Golf Trick Shot Boys: Triky mistra světa

Říkají si Golf Trick Shot Boys a s jedinečným představením svého umění jezdí bavit svět. Každá show na driving range je originální i díky tomu, že se do akce zapojují turnajoví profesionálové jako Ian Poulter, Colin Montgomerie nebo Pádraig Harrington. Trikoví hoši nemají luxus videa, díky němuž se triky často opakují, než vyjdou dokonale provedené na YouTube. Oni musejí ukázat dovednost tady a teď. Nejen o této výhodě/nevýhodě mluvili v rozhovoru, k němuž si pro Golf Vacations sedli během exhibice Canon Pro Golf Series 2017 v Berouně.

Jak se člověk stane profesionálním mistrem světa v trikovém golfu?

Geoff SWAIN: Ta soutěž probíhala několik let v Británii pod patronací televize Sky Sports. Soutěžící se museli předvést před rozhodčími, kteří hodnotili tři aspekty vystoupení: údery, originalitu a zábavu. V porotě seděli bývalí hráči a televizní komentátoři golfu Ewan Murray, Robert Lee a Mark Roe. No a v roce 2006 jsem vyhrál. Zároveň to byl zatím poslední rok, kdy se mistrovství konalo, takže jsem světovým šampionem už jedenáct let, což mi ani nevadí. (smích)

Jakým trikem jste vyhrál?

GS: Přinesl jsem chip and drive: rány do míče, který se odrážel do vzduchu od podstavce pro slunečníky. Přišel jsem na to čtvrt hodiny před představením. Kamarád mi nahodil míč chipem přes podstavec a já ho odpálil driverem.

A který trik máte nejraději?

GS: Cokoli, co děláme ve dvojici. Dva lidé totiž vnesou do trikového golfu úplně jinou dimenzi, než když je člověk sám. Máme štěstí, že se s Kevinem skvěle doplňujeme. Každý máme jiné dovednosti. A také se lišíme postavou, takže on může odpalovat na jednokolce, ze žebříku nebo vsedě na mých ramenou. Opačně by to nešlo.

Jak jste se dali dohromady?

GS: Na show v Bahrajnu, kde Colin Montgomerie otevíral hřiště. Nebyl to snadný začátek, večer pod světly, pěkná nervozita, ale dopadlo to dobře. Při zpáteční cestě letadlem jsme se domluvili na spolupráci.

Jak se golfista stane trikovým hráčem?

Kevin CARPENTER: Hrál jsem golf od čtrnácti let, přivedl mě k němu kamarád z fotbalu. Za pár let jsem se dostal na single handicap, ale ambice na European Tour se nenaplnily. Zůstal jsem u hry jako trenér, v Gleneagles ve Skotsku, kde byly skvělé podmínky pro trénování, včetně triků. A pak jsem potkal Geoffa.

GS: To jsi měl velké štěstí. Já hrával tenis, ve kterém ale nepřišlo tolik úspěchů, jak bych si představoval, a pak mě jednou kamarád pozval na golf. Tak jako jiní jsem ze stovky ran dal možná dvě dobré, ale řekl jsem si: „To je skvělé, to chci dělat!“ V šestnácti jsem dostal nabídku pozice asistenta klubového profesionála, jenže to skončilo u prodávání feeček a skládání triček v pro shopu, což jsem dělat nechtěl. Na deset let jsem s golfem skončil, našel si civilní zaměstnání, ale pak jsem vážně onemocněl a práci opustil, abych se zase věnoval golfu.

A šel jste hned za triky?

GS: V podstatě ano, i když tehdejší trikový golf, to byla spíše legrace, klauniády a grimasy než umění z podstaty. Nekonaly se ani takové akce jako korporátní dny, kterých se dnes většinou účastníme. Navíc v rámci projektu Golf Unplugged také moderuji různé show, výstavy a exhibice, včetně rozhovorů s hráči.

Máte ještě pořád své vlastní hřiště?

GS: Ano, Bedford Golf Club. Převzal jsem ho se dvěma společníky v roce 2007. Zpočátku jsem tam byl denně, ale pak se provozu ujali skvělí lidé, takže mohu cestovat s vědomím, že klub je v dobrých rukou, když jsem pryč. Po obchodní stránce to není nejlepší investice na světě, ale máme pět set členů a klub využívají i další lidé, tak z toho jsem šťastný – že jsou tamní lidé šťastní. Jen nevím, jestli to utáhnu ještě dalších deset let.

Kolik dní v roce jste na cestách?

KC: Asi sedmdesát nebo sedmdesát pět, když počítáme, že jedna akce i s cestou vyjde zhruba na tři dny. Děláme show na Středním východě, v Americe a od jara hlavně v Evropě.

GS: Přesouváme se, jak se říká, za sluncem, což není špatný způsob života.

Myslíte jen na golfisty nebo jsou vaše show pro každého?

GS: Snažíme se zasáhnout tři skupiny lidí. Negolfisty, aby se bavili. Průměrné golfisty, aby si něco nového odnesli – proč a jak se hraje míčem zprava doleva a zleva doprava. A cílíme také na dobré golfisty, aby viděli, jak dobře se dá golf hrát, a aby se také oni něco naučili a byli oslněni hrou.

