Rybářský triumf

Někdy v životě nevíte, jestli se máte smát, nebo plakat. Podělím se s vámi o pár veselých zážitků ze Symetra Tour, kterou jsem v roce 2018 v Americe hrála.

122_Vlckova

 

Na jednom turnaji se mi hodně nedařilo a byla jsem na sebe naštvaná. Znáte to, ne? Po devítce jsem se rozhodla potrestat hlavního viníkamíček. Zahodila jsem ho mohutným obloukem do lesa. Ťuk – strom, ťuk – další strom, ťuk – poslední strom… A míček mi leží zpátky u nohou! Spoluhráčkám se moc chtělo smát. S výkřikem „Ani ten míč neumím zahodit!“ jsme šly na další devítku, která už byla mnohem lepší a s výsledkem jsem nakonec byla spokojená.

Tím to ale nekončilo. V tomtéž kole jsem zaparkovala vozík s bagem a šla puttovat. Najednou slyším zvláštní zvuk. Otočím se a zděšeně pozoruju, jak vozík nabírá rychlost a ujíždí z kopce k jezeru. I Usain Bolt by záviděl, jakou rychlost jsem nabrala já. Vozík jsem zachytila před pádem do vody na poslední možný chmat. Pomohl kámen, o který se vozík zarazit a nestihl překlopit.

Mám ráda rybaření, ryby chytám, ale nevěřila bych, že někdy budu chytat ryby na golfovém turnaji?! Navíc, proběhly tam rybářské závody, kterých jsem se dosud nikdy neúčastnila. Mám ale chycené pěkné štiky, krásné duhové i jezerní pstruhy, okouny a spoustu dalších sladkovodních i mořských ryb. Vše na jezerech a řekách většinou v  čarovném Švédsku nebo na moři v USA.

A teď jsem si mohla ryby zachytat na plavačku na ostrovním greenu! Ulovila jsem i pestře zbarvenou slunečnici, což je druh okounka. Druhý den jsem na tom greenu při golfu zahrála double bogey… Asi mi to ryby vrátily.

V rybaření týmů jsme ovšem s kamarádkou Matildou Castren zvítězily! Matilda je Finka, já jezdím od tří let do Švédska, tak bylo jasné, že vyhrát musíme.  Dokonce jsme získaly finanční odměnu, protože turnaj sponzorovala společnost provozující casina. Taková náplast za toho „dabláče“.

Některé přesuny mezi turnaji jsou opravdu náročné. Cestou do Ohia jsme po několika hodinách jízdy zastavovaly na přespání. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že nemám kde bydlet. Zapomněla jsem se přihlásit na ubytování do přátelské rodiny a nebylo pro mě místo.

Nakonec se našlo. Ve sklepě. Trochu strašidelné, ale postel i lampička byly a prostor s okénkem docela velký. Vzpomněla jsem si na Harryho Pottera, kterého jsem kdysi četla, a hned mi bylo veseleji. Jako bonus jsem dostala noc se snídaní od hostitelů zdarma. Odnesla jsem si poučení, že si musím kontrolovat (ne)zařízené věci. A dobrý pocit, že mě domácí nenechali ve štychu.

Karolína Vlčková
z Arkansasu

 

Přečtěte si dále

Sdílet:
###message