Colin Montgomerie: Monty v nejlepší formě

Hlavně s americkým publikem si osminásobný vítěz evropského žebříčku Order of Merit vážně nesedl. Stěžoval si, že je nebritsky dotěrné, hlučné a vůbec golfově nevychované. Poněkud zpovykaní američtí diváci mu vraceli dvojnásobnou antipatií. Ale on se pokaždé dokázal bránit, kolikrát dokázal ty nejhlučnější pořádně usadit. Prostě docela přísný chlápek s chůzí poručíka Goodbodyho z románu Jak jsem vyhrál válku.

Text: Jaromír Bosák
Foto: Zdeněk Sluka

Pomalu stoupám k jedenáctému odpališti hřiště D´Este na Konopišti, rozmrzelý z double bogey na desítce, a to se mám za pár chvil poměřit se samotným Montym. Úkolem hlavní hvězdy turnaje Canon Pro Golf Series je dnes ukázat všem účastníkům formátu Pro-Am, jak se tento třípar dá odehrát. A to vzhledem k počtu flightů hned dvaadvacetkrát za sebou.

Očekávat se dá ledacos. A to podotýkám, že jsem byl vždy Montgomerieho velkým fanouškem. Několikrát jsem mohl jeho hru i komentovat, ale pohříchu se mu na těch největších turnajích nikdy nedařilo, respektive dotáhl to pětkrát na druhé místo při turnaji kategorie major, ale nikdy nedokázal zvítězit. Svůj první, PGA Championship, dokázal vyhrát až necelé dva týdny před svým prvním příjezdem do Česka.

Je to trochu ironie osudu. Muž, který absolutisticky vládl golfové Evropě, kde vyhrál 31 turnajů včetně dvou evropských PGA Championship, se kýženého úspěchu dočkal až skoro rok po padesátce.

Na prosluněném odpališti nás ovšem přivítal výborně naložený, usměvavý chlapík. Jasně, byl tady ve službách pořadatele akce, ale ani na moment nepůsobil dojmem, že by se nudil, že by chtěl být někde úplně jinde, že vážně není zvědavý na podivuhodné švihy českých rekreačních hráčů. Naopak.„Hi, my name is Colin, how are you doing ?“ táže se s úsměvem. Odpověď, že to, snad kromě počasí, opravdu není žádná sláva, ho úplně neuspokojí. „Chlapi, taky jste mohli sedět někde v kanceláři a právě se hádat se svým šéfem, nebo mít naopak bolavý žaludek z neschopného podřízeného. Tohle je golf, tak se pojďte bavit,“ zní odpověď skotského bohatýra. Tak jo, jde se na věc.

„Pánové, k jamce je to přesně 148 metrů, tak čím budete hrát?“ táže se na odpališti kapitán vítězného evropského týmu v Ryder Cupu a také neporažený hráč ve všech osmi dvouhrách, které v téhle soutěži proti USA absolvoval.

To kdybych věděl, co hrát. Fouká lehce proti a navíc rameno s utrženým vazem mě nutí na každou ránu brát hůl o dvě čísla nižší, než jsem zvyklý. Tak to tedy, babo ‒ vlastně Coline ‒ raď. „Já to vidím na osmičku železo,“ praví člen Síně slávy světového golfu. Aha, hrklo ve mně jako ve starých pendlovkách. Normálně bych hrál pětkou nebo šestkou, ale dnes asi budu vypadat jako golfový „tydýt“, protože mi nezbývá nic jiného, než z bagu vytáhnout trojku dřevo a spoléhat na dobře provedený fade. A na to, že mi levá ruka neupadne v rameni.

Zatímco spoluhráči haraší železy, snažím se vzbudit dojem, že se svým dřívkem jdu jen tak náhodou kolem a chci mít v ruce zbraň proti vyhřívajícím se zmijím. Jenže to už má Colin v ruce svou osmičku a bezpečně mírným draw zasahuje green nějakých pět metrů od jamky.

