Marek VŠETÍČEK: Jamkovka o kliky

V tenisu patříte mezi pionýry kondiční přípravy. Jaké byly začátky po boku Karla Nováčka?
Občas vyvolávaly úsměvy okolí. Někteří se divili, že hráč s sebou na turnaje vozí trenéra, který není tenistou. Postupně se ale začali zajímat a kondičních trenérů přibývalo. Zřejmě to souviselo i s Karlovými výsledky a s tím, jak se mu postupně měnila postava. Shodil nějaká kila, byl rychlejší a pohyblivější. Někteří hráči v té době sice na kondici také pracovali, ale v drtivé většině pouze v přípravě, ne na turnajích. V tomhle jsme byli první.

Potenciál kondiční přípravy objevil v tenisu Ivan Lendl, že?
Souhlasím. A Karel (Nováček) byl podle mého názoru druhým hráčem, který tu cestu nastoupil, asi i proto, že měl možnost s Ivanem v Americe trénovat a viděl, jaký je prostor pro práci mimo kurt. Lendl se o kondici opravdu hodně zajímal, zkoušel nové věci, později dokonce vyvíjel pomůcky.

Jaké?
Třeba na turnaji v Hamburku mi jednou ukázal novou tréninkovou zbraň – desku metr krát metr, na trénování reakční rychlosti. Postavil se na ni a sledoval její zmenšený tvar na monitoru, kde se v různých místech střídavě rozsvěcovala světla. Úkolem bylo světla co nejrychleji nohama „zhasínat“, bleskově přešlapovat po desce. Byla to perfektní věc, ideální možnost, jak trénovat například v hotelovém pokoji.

Po osmi letech s Nováčkem jste začal pracovat s Kordou a později jste jako trenéři stáli za úspěchy Štěpánka. Asi i díky přátelství s Petrem a kariéře jeho dcer jste přičichl ke golfu. Je to tak?
Přesně tak. S golfem jsem se setkal v Americe díky Petrovi. Vysvětlil mi základy techniky a vůbec vše podstatné. S ním jsem byl na Floridě poprvé na drivingu a pak i na hřišti. Mám na to jednu bolestivou vzpomínku.

Jakou?
Petr je hodně soutěživý a hned přišel s nápadem, že budeme hrát jamkovku. Pět dolarů na jamku jsem odmítl, ale neprozíravě jsem přijal sázku o dvacet kliků. Na jamku! Nějak mi nedošlo, co mě čeká. Druhý den ráno jsem si nedokázal ani vyčistit zuby. (směje se)

Byl jste hodně blízko Kordovým dcerám i synu Sebastianovi, letošnímu vítězi juniorky na Australian Open. Neříkejte, že jste jim nedal pár tipů, nebo snad i něco víc?
Všechny Petrovy děti znám odmala. Zvlášť obě dcery ( Jessica a Nelly), které jsou starší, viděly zblízka přípravu Radka (Štěpánka) a často slyšely naše debaty nad  réninkem. Až celkem logicky došlo i na téma jejich sportování. V rámci toho jsem jim dal pár rad: jak strečovat, jak dělat kompenzační cvičení, jak optimálně nasměrovat  kondiční přípravu, na co se soustředit… Nebylo to nic vyloženě systematického, spíše když se naskytla příležitost při tréninku na Floridě s Radkem.

Prý jste asistoval u jednoho pěkného výsledku Jessicy?
Už je to pár let, Petr s ní nemohl odjet na golfový turnaj na Floridě, tak jsem za něho zaskočil. Už tehdy jsem si všiml, že Jessica má hráčské sebevědomí.
Skončila druhá, takže jsem jí to moc nepokazil.

Korda vás také seznámil s Alexem Čejkou, ale u něj jste prý se snahou pomoci neuspěl. Je to tak?
Když jsem Alexe viděl svlečeného, byl jsem v šoku. Měl ohromnou svalovou dysbalanci na zádech a já pochopil, kolik úderů musel nahrát, aby se vytvořila. Snažil jsem se mu ukázat směr, poradit mu, jak pracovat, ale narazilo to na jeho svéráznou povahu. Bylo těžké dát jeho tréninku systém a přimět ho k jiné práci, než byla ta na drivingu nebo na hřišti. Takže těmi radami to také skončilo. Mám ovšem díky němu jeden parádní zážitek.

Povídejte…
V roce 2005 nás Alex pozval na PGA Tour na Bay Hill. Šli jsme s ním, jeden flight za Tigerem Woodsem. Tam jsem prvně prožil atmosféru velkého turnaje a bylo to něco úžasného! Nikdy dřív, když jsem se na golf díval v televizi, mě nenapadlo,že to může člověka takhle vtáhnout.

Jako hráče vás golf také vtáhl?
Líbí se mi, to je jasné, ale bohužel na něj nemám čas. Naposledy jsem hrál na Floridě s Radkem Štěpánkem a Pavlem Nedvědem, ale už je to nějaký čas. Když jsem cestoval s Radkem, nebylo radno, aby hrál golf, ať už kvůli možným trablům s loktem, nebo se zády. Rotace těla jsou v golfu odlišné, zapojují se jiné svalové řetězce než v tenisu, takže si snadno můžete způsobit problém. A abych šel hrát sám, když jsem to druhému zakázal? Po návratu z turnajů jsem se zase chtěl těch pár dnů věnovat  odině. Taky mi přibývají roky, musím se čím dál víc starat o své tělo a ani nemám nikoho, kdo by mě na golf vytáhl.

Hrál jste golf na Floridě. Došlo i na golf v Česku?
Doma jsem hrál jen na Karlštejně. Je to fantastické hřiště, úplně jiné než ta floridská, což jsou v zásadě „placky“. K tomu ty výhledy…

Čím vás golf oslovil?
Pochopitelně prostředím – víc hezčích kulis asi není, snad kromě lyžování. Je to setkání s přírodou, několik hodin na čerstvém vzduchu, spojení výkonu a estetického vnímání. Jinak jde také o sílu psychiky a o schopnost pod tlakem prodat své motorické schopnosti.

Asi to ale není ideální doplňkový sport, že?
Doplňkový v tom smyslu, že by někdo těžil z toho, co se v golfu naučí, tak to asi ne. Spíš je to vhodný odpočinek, který může odvést pozornost, když se sportovec nebo kdokoli jiný potřebuje odreagovat. Jde o krásný únik. Podobnost s tenisem vidím v nutnosti koncentrace před úderem, podobné jako před podáním. Takže ano, golf může posloužit i jako trénink koncentrace, pomůcka pro ideomotorický trénink, který se hodí také v jiných sportech. 

Celý rozhovor si můžete přečíst ve vydání Golf Vacations 43/18.