Americký sen: David Krajný

Byla to devadesátá léta, která nám všem otevřela nové možnosti. Každý, kdo byl připraven a nebál se, jich mohl využít. Jedním z těch nebojácných byl i David Krajný. Mladý ambiciózní vysokoškolák, kterým tehdy byl, se stává prvním zaměstnancem nadnárodní společnosti Wrigley v České Republice. Během několika let má na účtu četné úspěchy a z americké značky dělá v Evropě jedničku. Jezdí po světě, hraje golf, sbírá zkušenosti. Po smrti majitele pana Wrigleyho opouští potravinářský průmysl a zakládá frančízu známé realitní společnosti RE/MAX pro Českou a Slovenskou republiku. Nejen o jeho životním příběhu, ale také o golfu a téhle radikální změně, v rozhovoru s dalším veleúspěšným businessmanem.
Ptal se za GV: Tomáš Houdek
Foto: Archiv REMAX

Ve společnosti Wrigley jsi byl velmi vysoko, proč jsi opustil tuhle vysokou pozici?
Ve firmě jsem pracoval dlouho a po úmrtí starého pana Wrigleyho vznikla tendence společnost prodat. Nakonec se tak stalo a dnes Wrigley patří k Master Foods. Já jsem si navíc říkal, že tam nechci být až do důchodu a i když to byla skvělá pozice a zkušenost, stále jsem byl jen pouhým zaměstnancem. Nemluvě o tom, že jsem měl kalendář plný na tři měsíce dopředu a musel jsem stále cestovat. Ono to z venku vypadá hezky, ale je to strašně náročné, navíc jsem neměl téměř vůbec žádný čas na golf (směje se).

Tomu rozumím, ale jak jsi se dostal od žvýkaček k realitám?
Čistou náhodou jsem narazil v Německu na RE/MAX . Velmi rychle se mi podařilo spojit se se zakladatelem franšízy v Evropě a protože jsem znal RE/MAX z Ameriky, zajímal jsem se o to trochu víc. Nakonec to vedlo až k tomu, že jsem koupil její franšízu.

Dobře, RE/MAX si tedy znal, ale pro většinu lidí to byla neznámá značka, čím je pro tebe RE/MAX dnes?
Pro mě je RE/MAX  tím nejlepším z obou světů, jednak má za sebou zázemí silné značky, know-how a spoustu dalších věcí. Jednak se nemusíš stydět dát někde vizitku na stůl a pak mě taky fascinuje ta svoboda podnikání. Záleží jen na tobě, jak budeš úspěšný. My máme po pěti letech na trhu v ČR na 150 kanceláří a 1200 makléřů a ukazuje se, že ten koncept funguje velmi dobře. Máme nejenom známou značku, ale také největší tržní podíl.

Já jsem vlastně takový model pro lidi, kteří chtějí začít podnikat. Mají-li vůli a zájem a chtějí na tom pracovat, tak na zelené louce je to velmi těžké. Nejen že člověk potřebuje finanční prostředky, ale také se musí prosazovat na saturovaném trhu, což není dnes v oblasti realit vůbec jednoduché. Jednoznačně lépe z toho vychází koncept franšízy. Prostě začít pod silnou značkou, to je koncept, který je funkční. Spousta lidí už to pochopila a i díky tomu se i my stále rozrůstáme. Navíc, když se podívám na minulý rok, kdy se realitní trh propadl díky krizi o 15%, my jsme rostli o 25%.

To je trochu takový „americký sen“? Musel si ale tu příležitost opravdu popadnout za pačesy, viď?
Tak samozřejmě byla to obrovská klika uspět ve Wrigley. Agentura, která dělala výběrové řízení, měla jisté požadavky na tu pozici a já nesplňoval kritérium věku. Byl jsem asi o deset let mladší, než oni potřebovali pro tuhle pozici. Prý jsem ale napsal údajně nejlepší testy, proto mě vybrali. Wrigley pro mě byla obrovská škola. Protože jsem od přírody bojovník, nebo to mám možná trochu i z toho hokeje, který jsem hrával, nevím, šel jsem tvrdě za tím, být v tomhle dobrý. Když jsem pak v roce 2007 odcházel z potravinářství do realit, spousta lidí mi říkala, že si nabiju nos. Jedny noviny dokonce psaly o mém přestupu jako o přestupu desetiletí.

To byl tedy obrat o 180 stupňů?
Já si myslím, že je jedno co člověk dělá, vždy jde o budování značky a je jedno jestli to jsou žvýkačky, jakýkoliv servis, či jiné výrobky . Ty principy jsou vždycky stejný. Navíc jsem měl velkou ambici dokázat všem skeptikům, že budu úspěšný i v jiné branži. A musím říct, že se RE/MAXu během těch pěti let daří . Když se podíváš na tu mapu za tebou tak uvidíš, jak velká je naše síť.

Teď už vím jak si začal s businessem, ale jak to vlastně u tebe začalo s golfem?
Tehdy, v 90. Letech, bylo v Čechách asi 400 hráčů - no a ke golfu mě přivedla tehdejší přítelkyně. Samozřejmě jsem o tom slýchával od šéfa ve Wrigley, ale byla to ona, která mi tehdy dala k narozeninám lekci s Pavlem Ničem. Tenkrát jsem říkal, že hrát nebudu, měl jsem svůj hokej. Navíc, ta představa, jak ti starci za sebou vláčí ty vozíky nebyla nic pro mě. No, ale přeci jen to byl dárek k narozeninám a tak jsem teda vyrazil do Motola. To mě odradilo úplně, přišlo mi absurdní se snažit trefit nějakou tyčkou s takovou malou hlavičkou do míčku. Naštěstí jsem měl kamaráda a obchodního partnera, který měl dům na Floridě a tenkrát nás tam pozval. V té době to bylo v Čechách hodně striktní, zelená karta a vůbec. Kdežto tam to vůbec neřešili, ve Státech jsem pochopil, o čem je golf a stal se ze mě fanatik. Vstával jsem často i hodně brzy ráno, abych si dal před prací driving. Golf jsem mohl hrát, ale jen rekreačně, až vlastně RE/MAX mi umožnil se tomu věnovat víc. Máme dům ve Španělsku, takže si v zimě dopřeju golf tam. Moje pracovní doba je flexibilní, čas na golf si tím pádem udělám.