Kolegové nejsou tak přesní a já teď už musím s pravdou ven. Šourám se mezi kameny a po očku sleduji reakci velkého soupeře. Potěšil mne, zůstal skotsky klidný a nad volbou hole nedal najevo údiv. Ani nezvedl obočí. Když se míček nakonec, zřejmě působením nějakých neznámých fyzikálních sil, snesl na kraj greenu, vyslala jeho ústa do vzduchu pochvalu: „Good one!“

Pochopitelně to nebylo hodnocení švihu, nýbrž pozice míče. Kdybych tvrdil, že mě to nepotěšilo, lhal bych. Colinovi zase udělalo radost, že mu zrovna po našich odpalech přivezli v krabičce oběd. Nikdy nevypadal jako asketa, jídlo má rád, tak chápu, že ho příjezd obědonoše rozveselil. Ale nejprve se musel vydat puttovat. Říkal jsem si, že hrát plichtu s takovým esem, to by bylo něco ke chlubení. A šance byla. Jenomže, s greeny jsem ten den nenašel společnou řeč.

Zatímco Monty zahrál svůj první putt velezkušeně dvacet centimetrů od jamky, nechal jsem se strhnout a pásl jsem po birdie. Tak snad ani nemusím dodávat, že agresivní pokus přejel jamku o dva metry a následný putt se po hraně vyvezl ven. Takže bogey a Colin Stuart Montgomerie mě poráží o jeden úder.

Není to tak špatné, tvrdit, že mi Monty dal jen jednu ránu, jen je potřeba utajit, že šlo o jedinou jamku. Já ale nakonec přece jenom vyhrál. Jeden z nejlepších hráčů golfové historie vůbec neměl problém postát před fotoaparátem, a tak mám krásnou fotku s Colinem Montgomeriem.

Uznejte, výlet na Konopiště stál za to.

Jak tudy proletěl

Colin Montgomerie přiletěl v červnu do Česka jen na 22 hodin. Přistál ve čtvrtek pozdě večer v Praze a řidič ho převezl na Konopiště, respektive do golfového resortu ve Tvoršovicích, před nimiž vůz ještě zastavila číhající policejní kontrola.

V pátek v půl osmé ráno už seděl na snídani a po osmé odpovídal dvacet minut na otázky novinářů. Když vyslechl gratulaci k nedávnému zisku prvního majoru, odvětil s úsměvem: „Děkuji, trvalo mi to třiadvacet let a 132 turnajů.“

Po deváté ho trikový hráč Jeremy Dale zapojil do své exhibice na drivingu, kde Monty v různě nastražených pastech – s driverem pro leváka, hraním dvěma holemi najednou nebo odpalováním z vysokých týček – obstál se ctí.

V půl jedenácté startoval canon turnaj, pro který byla Montgomeriemu přidělena tříparová jamka. Takže, když pak po šesti hodinách monotónního odpalování jedním železem mohl při závěrečné exhibici na dvě jamky vytáhnout driver, byl blažený. „Konečně,“ zaradoval se a na jedničce D´Este vystřihl takový drajv na pravou stranu fairwaye, že poté hrál jen krátkou wedge na green.

Na druhé jamce show, čtyřparové devítce s ostrovním greenem, odpálil hybridem. „Budu hrát mírně zleva doprava,“ popsal a přesně to udělal. Jen pobídku, zda nezkusí hrát driverem až na green, odmítl s tím, že na jamkovišti s vodou okolo je nemožné míč zastavit.

Opět jen chip wedgí, opět dva putty – a byl konec. Monty měl odpracováno a zase se vydal na letiště, s perspektivou následujících tří měsíců strávených ve Spojených státech, včetně účasti na srpnovém PGA Championship.

Zdá se, že po bleskové návštěvě Čech získal pár fanoušků navíc.

ČLÁNEK NALEZNETE VE VYDÁNÍ GOLF VACATIONS Č. 28/14. NEDOSTÁVÁTE-LI ZDARMA JEŠTĚ SVŮJ VÝTISK, NAPIŠTE SI O JEHO ZASÍLÁNÍ.