Za devítkami do Rakouska

Při našem objevování devítek v Rakousku bylo nutnou zastávkou už sedmdesát let staré hřiště Kitzbühel-Kaps, které představuje opravdový crème de la crème rakouského golfu. Nachází se prakticky v centru Kitzbühelu u luxusního pětihvězdičkového hotelu A-Rosa. Místní mu říkají zkráceně Kaps podle zámku stojícího hned vedle.

Poskytne kvalitní sportovní zážitek v atraktivním prostředí opepřeném bunkery, vodními plochami i stoletými stromy. Fairwaye jsou nádherně šťavnaté a rovněž greeny nacházíme bez jediné skvrnky. K tomu Kaps servíruje dokonalé výhledy (dokonce i na slavný Hahnenkamm) a jako kuriozitu ručně kreslené plánky jamek.

Závěrečná ostrovní jamka končí u steakhousu, který jakoby levituje na vodní hladině. Není divu, že se Kaps pyšní mnoha trofejemi, včetně ocenění Hřiště roku, kdy porazilo i mistrovské osmnáctky. Podobné charisma jako Kaps má i Martin Kerscher, který je tu ve funkci prezidenta již od roku 1958.

 Ani kvality dalšího „malého“ hřiště v oblasti Kitzbühelských Alp nezůstávají pozadu. Lärchenhof nabízí příjemné herní plochy s minimem nástrah, takže se můžete v klidu kochat okolními alpskými štíty i loukami, zaposlouchat se do zpěvu ptáků a nasávat čerstvý vzduch.

Aby to nebylo úplně jednoduché, čekají zde husté roughy a také někdy skryté potoky. Historie hřiště se začala psát už před více než čtvrt stoletím, ale prestiž si získalo až v roce 2003, kdy prošlo redesignem Keithe Prestona, který stvořil mj. také design Albatrossu, Pyšel a Ypsilonky.

Zde se architekt soustředil na hratelnost jamek, které mají většinou široké fairwaye a velké greeny. Po redesignu vyhrál Lärchenhof několikrát anketu o nejhezčí rakouskou devítku. Nechybí tréninkové plochy, pro-shop, fitting centrum s videoanalýzou švihu ani golfové bistro. K dispozici je také „short game park“ s šesti jamkami pro trénink krátké hry.

Mezi další příjemné devítky nedaleko Innsbrucku patří Olympia Igls a Lans. Název prvního hřiště odkazuje k olympijským hrám, které se zde dvakrát konaly v letech 1964 a 1976. Přestože na hřiště může vyrazit kdokoliv i bez handicapu, nejde o žádnou skromnou podívanou. Plochy jsou kvalitní a zázemí velkorysé.

Olympii Igls dominuje moderní klubovna se skvěle zásobeným pro-shopem a příjemnou restaurací. Na její terase je povinností ochutnat svěží bílé víno Lugana. Zejména když vám ho pošle majitel, který je napůl Ital. Nechybí ani tréninkové plochy a wellness, který je tak jako všude v Rakousku úžasný. Olympii ocení i zastánci rovnoprávnosti, neboť odpaliště tu mají unisexová. Hrát s rozmyslem je zde totiž mnohem důležitější než mít dlouhé rány a snažit se hřiště porazit silou.

Tuto devítku snadno obejdete dvakrát. Nebo lze pokračovat na romantické hřiště Innsbruck Lans, které leží nedaleko. Je umístěno v parku se vzrostlými stromy a leknínovými jezírky a hru zvládnete pod hodinu a půl.

Také tady je toho spousta k vidění. Zdejší louky by mohly sloužit jako atlas rostlin a ptáků. Lans bývá plný, ale pokud nebudete mít rezervovaný tee time, místní vás rádi přiberou do flightu. Případně můžete chvíli počkat v klubovně, která nabízí asijské speciality a výhledy na velkou část jamek. Čekání si zpříjemněte signature drinkem Golfer, což je grepový džus s tonikem a pepřem.

Hřiště Drachenwand se tyčí na slunné náhorní plošině nad známým jezerem Mondsee, naproti majestátní hoře Drachenwand. Před pohádkovou horskou scenérií se rozprostírají skvěle udržované jamky. Původní design obstaral dokonce Jack Nicklaus a finální podobu mu vtiskl Jihoafričan Marc Muller.

Drachenwand se pyšní širokými fairwayemi a klubovnou, jejíž historie sahá až do roku 1739. Význačnou jamkou je pětka s parem 5, rozlehlým rybníkem a velkorysým greenem. Nechybí restaurace nabízející opět italské speciality, rakouská vína a atraktivní výhledy. Oblíbená je také akademie vedená Albinem Thallerem, který vyznává filozofii, že „existuje tolik dokonalých švihů, kolik je různých lidí“. Potěší i tréninkové plochy a speciální altánek na čištění holí.

Ve slunném Burgenlandu na jihovýchodě Rakouska nesmíte minout hřiště Lichtenwald, jehož nespornou výhodou je, že díky stálému podnebí během roku nikdy nezavírá. Zábavná devítka s přírodním layoutem, parem 60 a délkou 3 546 metrů neprověří jen herní schopnosti, ale také kondici. Jinak patří k mistrovskému hřišti Reiters Golf and Country Clubu.

Devítka se skládá jen ze čtyřparů a tříparů, ale jamky neustále klesají a stoupají, takže rovnou půdu pod nohama si moc neužijete. Tento trénink přináší výsledky, což potvrzuje úspěšný profesionál Bernd Wiesberger, který tu s golfem začínal a dodnes zde občas trénuje. Výzvou je i závěrečná devítka s výškovým rozdílem 117 metrů a dopadovou zónou ohraničenou vodou. Po jejím dohrání můžete zajít do klubovny nebo do některé z restaurací hotelu Reiters, který leží hned vedle.

Rakousko je synonymem výborného jídla a tady to platí několikanásobně. Nebezpečně dobře chutná místní víno Panta Rhei. Pokud by vám skutečně sedlo, není problém v Lichtenwaldu přespat. Nabídku doplňuje golfodrom se stovkou vyhřívaných odpališť a umělým osvětlením. I zde je povolen doprovod psů, zatímco pro děti jsou připravena zvláštní odpaliště s maskotem Kasimirem.

Na závěr naší pouti ještě zmiňme jednu zvláštnost, a to hřiště Lana z Jižního Tyrolska, které leží už sice v Itálii za Brennerem, ale budete se tu pořád cítit jako v Rakousku. Lana je oblíbená nejen kvůli krásnému prostředí a majestátní kulise hradu Brandis, ale i příjemné atmosféře. K té přispívá sympatický manažer Georg Warger a také Jitka Rosini, která se stará o recepci a kvalitní pro-shop.

Hřiště s parem 35 navrhl Angličan Michael Pinter. Je relativně krátké, ale překážky tvoří okolní jablečné sady a vinice, kde nepovedené rány často nenávratně končí. Jinak ale jedna jamka navazuje na druhou a přechody jsou minimální. 

V Jižním Tyrolsku nemůže chybět restaurace ověnčená michelinskými tituly a kvalitní vinný sklep. Originální je také driving range, kde platí zákaz vytahovat driver. Proč by ne, protože při hře ho vlastně ani nebudete potřebovat.