Jak vymýšlíte triky, jak je nacvičujete a jak se udržujete ve formě?

GS: U postele mám blok a tužku, kdyby mě něco v noci napadlo, tak abych to do rána nezapomněl. Moje žena je z toho někdy vedle. Nějaký nápad zafunguje, jiný ne. S míčem můžete dělat jen určité věci, které jsou dány fyzikou a vašimi schopnostmi. Důležité je, aby měl trik vizuální efekt. Trénuji nejraději brzy ráno, na klidném místě, kde není mnoho lidí, kteří by se přišli podívat. U mě doma v klubu se to nedá. Kevin to má s tréninkem na kole nebo na žebříku těžší.

KC: Geoff je skvělý s driverem, to je jeho doména, tak mu přihrávám míče. Nový trik někdy vznikne, když jsme při exhibici na hřišti a čekáme, až za námi přijde na odpaliště další skupina hráčů. Vyplňujeme čas pohybem, pořád něco zkoušíme a rozvíjíme. Hlavně přes zimu je prostor na inovace.

Stala se vám někdy nehoda?

GS: Jednou ve Francii, kde jsem začínal show odpalem v rozběhu jako ve filmu Štístko Gilmore. Přede mnou byl špalír lidí a já trefil míč špičkou hole tak, že proletěl nízko kolem židle, na které seděla nic netušící dáma. Hrklo ve mně, ale naštěstí se nic nestalo. Od té doby si dáváme pozor na to, aby před námi nikdo nestál a nemohl být nijak ohrožen. Odpálený míč letí rychlostí přes dvě stě kilometrů za hodinu a zásah by mohl být fatální. Slyšel jsem několik historek o divácích zraněných při show, ale díky Bohu to není náš případ.

KC: Jednou jsi uklouzl na mokru…

GS: No jo! V běhu jsem spadl na záda a lidi tleskali, protože si mysleli, že je to součást show.

Jak se vám cestuje se všemi trikovými proprietami?

GS: Není to tak hrozné. Používáme normální hole, až na dvě výjimky, což jsou dlouhý driver a pak krátká hůl, se kterou hraju jakoby tenis.

KC: Dlouhý driver lze rozmontovat, ale jinak si obvykle půjčujeme další věci na místě. Jakmile někam dorazíme, rozhlížíme se, co je okolo k dispozici, třeba ty podstavce slunečníků.

Trikový golf zažívá boom díky internetu a videu, které dnes točí skoro každý. Jak těžké je zůstat vpředu?

GS: Můžeme točit trikové video půl dne, ale udělat něco takového při živé show je úplně jiné, mnohem těžší. Některá videa jsou brilantní, ale trvá to strašně dlouho, než se povede jeden trik a záběr. My musíme předvést show, která zaujme, triky opakovat a neplést se. Samozřejmě, že někdy něco nevyjde, všichni se tomu zasmějeme, ale nesmí se nedařit příliš.

Co říkáte na kopírování triků?

GS: Na YouTube najdete hodně věcí, které jsme dělali tak před deseti lety. Třeba bratři Bryanové natočili něco, co jsme předváděli my kdysi s Ianem Poulterem. Mně vůbec nevadí, že nás někdo kopíruje. Jeden chlapík v Británii dělá přesně naši starou show, i s průvodním slovem. Pro mě je to kompliment. Show, to ale nejsou jen rány, nýbrž i zábava, akce, kontakt s publikem, atmosféra… Věci, které předvádím, musejí vycházet ze mě. Nejsem komediant, ale golfista. Kopírování nás nutí pořád pracovat a vymýšlet nové věci.

Jaké ambice máte se svými triky?

GS: Triková zábava se změnila. Začínalo to jako klauniáda, kde fungovaly legrační hole a grimasy. Dnes jde o profesionální, působivou ukázku toho, jak se dá udeřit do míče, jak a kam míč může letět. To chceme stále vylepšovat.

Jste žádáni ve svých klubech na exhibice?

GS: Doma v Bedfordu jsem omezil vystoupení na několik akcí za rok. Jsou to akce při Presidents Day, Captains Day a podobně. Navíc, já to tam dělám zadarmo, ale Kevina musím zaplatit. (smích)

Který z tour profesionálů, s nimiž spolupracujete, je nejlepší?

GS: Těžko říct. Každého to hned chytne a pokouší se co nejlíp zapojit. Paddy (Pádraig Harrington), Monty (Colin Montgomerie) – ten naše show miluje, ale už s námi taky zlomil dvě hole. Nejvíc soutěživý je Ian Poulter. Snaží se triky natrénovat, zajímá se o novinky a za žádnou cenu nechce prohrát.

Z čeho máte největší radost?

GS: Asi z toho, že jsme svými show snad pomohli ke golfu některým lidem, kteří by se k němu jinak nedostali.

TEXT: ČENĚK LORENC

FOTO: ZDENĚK SLUKA

Tento text vyšel v Golf Vacation číslo 42/2017