Ošetřený Green

Gastronomických tipů mimo golfová hřiště se najde spousta, ale přímo v klubech to bývá těžší. Nově otevřené bistro Green v pražské Hostivaři vypadá, jako by na golfu ani nebylo. A možná právě proto je od své první rány úspěšné.

foto-green-kachna

 

Nejde totiž o restauraci schovanou za dlouhou příjezdovou cestou, ploty a branami. Green otevřel v rekonstruovaných prostorech hostivařské klubovny, kde už restauraci měli, ale jako v klubovně si nepřipadáte, byť máte výhled na hřiště. To podstatné, co sem přitahuje, je dostupnost, koncept a kvalita.

Zaparkujete před vchodem, projdete recepcí, a jste tu. Vpravo pulty s nabídkou kávy, dezertů a delikates, vlevo regály s lahůdkami pro pozdější nákup. Nalákáni denním či stálým menu Greenu z internetu, nebo natěšeni na masitá překvapení, psaná na tabuli, usedáte nejlépe čelem k otevřené kuchyni.

Je to skutečné bistro, předpokládající svižný provoz a rychlý obrat, přesto působí útulně, a to i za plného obsazení. Což platí zrovna v době naší návštěvy, během oběda ve všední den. Každý ze šesti stolů pro čtyři, dvou stolků pro dva a jednoho „community table“, k němuž se vejde dvanáct lidí, má své hosty.

Denní nabídku tvoří polévka a tři hlavní jídla. Zrovna to jsou brokolicová s bylinkovými krutony, risotto s macerovanou čekankou a gorgonzolou, spezzatino z hovězího krku se šťouchanými bramborami a steak s tuňáka. Zkušební volba ovšem padá na stálý lístek. Minestrone, která ukáže italskou připravenost, a grilovanou chobotnici s hráškovým pyré. Před pár dny jsme ji měli v Portugalsku a kromě jisté závislosti chceme také srovnání.

Na tabuli se ještě skví nabídka steaků „z našeho pultu“: T-Bone, stračena, vysoký roštěnec s kostí, podplečí, krkovice, přeštický vepř. Jako přílohy listový špenát, grilovaná zelenina, pečené brambory na česneku, listový salát nebo foccacia s rozmarýnem. Omáčka pepřová demi glace s brandy.

Obsluha se ve třech ohání svižně a připomíná objednávku do kuchyně. Při volbě ze stálého menu během oběda očekáváte jisté prodlení, ale ono nakonec žádné není. Rozhodně ho nevnímáte nad jiskrným Prosecco Millesinnato V8 Brut, které je správně nalito nikoli do flétny, nýbrž do široké sklenice, aby vynikla vůně. Rozlévají se také sauvignon, lugana, syrah a morellino. Pro abstinenty jsou domácí limonády či filtrovaná voda s citronem, pro pivaře Trautenberk. V koutku ponouká stolek digestivů.

Minestrone je poctivá, silná, nabitá zeleninou a osvěžující jako moderní swingová hudba, která tu momentálně hraje. Rizoto, mezitím donesené k vedlejšímu stolu, vypadá přesně tak, jak vypadat má, italsky mazlavé a pronikavě vonící. „Dáte si ještě skleničku? Kolegové vám to už nakládají,“ říká obsluha a těžko odmítnout.

Chobotnice má ideální konzistenci, ne příliš měkká a rozhodně ne tuhá. V sousedství pražského sídliště čekáte kompromisy, ale žádné nenastaly. Gril na mase zapracoval jemně, hráškové pyré se jen rozplývá a v kombinaci s tatarákem ze sicilských rajčat už chcete jediné. Zastavit čas.

„Kávu? Nebo lahvinku na doma?“, ptá se obsluha poté, co se několikrát ujistí, že je vše v nejlepším pořádku. Přichází doba účtování a nákupu lahůdek, k nimž vedou z bistra tři kroky. Sýry, uzeniny, těstoviny, oleje, pečivo… Prosecco nelze opomenout. Jako vzpomínka na vynikající oběd se bude hodit.

Fotogalerie

Sdílet:
###message