A ten dům máš přes svou realitní kancelář?
Ne, ne, už jsem tam jezdíval před deseti lety a už tehdy jsem si říkal, že tam chci bydlet. No a to se podařilo, kupoval jsem to přímo od developera i přesto, že nyní spolupracujeme a pomáháme jim prodávat jejich nemovitosti. V La Cale má díky nám nemovitost i několik Čechů. Nehledě na ty nemovitosti je La Cala také velmi oblíbená destinace a jezdí tam třeba Marek Nový, David Carter, Jan Ryba, Denisa Sobotková, Bára Balcarová a další. Je příjemné si tam s nimi zahrát.

To musíš hodně trénovat, když máš jít ve flightu třeba s Markem Novým?
S Markem jsme strávili v La Cale společně týden a musím říci, že je hodně trpělivý (smích). Beru to jako dobrou školu – poslední den zahrál na těžkém hřišti 65, takže Marek je pro mě od té doby „Mr. 65“. Má obrovský talent, integritu a pracovitost, fandím mu a snažím se ho podporovat.

Když jsem začal, udělal jsem zelenou u Pavla Niče Sr., ale pak jsme se rozešli, protože jsem byl nějakou dobu v Americe. Po návratu jsem se potkal s Joaquinem Navarrem, který teď trénuje reprezentaci. Asi tři roky jsem k němu chodil pravidelně, on pak odjel na Moravu, tak jsem se vrátil k Pavlovi. Dlouhodobý vztah jsem měl jenom s Joaquinem a s Pavlem Ničem. Teď trénuji u A.J. McAdama, protože ve Španělsku trénuju s bratrem Miguela Jimenéze, Juanem, a Juan i A.J. mají stejný názor na švih i na hru jako takovou a já chci mít konzistenci v tréninku. Po těch letech už mám docela dobrou představu, co by měl umět dobrej trenér a myslím, že jak Pavel Nič Sr., tak Joaquin a A.J. spolu s Juanem patří ke špičce.

Proč ti tak vyhovuje zahraniční přístup?
Protože ti lidé jsou většinou pozitivní, kdežto tady je to naopak. Hodně lidí je naštvaných, negativních, agresivních, pomlouvají a řeší, co by řešit neměli. Kdysi jsem měl na starost Ukrajinu  a když jsem přiletěl zpátky do Čech, připadal jsem si jako na západě. Bohužel, když se teď vrátím  ze Španělska, připadám si v Čechách jako na východě. Ale není to o drahých autech nebo holích, či hřištích. Je to prostě o té mentalitě. Právě A.J. je kombinací obou světů. U některých Američanů je ta jejich pozitivnost až taková vyumělkovaná, ale přeci jen on tu žije dlouho a navíc má za manželku Češku, takže se mi zdá takový reálný.

Máš skvělý handicap, tuším asi něco kolem 4, na jaké výsledky jsi hrdý?
Vyhrál jsem mistrovství klubu v La Cale a tam je opravdu velká konkurence, takže jsem byl hrozně moc rád. Na Karlštejně jsem nehrál kvůli brzkému termínu a ve Mstěticích se mi to bohužel nepodařilo zopakovat, vyhrál jsem také mistrovství klubu v Klánovicích, kde žiji a kde se hodně zasazuji o znovuobnovení místního klubu. Ve Mstěticích vedu tým, se kterým jsme vybojovali místo v první lize a loni ho udrželi, což je taky super úspěch.

Co vlastně upřednostňuješ, hru na hřišti nebo driving range?
Mě docela baví trénovat a myslím si, že člověk to musí umět kombinovat. Když jenom trénuješ, tak ztrácíš cit pro ,,scoring‘‘, když zase jen hraješ, tak se ti mohou vloudit chyby do švihu. Taky se snažím hrát hodně ryze sportovní turnaje, protože je to jiný golf, než když jdeš jen o kafe s kamarády.

Máš nějaký speciální zážitek z golfu?
Jednou jsme šli s manželkou (Lucie, hcp 2,5 - pozn.red.), na Pro-Am turnaji s Toddem Hamiltonem, což je šampión British Open. Když šla Lucka na odpaliště, tak na ni s Todd s kedíkem koukali trochu opovržlivě. Asi si říkali, proboha s náma jde nějaká ženská, to půjdeme tak 7 hodin. Když ale v průběhu kola zjistili jak hraje, tak si s ní povídali víc než s námi. To bylo hodně legrační. Vesměs všechna kola, která hrajeme s Luckou, jsou veselá. Málo kdo z našich protihráčů tuší, jak dobře hraje, a proto často vyhráváme (smích).

Davide, děkuji Ti za rozhovor a těším se s Tebou někdy na golf. Zahrajeme si třeba o kávu, ovšem raději bez tvé ženy.

Rozhovor vč. fotografií naleznete ve vydání Golf Vacations č.15/11. Nedostáváte-li ještě svůj výtisk, napište si o jeho zasílání zdarma zde.