozhodně převažují pozitiva. Člověk se hodně osamostatní, naučí se starat sám o sebe, živit se. A hlavně pozná nové lidi, místa, kulturu a jazyk. Všem, kdo mají možnost vycestovat, bych to rozhodně doporučil. Ať už v rámci Erasmu nebo programu Work and Travel. Já díky tomu získal mnoho zkušeností, nových zážitků a kamarádů.